Zrádný led typu 9 v rukách ministryně školství

Před zahájením školního roku zaujala nová ministryně Kateřina Valachová výrokem, že nechce, aby umíraly školy v malých obcích. „Víme, že pokud umře škola, umře obec,“ prohlásila v České televizi a prozradila, jak svou prioritu naplní. Peníze nepůjdou do škol podle počtu žáků, ale zamíří „ke konkrétnímu učiteli, který stojí před tabulí“, řekla ministryně.

Záchrana vesnických škol je jistě bohulibý úmysl, vždyť jejich odumírání vinou nedostatečných financí likviduje vzdělanost v celých regionech, kde se zaváděla ještě za josefínských reforem. Přesto si člověk při výrocích ministryně vzpomene na knihu Kolíbka (Cat’s Cradle), kterou před padesáti lety napsal Kurt Vonnegut. Pojednávala o vynálezu, který se jmenoval „led typu 9“. Měl neobvyklé vlastnosti. A nešlo jen o to, že mrznul při teplotě 45,8 stupně Celsia nad nulou. Když přišel do kontaktu s vodou, která měla nižší teplotu, tak způsobil, že zamrzla také. Byl vymyšlen pro potřeby amerických mariňáků, aby se nemuseli brodit neprostupnými bažinami. Stačilo použít led typu 9 - bažiny v mžiku zamrzly a mariňáci mohli bez potíží vyrazit do útoku.

Také tento bohulibý úmysl nikdo v těžkých dobách studené války nezpochybňoval, přesto se objevily nepříjemné otázky. Co se stane s potokem, který napájí bažinu? Co se stane s řekou, kam potok ústí? Co se stane s mořem, kam řeka teče? V knize se to pochopitelně ukázalo. Po použití ledu typu 9 zamrzla veškerá voda na celé zeměkouli a to za nějaký čas znamenalo konec lidstva.

Stejně je možné se ptát, co způsobí platby školám podle počtu učitelů, „kteří stojí před tabulí“. Počet učitelů v jednotlivých školách musí být regulován nějakým nařízením shora, aby někde neučili zbytečně. To podle ministryně opravdu bude nutné. Ministerstvo však potřebné peníze spravedlivě rozdělí podle sady kritérií, která teď připravují skupiny expertů. Přitom budou myslet na potřeby dětí nadaných, sociálně znevýhodněných nebo hendikepovaných. Prostě na každého, kdo bude potřebovat pomoci.

Ve stopách Marcela Chládka

Vystoupení ministryně Valachové je možné vzít i jako slib, že víc peněz dostanou venkovské malotřídky, které tak budou konkurovat velkým městským školám. Tento model se ovšem bude používat také na středních školách. Pokud bude ministryně následovat plán svého předchůdce Marcela Chládka, který ostatně s platbami na učitele začínal, pak budou zvýhodňovány školy, které jsou důležitější z pohledu národního hospodářství. Více tedy dostanou učitelé tam, kde se školy zaměří na výchovu absolventů žádaných na pracovním trhu. Co pracovní trh potřebuje až tři roky dopředu, to se v každém kraji zjistí díky analýzám pracovních úřadů, odborů a Svazu průmyslu.

Nehrozí tedy, že zamrzne voda na celé zeměkouli. Zato se pod heslem záchrany vesnických škol obnoví centralizovaný vzdělávací systém z dob před listopadem 1989, kdy ministerstvo a příslušný výbor KSČ určovaly vzdělávací dráhu celým generacím podle potřeb pětiletky. Včetně toho, jaká část populace má nárok na maturitu a jaká část půjde po tříletém učilišti rovnou do výroby.

Financování škol podle počtu žáků není ani náhodou ideální systém. Zvýhodňuje děti ze vzdělanějších rodin, vede k lovu žáků jednotlivými vzdělávacími ústavy, může pomáhat školám, které své svěřence zanedbávají. Přesto dává určitou svobodu volby všem rodičům a někdy i jejich dětem. Tak teď za ně budou opět rozhodovat osvícení a neúplatní úředníci jako za starých zlatých časů komunistické diktatury.

Projekt ministryně Valachové nemusí nutně skončit tímto způsobem, skrývá však v sobě všechna možná rizika, že to tak dopadne a že s „polistopadovým experimentem“ bude definitivně konec. Proto stojí za detailní pozornost, jakými konkrétními kroky a zákony bude ministryně svůj cíl spravedlivého školství naplňovat.