Pane Zaorálku, proč jste tak pasivní vůči Norsku?

Pan ministr Zaorálek považuje přípravu zákona o diplomatické ochraně za zbytečné papírování a diplomatickou ochranu za něco zastaralého a překonaného. Naše názory se evidentně liší. A nejen naše.

Proč by jinak Komise OSN pro mezinárodní právo připravila návrh úmluvy o diplomatické ochraně, proč by o právu na diplomatickou ochranu byla zmínka v Lisabonské smlouvě? EU ani OSN diplomatickou ochranu za něco zastaralého zjevně nepovažují. Pravdu má pan ministr v tom, že čeští občané mají k dispozici Evropský soud pro lidská práva.

Proč ale Česká republika sama nezažaluje Norsko, když to Úmluva o lidských právech umožňuje a dokonce to doporučil hodonínský soud (aby se vymluvil, proč se případem Michalákových sám nechce zabývat). Ale ať už Norsko zažaluje paní Michaláková sama a stát ji pouze podpoří, nebo stát podá žalobu sám, po tolika letech se dočká maximálně toho, že jí nějaká instituce dá za pravdu. Bezpráví ale štrasburský soud nenapraví a děti nevrátí.

Když už ale pan ministr mluví o nadbytečném papírování, zajímalo by mě, proč právě na papírování a pár telefonátů se omezila pomoc zastupitelského úřadu v Oslu rodině Michalákových, která momentálně z humanitárních důvodů prosí o možnost kontaktu dětí s vážně nemocným dědečkem. Nikdo se nezvedl a nikdo osobně neověřil, zda se zprávy od něj k dětem – které navzdory příslibu vlády doposud nikdo neviděl – vůbec dostávají. Důvodů k pochybnostem je víc než dost.

Já si práce mnoha českých diplomatů velmi vážím. Zejména v problematických regionech máme lidi, které nám mohou ostatní závidět. Hlava mi však nebere, že právě s Norskem se české diplomacii nedaří vyjednat vůbec nic. Česká republika tu přitom nejedná s africkou nebo asijskou despocií, ale se spřáteleným státem, který nám nadto posílá peníze v rámci norských fondů (nebo je tohle ten důvod?). Od zástupců českého státu v zahraničí bych očekávala, že nebudou v hraničních situacích lpět na alibistických postupech, ale budou prokazovat i jistou schopnost reagovat pružně a kreativně a s pochopením pro nastalou situaci. A považovala bych za správné, aby byli schopní do svého konání zahrnout třeba i trochu lidskosti. Stejný přístup bych očekávala i od ministra zahraničních věcí. Pak bych považovala pomoc českého státu občanům v nouzi za vážně míněnou.

Pan ministr pro lidská práva Jan Chvojka bez váhání sedl a intervenoval ve prospěch dědečka u norské ministryně Solveig Horne. Mrzí mě, že panu ministru Zaorálkovi zatím lidský a nevratný rozměr věci uniká a jeho úředníkům jakbysmet.