Zveřejnit dopis popisující mučení? Buď manžela zachráním, nebo zabiju

Zveřejnit dopis popisující mučení? Buď manžela zachráním, nebo zabijuROZHOVOR
Anastasija Zotovová před trestaneckou kolonií ve městě Segež v Karélii. Foto: FOTO: Facebook/Anastasia Zotova
Svět

Barbora Pánková

Dopis, ve kterém popisoval ruský politický vězeň Ildar Dadin své manželce nelidské bití a týrání, pobouřil nedávno veřejnost i světová média. Teď Anastasija Zotovová nemá tušení, kde se Dadin, odsouzený za účast na opozičních demonstracích, nachází. Nicméně zveřejnění dopisu vyvolalo takový rozruch, od kterého si slibuje, že Dadin několikaletý pobyt v ruském žaláři nakonec přežije. Zotovová, která je ruskou opoziční novinářkou, to řekla v rozhovoru pro deník ECHO24.cz.

Dopis od manžela byl hodně otevřený v tom, jak s ním ve věznici zacházejí. Rozhodovala jste dlouho, jestli ho zveřejnit? Co všechno jste zvažovala?

To rozhodování bylo těžké. Bylo to 31. října, když mi právník řekl, co mu Ildar nadiktoval. Celou noc na 1. listopadu jsem seděla a přemýšlela, jestli to zveřejnit, nebo ne. Samozřejmě to bylo velmi těžké. Ředitel věznice mu řekl, že ho zabije, když si bude stěžovat, a obsahem toho dopisu byla stížnost. Když bych udělala chybu, život mého manžela mohl být v nebezpečí. Ale podle právníka Ildar řekl, že bude žít maximálně týden. Na jeho zveřejnění tedy nezáleželo. Můj manžel mohl skončit mrtvý tak jako tak. Řekla jsem si, že když dopis zveřejním, způsobí to rozruch a jeho to možná zachrání.

Nevymlouval vám to někdo? Neříkali, že tím manželovi přitížíte?

Nejdřív mi lidé říkali: Co jsi to udělala? Zabijou ho, protože si stěžoval. Dokonce i obránci lidských práv mi psali, že jsem to neměla dělat, protože to pro něj bude ještě horší. Ale potom mi víc a víc z nich, dokonce i novináři z jiných zemí, psalo, že jsem se rozhodla správně. Předem jsme to nemohli vědět, jestli to způsobí rozruch, jestli to bude někoho zajímat, jestli si toho vůbec někdo všimne… V opačném případě ho to mohlo zabít.

Čtěte také: Ruského disidenta Dadina krutě týrají ve vězní

Podařilo se tím dosáhnout nějakého zlepšení? Máte zprávy, jak s manželem zacházejí ve vězení teď?

Nejdřív jsme měli zprávu, že ho vzali do nemocnice. V Rusku je nemyslitelné, aby si někdo stěžoval na podmínky ve věznici. Když si někdo stěžuje na mučení, tato osoba může být obviněna a budou ji soudit za lež. Jsou tam i jiní političtí vězni se závažnými chorobami, ale nejsou v nemocnici. Takže hodně lidí si myslí, že jsme vyhráli už tím, že ho vzali do nemocnice. Ale nevím, kde teď je. Nemám informaci, jestli ho převezli do té samé věznice nebo do nějaké jiné. Nebo jestli je ještě v nemocnici. Ildarův bratr do věznice volal a nikdo mu na to neodpověděl.

Zacházejí dozorci s politickými vězni jinak než s ostatními? Drží je třeba odděleně od ostatních?

To záleží. S někým zacházejí dobře, s některými ne a izolují je. Zavírají je do malého prostoru, kde je chladno. Není tam křeslo nebo židle. Je tam prkno, které se na noc sklopí a člověk na něm může spát. Ale není tam nic měkkého, jen ta deska. Člověk nemůže sedět, protože zem je studená a zdi jsou studené. A může si tím poškodit vnitřní orgány. V Rusku máme mnoho politických vězňů, se kterými nezacházejí příliš dobře. Sergeje Mochnatkina kopali do zad a teď nemůže chodit. Jenom leží, protože má poraněnou páteř. Byla jsem kvůli Ildarovi nervózní, protože jsme věděla, jak tam s nimi zacházejí. Když jsem zveřejnila jeho dopis, přišlo mi hodně zpráv. Bylo v nich třeba: Můj manžel je ve vězení tam a tam. Možná nám pomůžete. Bylo jich opravdu hodně. Můžu říct, že mučení v Rusku je ve věznicích běžná věc, skoro ve všech věznicích.

