Rozpouštění nácků v županu

Slovenská prokuratura podala k soudu návrh na zrušení Ľudové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby. Důvody k podání návrhu jsou prosté: straně jde o odstranění demokratického uspořádání Slovenské republiky. To rozhodně není nikterak přehnané tvrzení. Ve zvěřinci národoveckých, nahnědlých a autoritativních stran i spolků, které se v posledních letech rozplemeňují napříč celou Evropou, jsou k vidění různí ptáčci. Kotlebovci mezi nimi patří k těm nejvíce dohněda vypečeným. Šéf ĽSNS je zcela otevřený neonacista, nechává se vidět na akcích spolků jako Národní odpor či Blood and Honour, straníci s knírkatým předsedou v čele rádi mašírují ulicemi slovenských měst v uniformách ve stylu Hlinkových gardistů a na kandidátkách partaje nalezneme prominentní figury neonacistické scény. Rétorika a veřejně budovaný obraz ĽSNS jsou ještě radikálnější, než co si kdy dovolila česká taktéž soudně zrušená Dělnická strana a její dnes již do naprosté bezvýznamnosti zatlačený kápo Tomáš Vandas.

Navíc, jak už to u bojovníků za čistou rasu bývá, nezapomíná Kotleba při svém zápasu na vlastní kapsu a zaopatření blízkých. Na úřadě Banskobystrického kraje to vypadá jako na rodinném srazu. Pracuje tu Kotlebova manželka Frederika i oba jeho bratři. Ukázková malá domů. Specifickému segmentu voličů to, zdá se, nevadí. Poslední průzkumy prorokují fašistům popularitu kolem deseti procent – více než v posledních volbách. Zrušit stranu s takovou podporou je docela jiná káva, než když si české soudy došláply na Vandase a jeho křiklouny. Ti se ani v časech největší slávy, kdy pořádali pokusy o vyvolání pogromů v sociálně vyloučených lokalitách na severu Čech, nepřiblížili k pětiprocentní hranici.

V čase vzniku tohoto textu nebylo oficiální stanovisko strany k podanému návrhu známé, ale lze si celkem živě představit, co bude následovat: obvinění z honu na čarodějnice, masivní aktivizace sympatizantů strany prostřednictvím sociálních sítí a takzvaných „alternativních“ webů. Mučednická role pronásledovaných obětí zkorumpovaného a prohnilého systému, proroků trpících za pravdu šla vyholeným náckům vždy nejlépe. Kotleba teď dostane masivní mediální prostor a z minulosti víme, že takovou šanci umí dobře zužitkovat. Uniformované parademarše s pochodněmi, napadání Židů, zpochybňování holokaustu – může to působit surreálně, ale šéf ĽSNS dobře ví, k jakým temným spodním proudům společnosti, na divočejším Slovensku výraznějším než v usedlých Čechách, promlouvá. A ani případný zákaz strany tyto spodní vrstvy nedokáže hned magicky odčarovat. Naopak není nepravděpodobná varianta, že pokud ke zrušení strany dojde, založí Kotleba okamžitě nový subjekt a uspěje s ním ještě výrazněji. Voliči stran tohoto typu své ideové vůdce nejvíce milují právě v pozicích protisystémových rebelů. Přesto je podání návrhu na zrušení ĽSNS slovenskou generální prokuraturou správný krok, byť možná nahraje kotlebovcům další politické body. Aparát demokratického státu musí dát jasně najevo, že extremisté nemají bianko šek na roztahování se ve veřejném prostoru.

Slovenští náckové a jejich župan snad stojí před rozpuštěním. Zformují se zřejmě znovu. Na to teď ale není možné brát zřetel. Ústava musí platit pro každého. Proč ale mají v zemi, která za druhé světové války ztratila sedmdesát tisíc lidí, takovou popularitu zástupy černě vystrojených šašků s páskami na rukávech, je ovšem otázka, na kterou musí slovenská společnost hledat velice rychlou a účinnou odpověď. Jinak se pod Tatrami může začít blýskat na výrazně horší časy.