Low-cost Češi. Proč jsme ochotni pracovat za tak málo?

Ve vyspělém světě patříme k lidem, kteří jsou s ohledem na své výkony ochotni pracovat za velmi málo peněz. Kdyby firmy dávaly na platy tolik jako v Německu, rozdělily by za rok mezi zaměstnance navíc 500 miliard korun. To je bezmála polovina státního rozpočtu. Když vezmeme v úvahu, že v této chvíli v zemi pracuje bezmála pět milionů lidí, získal by každý ze zaměstnanců ročně o 100 tisíc korun víc. Průměrný plat v zemi by se tím zvedl o 8333 korun měsíčně. Místo současných 27 297 korun hrubého by průměrný zaměstnanec bral 35 630 korun.

Češi jsou pro své zaměstnavatele podstatně výhodnější pracovní silou než lidé z řady zemí Evropy, protože jsou ochotni dělat za podstatně nižší plat. S produktivitou práce – tedy tím, jakou hodnotu dokážeme vytvořit – to přímo nesouvisí. Naše platy zaostávají za těmi německými a dalšími západoevropskými mnohem více než produktivita. Neplatí to zdaleka všude v postkomunistické střední a východní Evropě. Třeba Estonci nebo Slovinci inkasují na platech mnohem větší část příjmů svých firem, přestože ty země jsou chudší než Česko. Poměr, který tam podnikatelé svým lidem na platech rozdělují, se blíží německým či britským standardům.

Drazí a levní Evropané

To důležité číslo, podle nějž se poznají dobře zaplacení a „low-cost“ lidé, se jmenuje labour nebo wage ratio (podíl práce). Je to část celkového bohatství vytvořeného v ekonomice, která se rozděluje mezi lidi na platech. Bohatství se dělí na tři části: zisky firem, platy zaměstnanců a daně. Součet všech tří dává dohromady sto procent. Je to jednoduché. Čím vyšší jsou daně, tím méně zbývá na firmy a zaměstnance. Čím méně se zaplatí na lidech, tím vyšší jsou zisky.

Daně, které jsou uvaleny přímo na zboží, jsou u nás na evropské poměry podprůměrné. Srovnatelné s Německem. Znamená to tedy, že u nás končí v kapsách firem jedna z největších částí příjmů z celého vyspělého světa, a na účtech zaměstnanců jedna z vůbec nejnižších.

Evropané se dají rozdělit na drahé a levné zaměstnance – podle toho, za jaké platy jsou ochotni pracovat v poměru k výkonu, který své firmě přinášejí. V Evropské unii jde na platy v průměru 47,6 procenta HDP. Vůbec nejdražší jsou Švýcaři, kteří si na platech rozdělují 59,7 procenta přidané hodnoty, jež se v jejich zemi vytvoří. Nad padesát procent se dostávají ještě Francouzi (52,7 procenta), Dánové (51,7 procenta), Němci (50,7 procenta) a Belgičané (50,3 procenta). Laťce padesáti procent se těsně přibližují zmínění Estonci se 48 a Slovinci se 49 procenty. Stejná část bohatství míří na platy zaměstnanců i v Nizozemsku.

Na to, že víc než polovina vytvořeného bohatství jde na platy, byli dlouhodobě zvyklí Britové. Jenže od finanční krize roku 2009 následuje zatím nekončící sešup – až na současných 49,7 procenta.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde

Týdeník Echo a další naše produkty si můžete objednat zde