‚Kdyby u nás byli běženci již dříve, neměli bychom teď strach‘

„V Česku převládá pocit, že uprchlíci jsou nebezpečná masa, která nemá tváře ani jména, a bezejmenné mase se nepomáhá,“ prohlašuje Šimon Pánek, ředitel jedné z největších tuzemských humanitárních organizací Člověk v tísni. Jeho společnost byla minulý měsíc vypovězena z ukrajinské separatistické oblasti Luhansk. Pánek vysvětluje, jak je to dnes s jejich aktivitami na Ukrajině, ale část rozhovoru pro Týdeník Echo se nemohla vyhnout nejaktuálnějšímu tématu – uprchlické krizi v Evropě.

Diskutuje se i o tom, jestli se dají srovnávat třeba uprchlíci z Československa, kteří prchali za totality, s těmi současnými z východu. Někteří čeští emigranti mi řekli: My jsme byli jiní, nic jsme si nevynucovali násilím jako ti dnešní na maďarských hranicích, neproráželi jsme ploty.

Ale když lidem, kteří jsou měsíc dva na cestě, utratili většinu peněz, mají jeden baťůžek, najednou postavíte do cesty plot, co se stane? Přece se nevrátí zpátky do Sýrie. Jiná situace by byla, kdyby tam ten plot stál dlouhodobě. My máme ty toky ovlivňovat, ale nelze očekávat, že když tam přes noc vyroste plot, oni si řeknou: tak oni nás tady nechtějí, jdeme zpátky. V takové chvíli k excesům logicky dochází. Myslím, že my bychom se chovali podobně.

Běžný volič represivní přístup zdejších úřadů spíše pochválí. Řekne si: Máme tu spoustu problémů, ale problém s neintegrovanými přistěhovalci ne, protože ten represivní postup to vyřešil.

Je otázka, jestli represivní postup byl v souladu s tím, k čemu se hlásíme, což jsou Ženevské konvence, právo azylu atd. Jistě tam je nějaký plastický prostor pro různě vstřícný přístup jednotlivých zemí k azylovým standardům, ale my se řadíme k těm nejpřísnějším. Já to otočím: možná kdybychom v Česku měli už od začátku 90. let určité množství migrantů, tedy kromě těch z Ukrajiny a Vietnamu, neměli bychom teď takový strach z té vlny, strach z neznámého. V Německu, Dánsku a všude, kde, jak říkáte, mají ty problémy, je debata ve veřejnosti i v politice klidnější a racionálnější, protože mluví o něčem, s čím mají zkušenost. Debata je u nás i proto tak hysterická, protože s tím nemáme žádnou zkušenost, takže vytváříme umělý stav uzavřenosti země proti určitým skupinám uprchlíků a migrantů. Vlastně sami sebe uzavíráme v té iracionalitě, že je to takové ohrožení a takové zlo, které sem nemůžeme pustit.

Více čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.