Praha to s pomníky neumí. Podívejte se na ty nejhorší

Nejošklivějším pomníkem umístěným po roce 1989 v Praze je Preclíkův pomník na Klárově. Shodují se přední čeští sochaři Jan Hendrych, Kurt Gebauer a také David Černý, který na pomník obětem druhého odboje vyhrál dokonce výběrové řízení, ale nakonec byl Svazem bojovníků za svobodu odmítnut. Na Klárově proto stojí potrhaná československá vlajka na mohutném žulovém podstavci od Vladimíra Preclíka...

Jako bezesporu nejhorší pomník považuje Preclíkovu vlajku na Klárově i bývalý pražský primátor a architekt Jan Kasl. „Je to kýčovité a odporné,“ řekl Kasl. On sám řešil v roce 2000 umístění sochy prvorepublikového prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. „To že jsme ho umístili na Hradčanské náměstí má své kritiky. Podle mě alespoň shlíží na Prahu. Jeho provedení ale také není ideální,“ zamyslel se nad další problematickou sochou Kasl. Ten se v z pozice primátora mohl sám přesvědčit, jak je obtížné pomníky vhodně umístit. „Praha si s tím neumí moc poradit,“ dodal. Redakce Echo24.cz odborníky oslovila v souvislosti s plánovaných nového pomníku, který má připomínat české piloty RAF – okřídleného lva na pražské Kampě.  

Děl je málo, přesto je co hanět

S tím souhlasí i Kurt Gebauer, který Preclíkovo dílo označil za nešťastné. Umisťování soch a pomníků se podle něj řeší chaoticky a nedělají to odborníci. „Přístup je nezodpovědný a nekvalifikovaný. Bývá to spíše rozhodnutí politické,“ vysvětlil Gebauer a upozornil, že v Praze po revoluci mnoho soch a pomníků nevzniklo. Právě to může být podle sochaře Michala Gabriela důvod, proč všichni označí za nejhorší především Preclíkův památník. Ani Gabrielovi se příliš nelíbí, ale není to něco co by ho přímo iritovalo. „Soch je málo, a tak bychom měli být vděční za každou novou. Ale co se mi nelíbí jsou mimina na Kampě. Hlavně kvůli těm obličejům. Nezdají se mi ale ani, jak lezou po Žižkovské věži,“ zkritizoval sochař Gabriel  obří mimina Davida Černého, která mu vytanula na mysl hned po Preclíkově pomníku. Naopak chválil provedení sochy okřídleného lva a především podstavec, na který bude na Klárově umístěn a jezdecký pomník Jaroslava Haška na žižkovském Prokopově náměstí od Karla Nepraše, kterou ztvárnila jeho dcera Karolína.

Čtěte také: Darovanému Okřídlenému lvu na zuby nehleď, říká David Černý

Kunsthistorik Zdeněk Lukeš upozornil, že umístění pomníku je přímo odborná disciplína a její pravidla již nikdo nedodržuje. Proto také označil za nepovedenou jako první sochu Antonína Dvořáka. „Je špatně umístěna. Stojí zadkem do náměstí a dívá se na schody Rudolfina. Socha také není dobře zvětšena z modelu,“ řekl Lukeš. Jako druhou nejhorší sochu ohodnotil Masaryka na Hradčanském náměstí především kvůli úpravám okolí. Pomník obětem druhého odboje na Klárově je na třetím místě. „Vlajka by nebyla špatná, ale nelíbí se mi podstavec a umístění,“ vysvětlil Lukeš, proč je k pomníku kritický. Dále se mu nelíbí Plášť svědomí nazývaný též jako Pieta před budovou Stavovského divadla, o které hovořil jako o bubákovi, a kašna s bronzovými muzikanty na Senovážném náměstí od sochařky Anny Chromy.

Mně vadí, jaký hnus tam vznikl. Ta hnusota hnusná se musí odstranit.

Lukeš se shodl s výtvarníkem Davidem Černým na tom, že se příliš nepovedla ani socha ukrajinského básníka Tarase Ševčenka na náměstí Kinských. „Ta socha je fakt hnusná,“ okomentoval dílo Černý a dodal, že nechápe, proč je v Praze socha někoho, kdo zde nikdy nebyl a nemá k městu ani zemi vztah. Černému se nelíbí ani pomník na Klárově, který měl na základě vyhrané soutěže vytvořit namísto Preclíka on. „Mně není líto, že jsem to nerealizoval já. Mně vadí, jaký hnus tam vznikl. Ta hnusota hnusná se musí odstranit,“ rozčílil se Černý. Další pomník, který ho pobouřil je pak ten na Olšanských hřbitovech věnovaný památce sovětským internacionalistům, tedy i okupantům Československa z roku 1968.

Více o pomníku čtete zde: V Praze odhalili pomník okupantům z roku 1968. Odstranit nelze

Právě David Černý má podle architekta Lukeše v Praze nejvíce děl. „Jsou vtipná a nečekaně umístěná, jako Sigmund Freud, který za jednu ruku visí v Husově nebo embryo na Divadle Na Zábradlí,“ řekl Lukeš, podle kterého není však úplně všechno, co Černý vytvořil, dobré. Lukeš také poznamenal, že v Praze chybí abstraktní pomníky. Světlou výjimkou je pomník bratří Čapků na Náměstí Míru a dlouho chystaný pomník Janu Palachovi od Johna Hejduka. „Tady stále převládají pomníky jako z 19. století, kde je do posledního detailu na figuře vymodelován pomalu každý pupínek,“ dodal Lukeš.

Pomníky objektivem Jana Zatorského: Porod u řeky a jiné sochy