Bezradnost a bolesti hlavy pražského voliče
Nejprve zvědavost, pak údiv, pousmání, rozpaky a nakonec možná bezradnost. Zhruba tyto pocity může mít každý Pražan, kterému se v těchto dnech poprvé dostává do ruky obálka s hlasovacím lístkem pro volby do pražského zastupitelstva.
Po místě v zasedacím sále pražské radnice totiž touží téměř osmnáct stovek kandidátů z 31 volebních stran a tito všichni jsou pak pro letošek zapsáni na formálně jediném volebním lístku, což je stále úřední označení pro slepených osm stran formátu A2 (59,4 x 42 cm), potištěných přirozeně z obou stran. Ti matematicky zdatnější si mohou přepočítat plochu pražského volebního lístku na metry čtvereční nebo kolikrát by jim zabral plochu jejich pracovního či kuchyňského stolu.
Rozhodnutí voliči to mají nadále relativně snadné. Trochu si zalistují, najdou své oblíbence, zaškrtnou a pak už jen mohou čekat na páteční či sobotní volební den. Ti nerozhodnutí se však mohou v hlubinách seznamů stovek a stovek kandidátů dokonale utopit.
Člověk, který sleduje pražskou komunální politiku přes dvacet let, se při pročítání rozsáhlého pražského volebního lístku neubrání jisté nostalgii ze vzpomínek na minulost. Před očima mu pak vyskakují jména kdysi docela významných lidí, o kterých však nebylo mnoho let příliš slyšet a kteří se patrně nyní rozhodli k politickému comebacku, ať už jejich předchozí veřejné působení dopadlo jakkoliv.
Pokud je volič odhodlaný číst volební seznamy poctivě od začátku, narazí hned z kraje na zvláštní mix lidí, kteří mají na první pohled jen málo společného. První kandidátku obsadila “Trojkoalice Zelení, KDU-ČSL a Starostové - Máte právo”. Těžko říct, proč je to zrovna trojkoalice, když těch jmen v názvu je na první pohled trošku víc, ale nechme to plavat. Zajímavější je pohled na jména. Jsou zde vedle sebe mladí zelení střelci typu Matěje Stropnického s Michalem Uhlem, žižkovský starosta z divokých devadesátých let Tomáš Mikeska či bývalý městský radní z éry primátora Koukala Vladimír Říha. A jako lídr neustále kandidující propagátor cyklistiky Petr Štěpánek, kterému kdysi nevadilo ani to, že z opozice skočil (jen tak - sám za sebe) do městské rady vedle Pavla Béma. Zkrátka co jméno, to poměrně silný místní příběh.
Pokud má volič ještě sílu, může se soustředit na téže stránce lístku i na kandidátku neustále ambiciózní ČSSD. Na první pohled to vypadá na nudu. Už z letmého pohledu je zřejmé, že důležitá místa obsadili zkušení straničtí matadoři, až by se dalo říci aparátčíci. Dokládá to i seznam povolání, které si sami kandidáti připsali ke svému jménu. Člověk by u sociální demokracie tak nějak podvědomě očekával kandidáty z řad dělnických profesí, ale místo toho je to tady samý ředitel, předseda komise, manažer, vedoucí, poradce, místostarosta, nebo alespoň ekonom. A také se zde na jednom z čelných míst dá zahlédnout i Jan Slezák, bývalý pražský radní - a ještě bývalejší velitel roty pohotovostního pluku VB, který v roce 1989 velel zásahu proti demonstrantům na Václavském náměstí. Sám Slezák k tomu později uváděl, že nikdy žádný zákon neporušil a nikoho k mlácení demonstrantů nenutil. To je sice možné, ale i tak kvůli témuž rezignoval před deseti lety z pozice městského radního. Mimochodem - tuto informaci volič na volebním lístku samozřejmě nenajde - Jan Slezák je zde veden jen jako zástupce starosty MČ Praha 21. Ale když může jeho bývalý kolega z pohotovostního pluku Zdeněk Ondráček sedět v parlamentu této země a stěžovat si na to, že mu někdo říká mlátička, tak o co vlastně jde.
Ale zpět k volebnímu lístku. Oproti sociální demokracii se to kandidáty dělnických profesí jen hemží u seskupení Republika pro Prahu. Ovšem čelo zde obsadil “daňový a účetní poradce” Michal Babák, což je muž, který při neblahém parlamentním působení Věcí veřejných získal přezdívku Čaroděj. Patrně kvůli tomu, jak dokázal čarovně sehnat peníze. Veřejnost si jej ale bude spíše pamatovat z jednoho opileckého incidentu v pražském baru, při kterém přišel Babák o přední zuby.
Nedá se zodpovědně prohlásit, že je v silách voliče, aby, i přes veškerou snahu, alespoň přečetl celý volební lístek do zastupitelstva hlavního města. Je to zkrátka nápor pro oči, hlavu i na vzpomínky na ne úplně křišťálově čistou minulost některých jmen. Koho by například napadlo, že se na kandidátce nově vzniklého sdružení Konzervativní aliance 2014 sejdou i dva bývalí starostové z ODS Jan Bürgermeister a Milan Jančík? Zejména ten druhý z jmenovaných musel mít v sobě notnou dávku politické odvahy, že se odvážil ještě kandidovat.
Kromě své velikosti a rozsáhlosti skrývá pražský volební lístek ještě jedno úskalí - možnou záměnu partají. Volič zejména těch neparlamentních stran musí dávat bedlivý pozor, aby zaškrtl tu správnou stranu. U Demokratů Jana Kasla by se jejich volič splést neměl, ti si dali do názvu přímo jméno svého lídra, ale kdo si má pamatovat, čím se liší Pro Prahu od PRO PRAHU. Ne, to není překlep. V hlavním městě kandidují dvě zcela rozdílná sdružení pod prakticky stejným názvem. A to už do toho raději netahejme Řešení pro Prahu, Republiku pro Prahu, Patrioty - Volbu pro Prahu, Hnutí občanů Prahy nebo dokonce Národní kongres - za českou Prahu.
