Kde se to zastaví? Atmosféra houstne
1
Vandalské útoky na několik podniků v centru Prahy, které se ztotožňují s tolerancí vůči menšinám a jiným kulturám, nelze zlehčovat. Ano, zatím se ničily jen fasády, ale nikoliv náhodně vybrané. A nádavkem bylo dílko podepsáno extremistickými vzkazy. Co by v jiné situaci šlo přejít jako obyčejné chuligánství, nejde přejít dnes.
Nálady ve společnosti se vyhrocují a psychologické nůžky se čím dál víc rozevírají směrem k opačným pólům, atmosféra houstne. Kde dříve býval prostor pro tvrdou a ostrou, ale stále ještě kultivovanou diskusi, dnes nastupuje umlčování jiných názorů, a dokonce nenávist. Už nejen na sociálních sítích, ale i v ulicích. Jde stále ještě jen o jednotlivé excesy? Anebo se česká společnost skutečně radikalizuje? Koneckonců, extrémní síly získávají podporu všude možně, po celé Evropě.
Témat, která českou veřejnost štěpí, za poslední dva roky přibývá. Takovým tempem, až se zdá, že nelze všechny nekonečně komprimovat, aniž by přišel restart, v horším případě nějaký blackout. Ruská agrese na Ukrajině, uprchlická krize, neschopnost Evropské unie zvládat těžké chvíle, rozdělující prezidentování Miloše Zemana, podlézání nedemokratickým režimům, oligarchizace médií, populismus a neuvěřitelný střet zájmů Andreje Babiše, eroze politického systému, hrubé policejní přešlapy, nárokování si absolutní pravdy ze strany nejrůznějších skupin…
Tomu odpovídá nárůst doprovodných jevů: mizející tolerance, sílící agresivita, neochota naslouchat, rychlé soudy, opakované lži, bezbřehá demagogie, hloupé nálepkování…
Kam kráčí česká společnost? A opravdu se mění? Nenastává tu soumrak hodnot? Nezapomínáme až příliš snadno na všechno dobré, co přinesl listopad 1989? A stojíme vůbec ještě o demokracii? Nelíbila by se i nám vláda trošku pevnější ruky?
Odpovědi na tyto otázky chceme v Týdeníku Echo hledat v následujících měsících. Požádali jsme proto řadu významných českých osobností, aby nám napsaly svůj pohled.
Jako první vám dnes předkládáme esej psychiatra Cyrila Höschla. „Zevnitř se takový pohyb, neřkuli moment dá těžko rozpoznat. Zatím se zdá, že spíše než společnost se mění doba, že tato změna neprobíhá uvnitř státních hranic, mimochodem dosud stále ještě sympaticky rozmazaných, a že ‚na křižovatce‘ se ocitá zřejmě celý svět. Problémy poslední řekněme dekády se neřešily, pouze odsouvaly na později,“ píše mimo jiné Cyril Höschl. V nejbližších týdnech se můžete těšit třeba na texty Petra Pitharta, Luboše Dobrovského, Jefima Fištejna, Igora Lukeše či Stanislava Komárka. Ti všichni a mnozí další budou hledat odpovědi v seriálu Kam kráčí Česko?.
