Sedláčkova mikina - textilie roku
Noviny zaujatě řeší otázky ústrojní kázně na státních ceremoniích. Vzduchem létají medaile. Zachraňují se krásné domy.
V denících doznívá úžasná (ve smyslu úžas budící) ceremonie na Hradě ve státní svátek. Textilií roku se zjevně stává bunda, ve které si filmový režisér Robert Sedláček přišel pro medaili za zásluhy. Svou medaili v reakci na způsob oceňování včera vrátil režisér Jan Němec. Pro Právo se k tomu způsobem státnickým až k popukání vyjádřil sociálně demokratický poslanec a šéf ústavně-právního výboru sněmovny Jeroným Tejc „Na takové gesto má každý právo. Ale myslím, že ocenění za výkony se nemají zneužívat a nemají se kolem nich hrát politické taškařice s jejich vracením. To neprospívá České republice. Podle mého názoru se včera nestalo nic tak mimořádného. Mohu, a nemusím se ztotožnit s některými, kteří byli oceněni, ale je to právo prezidenta.“ Mladá fronta Dnes situaci shrnuje titulkem „Pro medaili jako do hospody? Nevadí, zní z Hradu“. Pod ním barvité líčení: „Zatímco vyznamenaný tajuplně mlčí a nebere telefon, aby vysvětlil, proč se na Hrad oblékl jako do hospody, prší na jeho hlavu více či méně rozhořčené komentáře.“ Blesk zděšeně předpovídá „Dnes metál na mikinu, zítra na plavky!“.
Lidové noviny konstatují, že „Sedláček mikinou zastínil státní vyznamenání“ (Slunečník by se k tomu účelu asi hodil líp. Ale mikina jako náhradní řešení? Může být.). Deník si všímá ještě jednoho paradoxního úkazu, souvisí s oceněním lidického faráře Josefa Štemberky. „Štemberka obdržel v roce 1992 od prezidenta Václava Havla posmrtně Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. V úterý mu pak prezident Miloš Zeman udělil in memoriam medaili za Za zásluhy I. stupně, tedy vyznamenání o několik úrovní nižší. ‚V podstatě tím byl dehonestován,‘ řekl LN historik Oldřich Lukš, který se vyznamenáními dlouhodobě zabývá.“ Zbyněk Petráček tématu (vyznamenávání, nikoli mikině) věnuje komentář. „...cynicky řečeno má Zeman alibi – to, že vyznamenává kamarády mu nelze vyčítat, neboť žádné skutečné kamarády nemá: má pouze lidi, kteří se o něj otírají či se k němu vlísávají.“ Takže. Situace zjevně volá po mém zásadním stanovisku. Řešit v daném kontextu štábní kulturu mi přijde jako plýtvání energií. Jako... Taky mám nějaký názor na to, jak by se měl člověk obléct, když si jde na Hrad pro medaili – jaksi obecně. Bezprostředně po 28. říjnu 2014 mi ale nepřijde dost důležitý na to, abych ho veřejně ventiloval. Pohled na mikinu Roberta Sedláčka ale, přiznávám, vzbudil silnou emotivní reakci. Asi jako kdybych v časech své mladosti viděl nějakého tvůrce, jak si jde s náušnicí v uchu pro titul národního umělce, pevně přesvědčen, že je tím pádem za rebela.
Právo publikovalo rozhovor s Viktorem Fajnbergem, jedním z osmi lidí, kteří v srpnu 1968 na Rudém náměstí protestovali proti sovětské okupaci Československa. Prezident Zeman předevčírem posmrtně vyznamenal jednu z účastnic demonstrace Natalii Gorbaněvskou. Fajnberg a Pavel Litvinov byli na Hrad pozváni, přijít ale odmítli na protest proti Zemanově vstřícnosti vůči současnému Kremlu. Fajnberg mimo jiné mluví o tom, jaké to bylo, když letos přebíral vyznamenání na Slovensku. „Prezident mluvil o statečnosti... Ale nedával jsem velký pozor, protože mi tyto pochvaly už lezou krkem. Po ceremonii, kdy jsme si dali skleničku sektu, se přiznal, že pro něj bylo opravdu nesnadné nás vyznamenat. Tato otevřenost se mi velice líbila. (...) Na Slovensku proti tomu musel existovat odpor. Není přece žádná náhoda, že Miloš Zeman vyznamenal slovenského premiéra. Dobře víme, nakolik je jeho pozice odlišná od pozice prezidenta Kisky.“
Mladá fronta Dnes otvírá taky zprávou ze sféry realit. Město Praho získalo pozemky, na nichž stojí spartakiádní stadion.Může to mít všelijaké následky, těžko ale v tuhle chvíli spekulovat jaké. „Končící primátor Tomáš Hudeček na dotaz MF DNES ohledně budoucnosti Strahova nereagoval, pro formující se novou pražskou vládu jde zatím o příliš čerstvý případ, takže ani ona nemá zatím jasno o budoucnosti stadionu. Jisté je jen to, že v dohledné době sem developeři nevstoupí.“
Jinak. Právo pokračuje na otvíráku v úspěšném seriálu, který začaly pověstné „mazané voršilky“. Dnes to je o boromejkách, jméno jejich řádu nebylo opentleno šťavnatým přívlastkem, skoro toho lituji. V každém případě se ale ty sestry dle Práva chystají na pěknou lotrovinu. Mají totiž restituovat pozemky v Božicích na Znojemsku, na kterých stojí domov důchodců. „Kamkoli vystoupíme z domova, tak vstoupíme na cizí pozemek,“ konstatuje v deníku ředitel Jaromír Leisser. A to je jenom začátek. Na horizontu událostí se jistě dá čekat probírka ústavní knihovny a následné pálení nevhodných kusů. A samozřejmě rafinované formy trýznění seniorů, má fantazie je příliš chabá na to, aby je dokázala předjímat. Vždyť je znáte. Boromejky. Radši se ohlédněte, jestli za vámi nějaká nestojí. Jinak by už mohlo být pozdě.
