‚Bohnice nejsou věštírna, za výhrůžky mohou zavřít půlku národa‘
Vraždící pacientka psychiatrie
ROZHOVOR
Psychiatrická léčebna v Bohnicích není Delfská věštírna, nemocnou ženu léčila pro stav, kvůli kterému dobrovolně do nemocnice přišla, to ale rozhodně nezahrnovalo budoucí vraždění v Tescu. Kdybychom měli preventivně zavírat kvůli výhrůžkám každého, byla by polovina národa za mřížemi, říká v rozhovoru pro deník ECHO24.cz přední český psychiatr a ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl, který je členem kontrolní komise vyslané do Bohnic ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem (ČSSD).
Třiatřicetiletá duševně nemocná žena neútočila poprvé, už před dvěma týdny se snažila podle serveru idnes.cz uškrtit jinou ženu v kavárně na pražském Újezdu. Co o případu soudíte? Šlo vraždě další zabránit?
Jde o další z nešťastných případů, kdy došlo k tragickému útoku u osoby, která nesplňovala podmínky pro nedobrovolné držení na psychiatrii. Přišla dobrovolně a mohla dobrovolně kdykoli odejít. Kdyby bylo možné preventivně zavřít bez dalšího každého, kdo někdy někomu v afektu vyhrožoval, seděla by polovina národa za mřížemi. Pokud je někdo svědkem toho, že někoho škrtila před dvěma týdny na Újezdu, pak to jistě ohlásil policii. A pokud to policie zjistila, měla pachatelku zadržet, uvalit vazbu a obvinit.
Následovalo by pak mimo jiné soudně znalecké posuzovaní pachatelky včetně vyhodnocení její ovládací a rozpoznávací schopnosti a vlivu případné choroby na její jednání. Kdyby se chorobný původ neprokázal, patřila by do vězení, kdyby ano, patřila by do ochranné léčby. Proč se takto nepostupovalo, je třeba se ptát těch, co u toho byli. Psychiatrická nemocnice Bohnice tyto informace, pokud je mi známo, neměla, získala je až ex post z médií. Přitom vím, že se na nějaký záznam pachatelky policie dotazovala, tuto informaci však neobdržela.
Pochybila podle vás bohnická léčebna, když ženu propustila po tak krátké době? Neměla se případem více zabývat?
A co jako měla řešit? Bohnická nemocnice není Delfská věštírna a nemohla tedy vědět, že má řešit něco, co se stane v budoucnu. Pokud jde o stav, pro který dotyčná na vlastní žádost přišla, ten nemocnice řešila. To ale v žádném případě nezahrnovalo budoucí vraždění v Tescu. Po bitvě je každý generál, jenže předejít těmto událostem by znamenalo hrubé omezení svobod lidí, kteří s tím nemají nic společného.
„Psychiatrie nedokáže léčit zlo, léčí pouze choroby.“
Samozřejmě, že při zavedení stanného práva klesne kriminalita. Ale je to řešení? Je to podobné jako sebrat řidičáky všem mladším 25 let, protože je zvýšená pravděpodobnost, že budou mít nehodu a někoho zraní či zabijí. Také bychom je mohli sebrat všem, co byli na očním vyšetření, protože zřejmě špatně vidí a mohli by do něčeho vrazit. To, co se stalo, je tragédie. Kdyby však bylo možné tragédiím dočista předcházet, žádné by se už dávno nekonaly.
Pokud by se žena neléčila dobrovolně, ale léčbu by nařídil soud, bylo by to pro lékaře tedy výhodnější v tom smyslu, že by měli lepší představu o tom, proti čemu stojí?
Přesně tak. Rozdíl je v tom, že v případě dobrovolné léčby není personálu známo nic, co by opodstatňovalo nedobrovolné přijetí a hospitalizaci, kdežto v druhém případě takový důvod je a jeho oprávněnost musí posoudit soud. Ten také musí posoudit, zda zákonné důvody k nedobrovolnému pobytu, detenci už pominuly, či nikoli.
Jak si vysvětlujete, že k napadení došlo jen několik hodin po propuštění z Bohnic, když žena byla podle nemocnice stabilizovaná? Mohla přestat brát předepsané léky? Hrálo by to nějakou roli?
U dotyčné jde s velkou pravděpodobností o soubor faktorů, z nichž nejvýznamnější jsou povahové rysy a struktura osobnosti, daleko spíše než choroba. Proto vliv léků je velmi omezený. Psychiatrie nedokáže léčit zlo, léčí pouze choroby.
„Před časem podobná pacientka slovně vyhrožovala a byla proto „držena“ 14 dní proti rozhodnutí soudu. Psychiatrická nemocnice Bohnice dostala 50 tisíc pokutu plus příkaz uhradit soudní výlohy za nepřípustné omezování osobní svobody. A teď tatáž nemocnice schytává za to, že pustila někoho, koho neměla žádný zákonný důvod držet.“
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) vás vybral do kontrolní komise, která má prošetřit, zda nemocnice nepochybila. Jak budete postupovat?
Komise nejprve shromáždí veškerou písemnou dokumentaci k případu a posoudí, zda je průběh hospitalizace řádně zdokumentovaný a rozhodovací procesy personálu zaznamenané a odůvodněné. Poté se dohledají všechny další známe informace, výsledky pomocných vyšetření a předchozí historie pacientky. Zároveň se vyslechne personál a vyhodnotí se mediální zjištění, ta se porovnají s dokumentací a s výpověďmi. Poté se komise sejde nad společným stanoviskem, na kterém se musí shodnout.
K podobnému útoku nedošlo poprvé. Loni v květnu ubodal knihovnici v Horní Bříze muž trpící paranoidní schizofrenií, který se v minulosti léčil v psychiatrické léčebně v Dobřanech. V roce 2014 ve Žďáru nad Sázavou zabila rovněž schizofrenička Barbora Orlová šestnáctiletého chlapce. Lze přijmout nějaká opatření, aby se úmrtím předešlo?
Nevím, co si pod takovými opatřeními mám představit. Do budoucna nikdo nevidí, natožpak do hlav reagujících na to, co teprve nastane.
Jak je v tomto ohledu nastavena česká legislativa?
Česká legislativa je nastavena tak, že když před časem podobná pacientka slovně vyhrožovala a byla proto „držena“ 14 dní proti rozhodnutí soudu, že nesplňuje podmínky pro nedobrovolnou hospitalizaci, dostala táž Psychiatrická nemocnice Bohnice 50 tisíc pokutu plus příkaz uhradit soudní výlohy za nepřípustné omezování osobní svobody. A teď tatáž nemocnice to schytává za to, že pustila někoho, koho neměla žádný zákonný důvod držet. Něco jiného by byla situace, kterou jsem popsal v úvodu.
Je léčba duševně nemocných u nás dostatečná?
Je to asi jako když se zeptáte, zda je u nás dostatečné řízení dopravy, když každý rok zahyne na silnicích ne jeden, dva nebo pět lidí, ale přes 700. Léčba duševně nemocných u nás je naprosto srovnatelná se světem, jenže její výsledky jsou nesymetricky publikovány. Zpráva, že bývalá psychiatrická pacientka někoho zabila, zahltí celý mediální prostor, kdežto zpráva, že bývalý psychiatrický pacient byl nejvýše postaveným mužem Microsoftu v Evropě a manažerem roku, prolétne celkem nepovšimnuta na okraji. Tak dochází k optickému zkreslení, že léčba je nedostatečná. Nicméně péče o duševní zdraví potřebuje reformu. V současné době se na ní usilovně pracuje, seč to byrokracie a setrvačnost dovolí.
