‚S Toufarem to nebyla provokace StB, ale nevysvětlitelný jev‘

Dvacátého pátého února 1950 zemřel po měsíci brutálního mučení farář Josef Toufar. O jeho osudu napsal dvě knihy novinář Miloš Doležal, který byl vloni přítomen jeho pohřbení v Číhošti, kde Toufar kdysi kázal a byl StB obviněn z inscenování „číhošťského zázraku“. Tajná policie se několik hodin před Toufarovou smrtí pokusila s knězem v tamním kostele nafilmovat „rekonstrukci“ případu. Toufar při cestě zpátky v autě zkolaboval a druhý den zemřel. Domněle zničené filmové záběry Doležal nedávno objevil.

Kde jste ty záběry našel?

Dozvěděl jsem se, že v Národním filmovém archivu existují filmové záběry neznámého původu z 50. let. Objevil jsem mezi nimi sekvence, které jsem považoval za ztracené. Je paradoxní, že je StB nezničila, protože to jsou důkazy o jejich metodách, je na nich jasně vidět trýzněný člověk v dezolátním stavu, a také záběry mechanismu, kterým estébáci tahají za ten kříž. Nafilmované obludné divadlo.

Byly i na tak starém černobílém filmu poznat znaky mučení?

Je to dost znatelné. Na čele má Toufar boule, na obličeji podlitiny, zřejmě i vyražené přední zuby. Jeden z estébáků v roce 1968 vypověděl: „My jsme zatýkali zdravého, statného vesnického chlapa, a když jsem ho viděl po měsíci při tom filmování, byl to ztrhaný stařec.“

Myslíte, že to Toufar nakonec vzdal a plnil příkazy estébáků?

To je důležitá otázka. Estébáci nevěděli, co si s ním počít. Sami o něm někde říkají, že je to člověk, se kterým nehnou, protože je vnitřně pevný. Po měsíci hladovění, žízně, zimy, buzení každou půlhodinu, ponižování a psychického a fyzického mučení ztrácíte schopnost ovládat se, být sám sebou. Jste ovládán. Je vůbec div, že se tak dlouho dokázal držet. V tom závěru, když to vypadalo, že je konečně zlomený, ale přitom se mohli obávat, aby třeba při veřejném procesu vše neodvolal, ho chtěli rychle zaznamenat, aby to posloužilo „jako důkaz“. Lékaři mi řekli, že ten člověk musel být po měsíčním brutálním lámání pouhou loutkou. Ocitl se v extrémní hrůze a stresu, bez možnosti volby, na hranici života a smrti. Byl jako zvíře, zahnané do kouta klece. Snažil se tedy příkazům vyhovět a na nic jiného neměl sílu myslet. Vůli z něj vymlátili.

Co se podle vás tehdy v číhošťském kostele vlastně stalo?

Dlouhá léta jsem si myslel, že šlo o provokaci StB. Ale po rozhovorech se svědky jsem změnil názor. Mluvil jsem i s některými z těch estébáků, například s vedoucím technické skupiny StB, která se tam pokoušela ten mechanismus po Toufarově únosu namontovat. Prohlásil, že jim to nikdy nefungovalo. Prostudoval jsem Toufarovy komentáře i rekonstrukci jeho vyšetřování a verzi o provokaci jsem jednoznačně vyloučil. Slovo zázrak je příliš veliké – ani samotný Josef Toufar je nepoužíval. Pro mne je to tajemný, nevysvětlitelný jev odporující fyzikálním zákonům. Ale nechávám závěr na každém člověku, podle jeho pohledu na svět.

Celý rozhovor najdete v novém speciálu Týdeníku Echo 30 ROZHOVORŮ, který si můžete objednat zde.