Slon je člověk, který snědl magickou rybu

Po staletí byli srdcem jejich kultury. Dnes už jich zbývá jen hrstka. Pro domorodé obyvatele kambodžské provincie Mondulkiri byli sloni odjakživa součástí života. V posledních letech ovšem vzácná zvířata slouží téměř výhradně k vyjížďkám turistů. To ale není jediná změna. Tamní vláda totiž slony a jejich chovatele doslova připravuje o půdu pod nohama.   

Dokumentární snímek Poslední sloní muži, který letos uvede festival Jeden svět, umožňuje divákům nahlédnout do tradic a každodenního života skromného domorodého kmene Bonongů, který je známý pro svoji schopnost chytat a krotit slony. Zvláštní vztah tohoto kmene k majestátním zvířatům vychází z víry, že slon je člověk, který se napil z posvátného jezera a snědl magickou rybu.

„Ztratit slona je jako ztratit lidskou bytost. Jsou my a my jsme oni.“

„Jsou my a my jsme oni,“ vysvětluje Mrey, jeden z posledních takzvaných „sloních mužů“. Ztratit slona je pro něj jako ztratit lidskou bytost. Se vzácnými zvířaty totiž vyrůstal od malička. Naučil se je lovit, krotit i cvičit. Naučil se slonům naslouchat. Naučil se s nimi mluvit. Teď ale musí přihlížet, jak člověk připravuje zvířata o jejich domov. Kambodžská vláda totiž veškeré pozemky prodává plantážním společnostem, které hluboké lesy plošně kácí. Na místo nich vysazují takzvané kaučukovníky, jejichž latexové mléko slouží k výrobě gumy či různých dřevěných podlah.

Nespravedlivé podmínky domorodých Bonongů a jejich slonů zobrazují autoři na pozadí tří různých příběhů. Starý a těžce nemocný Mreye vzpomíná na své mládí a na způsob, jakým lovil slony. Nemoc, kterou připisuje pomstě rozhněvaných duchů či „slonímu bohu“, se snaží společně s rodinou zmírnit přinášením obětí. V závěru snímku se divák dokonce stává účastníkem tohoto tradičního obřadu. 

Být skutečným ‚mahútem‘

Režiséři také dokumentují život mladého chlapce Duola z vesnice Pu Tang, jenž se učí pečovat o rodinnou slonici od svého zkušeného strýce Samuena. Aby uživil rodinu a postaral se o umírajícího otce, zanechává chlapec studia a plně se ponořuje do tajů a krás divoké přírody. Kvůli přání rodičů se hodlá stát plnohodnotným „mahútem“, tedy skutečným expertem, který rozumí potřebám slonů a umí posvátná zvířata ovládat.

„Bojím se, že příští generace už slony nepozná. A možná budou vinit nás.“

„Jsi moc mladý a slon ještě nezná tvůj pach. Musíš používat silný a rozhodný tón. Musí vědět, že ji máš na starosti,“ vysvětluje Samuen svému synovci, proč ho slonice Neng Chal zpočátku vůbec neposlouchá. Později slonice vážně onemocní a pro Duola, který se s ní při každodenní péči skutečně sžil, nastávají nejtěžší chvíle. 

Posvátná turistická atrakce 

V provincii Mondulkiri dnes žije méně než 40 pracujících slonů. Dříve s nimi místní obyvatelé především brodili řeky, putovali nebo stěhovali náklady. Dnes však slouží zejména jako turistická atrakce. „Byl jsem první, kdo tady na slonovi svezl turisty. Ostatní se hodně báli. Někteří sloni jsou agresivní,“ říká Samuen svému synovci. 

Nikdo však neví, kolik slonů zatím přežívá v divokých lesích. „Bojím se, že příští generace už slony nepozná. A možná budou vinit nás,“ říká Mrey a smutně sklopí oči. 

Plamínek naděje rozsvěcuje starší aktivistka, která se snaží kambodžskou vládu přesvědčit, aby rozprodávání půdy nepokračovalo. Sloni se totiž nemohou v okolí vesnic volně pohybovat ani krmit. Kdyby slon poškodil jediný kaučukovník, plantážové společnosti od jeho majitele mohou vymáhat 300 až 500 dolarů (7-12 tisíc korun).

Poetiku snímku podtrhuje příběh rodiny, jež s výčitkami hledá slonici, kterou před lety nerozvážně prodala. 

Poslední sloní muži / Arnaud Bouquet, Daniel Ferguson / 86 minut​ Film uvádí festival Jeden svět

Zajímá vás, co se děje kolem vás? Zajímají vás dokumenty? Čtěte speciál JEDEN SVĚT 2015.​

​