Rekonstrukce státu nemá patent na rozum, vadí politikům tlak

aktivismus versus politika

Domov

Pět měsíců od voleb se plány aktivistů sdružených pod hlavičkou Rekonstrukce státu rozjíždějí jen těžko. Poté, co se uskupení v minulém volebním období marně snažilo o přijetí zásadních protikorupčních norem, se tentokrát rozhodlo hrát ještě aktivnější roli a snaží se na politiky více tlačit skrze veřejné mínění. Jenže mnozí zákonodárci oponují, že je tlak až příliš velký a blíží se vydírání. I kvůli podobným sporům se přijetí devítky zákonů může oddálit.

V minulém funkčním období spor politiků a aktivistů z Rekonstrukce státu nejlépe ilustrovalo projednávání zákona o registru smluv. Změna čítající pouhých 11 paragrafů počítala se zveřejňováním všech smluv uzavřených veřejnou správou na internetu. Jinak by byly neplatné. Jenže jednoduchá změna, kterou do Prahy přijela obhajovat i bývalá slovenská premiérka Iveta Radičová (její kabinet registr zřídil v roce 2011), nakonec zůstala ve sněmovně zaparkovaná více než rok. Jen ústavně-právní výbor se jí zabýval přes šest měsíců.

Rekonstrukce státu je klasická nátlaková partička, která něco chce a řídí se zájmy svými nebo skupin, které zastupuje. Nemyslím ale, že by zrovna ona měla patent na rozum.

A po pádu vlády spadla pod stůl i protikorupční úprava, o níž aktivisté mluví jako o nejkrásnějším zákonu. Proto se Rekonstrukce státu rozhodla, že bude na politiky vytvářet ještě větší tlak. S tím ale mají mnozí z nich problém.

„Na mém postoji k Rekonstrukci státu se vůbec nic nezměnilo. Já s nimi tuto zkušenost mám už z minulého volebního období. Nemají ochotu vůbec o ničem diskutovat. Když jsem se jim snažil vysvětlit, proč některé jejich návrhy dobře nejsou, tak se ze mě snažili udělat buď troubu, nebo veřejného nepřítele,“ říká například poslanec ODS Marek Benda, který je jedním z nejznámějších odpůrců uskupení. Tomu se proto před volbami neupsal k žádné podpoře protikorupčních norem. „Nenechám se do ničeho nutit a vydírat. To, co je dobré, podpořím po diskuzi s ostatními poslaneckými kluby. A myslím si, že u většiny poslanců ODS je ten postoj podobný. Rekonstrukce státu je klasická nátlaková partička, která něco chce a řídí se zájmy svými nebo skupin, které zastupuje. Nemyslím ale, že by zrovna ona měla patent na rozum,“ dodává Benda.

Zatímco už v minulém období měli aktivisté největší problém s občanskými demokraty, po volbách došlo k několika střetům organizace i se sociální demokracií. Například právní expert strany Jan Chvojka, který je zpravodajem návrhu zákona o registru smluv, Rekonstrukci státu opakovaně vytýkal, že je málo připravená jednat. „Je známo, že ty jejich cíle podporuji. Nicméně jejich snažení je občas až fanatické, což jednání moc nepomáhá. U spousty věcí nechtějí diskutovat, neznají kompromis. Ale všichni se snažíme,“ říká dnes Chvojka.

Nemáme jinou šanci, tvrdí Boudal

Také zástupce Rekonstrukce státu Jiří Boudal připouští, že vzájemná komunikace není vždy zrovna jednoduchá. Jinou cestu než soustavný tlak na politiky ale nevidí. „Ono je to velmi těžké vybalancovat. My bychom byli strašně rádi, kdybychom žádný tlak vyvíjet nemuseli. To ale nefunguje. Máme pocit, že pokud bychom aktivně netlačili na přijetí protikorupčních norem, tak bychom se na konci volebního období opět dozvěděli, že se nic nestihlo,“ vysvětluje.

Ani pro lidi sdružené pod Rekonstrukcí státu prý nejde o příjemnou pozici. „Ale slíbili jsme to veřejnosti a máme vůči ní odpovědnost. Samozřejmě, že někteří budou tvrdit, že to je vydírání. Ale my můžeme mít nějaký názor, ten zveřejníme na internetu a pokud máme důvěru veřejnosti, je to legitimní. Pokud bychom ji neměli, budeme srandovní,“ doplňuje Boudal, podle kterého ale pomáhá, když se s poslanci sejdou a spory si vysvětlí přímo.

Ochota politiků k podpoře devíti protikorupčních norem přichází podle Boudala ve vlnách. Nejvíce chválí spolupráci s TOP 09 a vládními stranami, i když připomíná počáteční problémy s ČSSD: „Dá se ale říct, že kdybychom skončili naší aktivitu po volbách a spoléhali se na závazky politiků, tak by ty zákony určitě nebyly přijaty v takové podobě, kterou bychom považovali za kvalitní. Příklad je právě zákon o registru smluv, kde se strhla obrovská smršť lobbingové aktivity ze strany odpůrců.“

A třeba zákon o financování politických stran měl být dle původních plánů předložený až za rok a půl, ilustruje Boudal. Nakonec se podařilo dohodnout, že legislativní plán vlády počítá s předložením všech požadovaných norem do konce tohoto roku.

Politolog: Je to klasická zájmová skupina

Spor, k němuž mezi aktivisty a poslanci dochází, je zcela pochopitelný. Potvrzuje to i politolog Josef Mlejnek, podle kterého jde o klasickou ukázku vlivu a působení zájmových skupin.

„Oni tlačí na politiky a často je v tom obsaženo morální vydírání. Jednoduše tlačí politiky k něčemu, po čem veřejnost volá, a když to nepřijmou, tak jsou špatní nebo korupční. Ale na něco takového si politici musí vzniknout, je to součást jejich práce, že se potkávají s různými formami nátlaku,“ hodnotí rozepře Mlejnek.

Rekonstrukce státu by dle jeho názoru sice mohla být k politikům taktnější a ohleduplnější, pak by ale vůbec nic neprosadila. Proto tlačí na pilu. Mlejnek ale varuje před jedním důsledkem, který může přílišný tlak aktivistů a veřejnosti přinést. „Samozřejmě když chcete bojovat s korupcí, tak to může vést k tomu, že se přijmou zákony, které budou zneužitelné. Modelový příklad je, že tlak veřejnosti na boj s korupcí povede k tomu, že zákonná úprava použití odposlechů bude příliš volná a odposlechy se pak začnou zneužívat,“ uzavírá.