1

Nebezpečný Železný? Arogantní Paroubek? Proti ANO slabota

Co se to děje s českými médii? A co to znamená pro demokracii v téhle zemi? Je posledním vývojem v politice a především expanzí impéria Andreje Babiše nějak zásadně ohrožena?

Respekt na to téma v posledním čísle publikoval esej šéfredaktora Erika Taberyho (Média v éře Andreje Babiše). Stojí za pozornost už jenom proto, že je to pokus o nějaké shrnující slovo k docela roztříštěně působícímu dnešku. Stanovisko přinejmenším pro určitou vrstvu čtenářstva důležité a v něčem asi i směrodatné instituce.

Nebudu se vyjadřovat ke všemu, co Eriky Tabery v tom textu píše – popisuje mimo jiné i vývoj tuzemských médií po roce 1989. Jednu připomínku bych si dovolil formulovat k podle mého soudu klíčové pasáži jeho eseje. Erik Tabery v ní nejprve konstatuje, že nástup šéfa ANO a dnešního ministra financí do mediální sféry je škodlivý, mediální prostředí deformuje a pro zdejší demokracii představuje hrozbu.

Dochází ale k tomuto závěru: „Jenže demokracie je ohrožena neustále. Proto se o ní všude mluví jako o křehkém a nedokonalém systému. Andrej Babiš je svým způsobem hrozbou, a ne malou. Stejnou hrozbou ale byla opoziční smlouva Miloše Zemana a Václava Klause. Nebo propojení politiky s televizí Nova pod vedením Vladimíra Železného. Arogantní chování Jiřího Paroubka. Zneužití zpravodajských služeb Janou Nagyovou za vlády Petra Nečase atd. Stoupenci demokracie to mají těžké, musejí totiž věřit její síle, i když se už několikrát v historii přesvědčili, jak lehce se demokracie zhroutí.“

Jistě, při pohledu z hodně velké výšky to může takhle vypadat. Podobně se asi dá říct, že i pro existenci lidstva je určující neustálé ohrožení, možnost, že nějakým způsobem přivodí svůj konec. Je to vlastně s podivem, že ten spolek ještě nezmizel z povrchu Země, ale my, kteří věříme ve smysluplnost jeho bytí, bychom měli věřit, že tam ještě nějakou dobu vydrží.

Zní to pěkně a vlastně je to i pravda, využitelnost takového sdělení pro orientaci v konkrétním uzlu lidské historie je ale, řekněme, trochu omezená. Stejně tak i s tou permanentně ohroženou demokracií. Je taková. Ale míra toho ohrožení je kolísavá.

Vyplývá to i z výčtu, jímž Erik Tabery svoje tvrzení podpírá. „Zneužití zpravodajských služeb Janou Nagyovou za vlády Petra Nečase?“ Skutečně představovala tahle – jistě trapná a znechucující – opereta stejnou hrozbu jako koncentrace ekonomické, politické a mediální moci v jedněch rukách? Arogantní způsoby Jiřího Paroubka? Arogantní jistě byly, na to, aby tahle hrozba pominula, ale stačily jedny volby – v případě Babišova konglomerátu stačit nebudou.

Železného Nova? Jistě nepěkná a nebezpečná. Opět si ale myslím, že míra toho potenciálního ohrožení byla ve srovnání s tou dnešní o dost menší. U opoziční smlouvy by se o nějaké srovnatelnosti snad mluvit dalo, zvlášť pokud by byla protažena přes více než jedno volební období a vyšel záměr jejích tvůrců se změnami ústavy. Nedošlo k tomu ale. Mimo jiné také díky aktivismu odpůrců v čele s tehdejším prezidentem Havlem – včetně toho mediálního, na němž se tehdy výrazně (míněno v dobrém) podíleli i časopis Respekt a Erik Tabery.  

To v čem je dnešní situace vážnější než Erikem Taberym předkládané analogie, nesouvisí jen s Andrejem Babišem a úspěchem jeho politického hnutí. Je docela dobře možné, že – dejme tomu – před šesti lety by nástup Agrofertu v politice a médiích hrozbu takového kalibru nepředstavoval.

Vždycky ale přece jde o souhru více faktorů – stavu a nálad společnosti, mezinárodní situace, sílící tendence ke zbanálnění a zvulgárnění veřejné debaty v tradičních médiích i mimo ně, rostoucích možností manipulace a stoupající ochoty ji přijmout  a dalších věcí. Je dokonce možné, že úspěch jednoho oligarchy je spíš symptomem hlubšího problému, který tu zůstane, byť by Andrej Babiš třeba ze scény zmizel.

A ano – někteří z těch, kdo se dnes proti šéfovi Agrofertu s rozhodností vymezují, přispěli svými selháními k tomu, aby se připravila půda pro jeho nástup. Co z toho ale vyplývá? Zabírají místo nějakým odhodlaným a hodnověrnějším?

Síla té které hrozby pro demokracii je mimo jiné nepřímo úměrná síle tábora jejích protivníků a ten v současném Česku nepůsobí zrovna mocně a akceschopně. Dejž Bůh, abys nežil ve vzrušujících časech, zní často užívaný bonmot. Trochu to vypadá, že vzrušující časy nastávají, nebo už nastaly. Nakonec ale – má to i svoje výhody. Trocha toho vzrušení může být docela oživující.

A některé věci jsou v takových dobách jaksi zřetelnější. Například, že každá práce, ta novinářská samozřejmě taky, má nějakou morální dimenzi.  A že má význam se o ní – třeba i vzrušeně a zaujatě – bavit. 


/
komentátor

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.