Případu Ildara Dadina věnovala pozornost i prezidentská kancelář Vladimira Putina. Může to něco ovlivnit?

Máme velmi zvláštní způsob demokracie. (smích) V naší zemi nikdo a nic nerozhodne bez Putina. On má svoje přisluhovače. On je tou osobou, která je nade všemi a ze které mají lidé strach. Ale teď když se to dozvěděl, tak už ho snad nezabijí.

Jaký měly úřady důvod k jeho uvěznění?

Je to politický vězeň. Neměl by být vůbec ve vězení. V roce 2014 byl zaveden speciální článek kriminálního kodexu o shromážděních a demonstracích (článek 212.1 ruského trestního zákoníku – pozn. red.). Tento článek říká, že když se osoba třikrát nebo víckrát dopustí nějakého přestupku na demonstraci, bude to zločin. Přitom je to protiústavní. Když porušíte pravidla, dostanete pokutu. Není to závažný zločin jako vražda. Je to velmi zvláštní článek, který dělá z malých zločinů velké. Trestají vás za něco vlastně dvakrát.

Proti čemu protestoval?

Nejdřív se účastnil velkých protestů před parlamentem. Protestovalo se kvůli tomu, že volby nebyly férové. On se rozhodl, že bude sám pozorovatelem. V březnu 2012 byly prezidentské volby a přišel na to, že volby nejsou spravedlivé. Nebyl to jenom jeden falešný lístek pro Putina, bylo jich mnoho. Ildar šel na policii a snažil se stěžovat si. Lidé v civilu ho vzali do auta a odvezli do lesa. Tam mu řekli, že když si bude stěžovat, nebude to pro něj dobré. V tu dobu Ildar definitivně věděl, že volby nebyly spravedlivé. V březnu se uskutečnil nový protest za férové volby a on tam přišel. Policie nereagovala, jak má podle práva. Sráželi lidi k zemi a mlátili je.

Policista se musí představit a mít číslo na uniformě. Ale to policisté nedělají. Když neznáte jméno a číslo, nemůžete si stěžovat. Ildar se snažil tohle zastavit a chodil na policii a vždycky s sebou vzal zákoník. Ukazoval jim v knize, co udělali špatně a ptal se jich proč. Policie ho kvůli tomu zrovna ráda neměla a řekli, že porušuje právo on. Protestoval také proti nespravedlivému odsouzení Tolokonnikovové a Aljochinové z Pussy Riot, proti válce na Donbase, za propuštění Nadiji Savčenkové… On nebude jen tak sedět, když ví, co se děje.

Angažovala jste se jako manžel? Budete pokračovat, až ho propustí?

Možná by se to tak dalo říct. Dřív jsem pracovala v ruském státním rádiu. Pak jsem šla do opozičního média a informovala jsem o různých protestech. Přitom jsem potkala Ildara. Na jeho protestech jsem byla jako novinářka. Pak jsem se snažila najít si práci mimo politiku, v byznysu, v zemědělství… Opravdu chci mít normální práci. Chci, abychom měli rodinu jako všichni. Ale nejdřív ho musím zachránit před mučením. Vím i o dalších vězních, které mučí a chci jim pomoct. Tady v Praze je skoro nemyslitelné, že je země jako Rusko, kde lidi bijí, mučí a znásilňují.

Nepřemýšlela jste, že s manželem opustíte Rusko?

Je to těžká volba žít, nebo nežít v Rusku. Jsem si jistá, že až ho propustí, pokusí se ho v dalším procesu zase uvěznit. Možná se pokusím odvézt ho z Ruska a žít s ním jinde. Ale normální život? Doufám. Možná nepůjde mít normální život. Jsem si jistá, že budeme pomáhat ostatním, které nespravedlivě uvěznili. Už teď vím, že je skoro nemožné zapomenout nebo ignorovat to.

Anastasija Zotovová je ruská opoziční novinářka. Zasazuje se především za práva politických vězňů. Jedním z nich je také její manžel Ildar Dadin, kterému soud v loňském prosinci vyměřil tři roky vězení. Byl odsouzen kvůli opakovanému porušování zákona o veřejném shromažďování, který byl zaveden teprve v roce 2014.  Trest si odpykává v trestanecké kolonii ve městě Segež v Karélii, v němž strávil několik let např. Michail Chodorkovskij. Odtud poslal v říjnu po svém právníkovi manželce dopis, ve kterém popsal brutální bití a mučení. Zotovová navštívila Prahu začátkem listopadu, kam přijela v rámci festivalu aktuálního ruského umění Kulturus.

Čtěte také: Putinův odpůrce se ve vězení oženil. Snoubenka za ním nemohla

 

Související články