Léčka falešné volby mezi Bruselem a Moskvou

Nelze vyloučit, že zcela nesystémová událost – zavraždění labouristické poslankyně – nakonec zvrátí poměr sil v britském referendu ve prospěch setrvání v EU. Nesmyslné zabití političky určitě bude mohutně vytěžováno v závěru kampaně. Přitom je jasné, že argument, který může rozhodnout těsný souboj názorů, je zcela lichý a s podstatou věci ani trochu nesouvisí. Dokazuje jen to, že před vyšinutým útočníkem, který má glejt na hlavu, nikdo není v bezpečí. Spadl na jednu misku vah zčistajasna a jakýmsi málo racionálním způsobem učinil celou volbu mimoběžnou. Nyní budou Britové vybírat mezi vražednou agresivitou doprovázející odchod z EU a láskou boží jaksi záhadně související s dalším členstvím v Unii.

Použil jsem tento příměr, protože je čerstvý a snadný. Život nás častuje mnohem méně očividnými situacemi. Tak třeba jsme ustavičně vmanipulováváni do falešné volby mezi Bruselem a Moskvou. Buďto bereme zavděk Unií v celé její momentální nedokonalosti, anebo skončíme jako ruská gubernie. Po tomto zdánlivě logickém konstatování následuje obvykle omluvné gesto – jakože je to sice blbý výběr, leč nic lepšího na skladě není. Volba je falešná proto, že bez fundamentálního přeformátování není Evropská unie projektem budoucnosti, nýbrž projektem bez budoucnosti. Její mnohočetné neduhy nezpůsobily Putinovy intriky, ale vrozené vady. Trpí únavovým syndromem, který zpravidla končívá smrtí, není-li radikálně léčen.

Ten, kdo nás přesvědčuje, že se nic moc neděje, že stačí zavřít oči a opřít se do pedálů a jedeme dál, je smutný sedmilhář. Jedeme totiž z kopce. Na jeho úpatí nás nečeká nic jiného než právě osud ruské gubernie.

Není pravda, že ve světě, kde každá energie má svou alternativu, jen Evropská unie žádnou nemá. Její konstrukce je z inženýrského hlediska mimořádně nešťastná. Je stavěna tak, že umožňuje jen průměrná řešení a brání silným podnětům. Rozhodovací proces je zde vždy hledáním nejmenšího společného jmenovatele. Avšak zprůměrování politiku nepotřebuje, stačí telefonní seznam. Má to prý spravit politická integrace, jenže je to lék, který pacienta spolehlivě zabije. „Stále těsnější Unie“ už není myslitelná bez brutálního znásilňování národů. Tak jako tak se celý svazek již dávno neutužuje kolem Bruselu, ale kolem Berlína. Slovenský premiér před převzetím unijního předsednictví nehledá požehnání u svého lotyšského předchůdce ani u formálního „prezidenta“ spolku, nýbrž u německé kancléřky.

Rusko prý stojí o slabou Evropu, a proto podporuje brexit. Je snad dnešní Evropa v nějakém ohledu náramně silná? Rusko stojí přesně o tak slabou Evropu, jakou je. Nepodporuje každého euroskeptika, jen ty, kteří obdivují Putinovo autoritářství. Polské nebo britské konzervativce Moskva zrovna v lásce nemá. Nikdo nenahlodává a nerozkládá Evropu zevnitř lépe, než to dělá přemnožená populace bruselských eurokratů.

Brexitu se dalo snadno předejít – stačilo s předstihem oznámit, že Bruselu se otevřely oči a zahajuje komplexní revizi unijních základů. Nebo o tom aspoň hodlá vážně uvažovat. Místo toho úředníci EU oznámili, že brexit-nebrexit – v chování Bruselu k žádným změnám nedojde. Jejich setrvačnost a nepružnost vyplývající z bezradnosti jsou pravou zárukou toho, že skončíme jako ruská gubernie. Evropě se naskytla šance na nový začátek, ona raději volila starý konec.