Jaká úspěšná vláda? O čem to, sakra, mluvíte?

TÝDENÍK ECHO

Jaká úspěšná vláda? O čem to, sakra, mluvíte?ANALÝZA 2
Domov

Karel Kříž

' alt="Karel Kříž" />

Vláda ČSSD–ANO–KDU-ČSL se blíží ke konci mandátu a veřejnost jí – zdá se – přiznává kredit, že nastartovala ekonomiku. Skutečně, hospodářství je přes tři roky v plusu, nezaměstnanost klesá, mzdy rostou, státní rozpočet je v přebytku. Zdá se, jako by už šlo jen o to, kdo za ty pěkné výsledky slízne smetanu ve volbách – Sobotka, anebo Babiš?

Článek byl publikován v Týdeníku Echo. Jeho celou verzi si můžete přečíst na stránkách EchoPrime nebo v Týdeníku Echo po zakoupení předplatného  v našem internetovém obchodě zde.

Společnost jako celek tuto hru na prosperitu přijala a čísla a souvislosti blíže nezkoumá, což je škoda. Při bližším pohledu na realitu by jí totiž rysy poněkud ztuhly. Makroekonomická čísla nejsou nic moc. Vezeme se s mírně pozitivním trendem, který je v posledních letech cítit po celé Evropě, o nějakém dohánění Západu, natož o ekonomickém zázraku nemůže být ani řeč. Poslední rok dokonce vybočujeme – zatímco zbytek Evropy mírně zrychluje, Česko zřetelně zpomaluje.

Sobotkova vláda nastoupila v lednu 2014 a za celý ten rok pak hospodářství poskočilo o 2,7 %. Co k tomu přidala vláda? Zrušením důchodové reformy a slibem elektronické evidence tržeb (i kontroly DPH) určitě nic. Hrubý domácí produkt totiž začal stoupat už ve čtvrtém kvartále předchozího roku a jeho růst přes export přiživilo i umělé oslabování koruny. S ním Česká národní banka přišla už v listopadu 2013.

V roce 2015 stoupl HDP o pěkná 4,5 %, nicméně toto číslo, vyhnané prášky z evropských fondů – po jejich vyschnutí v roce 2016 –, znovu potvrzeno nebylo. Ekonomika loni zpomalila na 2,3 %, a ve čtvrtém čtvrtletí dokonce zbrzdila až na 1,9 %. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě nejpomalejší ekonomický útvar světa, eurozóna, ve stejném čase přidala 1,7 %, dá se loňský výsledek českého hospodářství označit za překvapivě slabý. Nebýt pozitivního růstu mezd a spotřeby, který si dojednaly odbory, plácáme se opět kolem nuly. Připomeňme, že růst světového HDP je kolem tří procent ročně a většina ekonomik východní a jižní Asie ročně přidává procent zhruba šest. Když jádro západní Evropy doháněly na přelomu století třeba Španělsko a Irsko, rostly celou řadu let tempem podobně strmým. Rychlejší v rámci EU bylo loni opět třeba i Slovensko a Polsko.

Hodně se vláda chlubí nízkou mírou nezaměstnanosti. Předseda vlády i ministři opakovaně hlásí nejnižší nezaměstnanost v Evropě. To taky není pravda. Nižší čísla v Unii má třeba Maďarsko nebo Dánsko, mimo EU pak Norsko či Švýcarsko. A – koneckonců – i tady se jen vezeme s trendem. Nezaměstnanost zřetelně klesá v celé Evropě a v Česku stále zůstává silných 370 tisíc nezaměstnaných, tedy aktuálně 5,1 %. Ano, nejsme polomrtvé Řecko anebo Itálie. Ale 370 tisíc, to vůbec není malé číslo a vyplývá z toho, že sociální politika, vedená z pozic patologického neomarxismu a naprosté neúcty k daňovým poplatníkům, kteří to celé musí platit, řadu lidí k práci vůbec nemotivuje. Je pro ně jednodušší brát ze společné kasy, když vláda dává, a nedělat vůbec nic, případně si přivydělávat různě načerno. Před flákači se vláda klaní až k zemi a sype, na poplatníky bere bič.

Také průmysl – tradiční tahoun české ekonomiky – v posledních dvou letech silně zpomaluje. V roce 2014, vzhledem k expanzi vývozu, stoupl o vynikajících 8,9 %, roce 2015 však už zpomalil na průměrných 2,6, a loni dokonce jen na slabých 1,1 %. Trend je jasný. Svou politikou přitom vláda nejen odrazuje od práce, ale zároveň i blokuje příchod těch, kdo pracovat chtějí, tedy zejména Ukrajinců. Víra, že touto systémovou blokací pracovitých dojde nejen k zaměstnání chronicky nezaměstnaných, nýbrž i k razantnímu zvýšení mezd, je lichá, zkušenosti ze světa dotované zahálky to nepotvrzují. Na to, aby člověk vzal do ruky krumpáč, hadr či volant, žádné velké vzdělání nepotřebuje. Jen skutečnou nouzi.

Tristní je situace ve stavebnictví, které loni kleslo o silných 7,5 % a je stále téměř o celou čtvrtinu (!) pod úrovní rekordního roku 2008. Neblahá situace ve vývoji veřejných staveb i bydlení souvisí s rozvratem stavební legislativy, na jejímž počátku byli zkraje 90. let zejména ministři životního prostředí Ivan Dejmal a Josef Vavroušek a spolu s nimi jejich guru, český premiér Petr Pithart.

Pokračování článku si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo nebo na EchoPrime po zakoupení předplatného zde.