Západ sevření nepovolí. Co udělá zraněný Putin?

Řada domácích expertů, přesvědčujících, že sankce nefungují, byla dlouhá. Z nejvýznamnějších popíračů zmiňme Miloše Zemana, Bohuslava Sobotku, Andreje Babiše nebo šéf Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého. Těžko říct, nakolik jejich výroky vyjadřovaly jejich osobní názory vůči Rusku a nakolik vycházely z nějaké poučenější úvahy o stavu ruské a světové ekonomiky nebo znalosti předchozích sankcí například vůči Íránu.

Faktem, který nepopírá ani Vladimir Putin je, že „pod tlakem vnějších okolností“ ruská ekonomika zkolabovala. Ty okolnosti jsou tři, úzce spolu souvisí a navzájem se ovlivňují. Štěstí zpravidla přeje připraveným. Vladimir Putin byl na anexi Krymu a maskovanou válku na Ukrajině připraven propagandisticky a vojensky, nikoliv ekonomicky. Do dobývání se pustil se slabým, zranitelným a na Západu absolutně závislým hospodářstvím a hlavně finančním systémem.

Od začátku bylo zřejmé, že Rusko je na Západu ekonomicky závislé nesrovnatelně víc než Západ na něm. (Byť z naší veřejné debaty vycházela Moskva jako ekonomický mogul). Trvalo jen pár měsíců, než to přivedlo Rusko k ekonomickému kolapsu. Sám Putin při výroční tiskové konferenci řekl, že sankce na něm mají podíl 25 až 30 procent.

Rusům přiznal, že potíže jsou vážné, ale Moskva se z nich prý nejpozději do dvou let dostane. „Ekonomika se probere k životu a přizpůsobí se nízkým cenám ropy. Pokud budou ceny opravdu nízké, řekněme 60 nebo dokonce 40 dolarů za barel, ekonomika se bude muset restrukturalizovat. Otázkou je, jak rychle se to podaří,“ prohlásil Putin.

Bohužel neřekl žádnou konkrétní vizi, jak se bude restrukturalizovat. Už po uvalení sankcí mluvil o tom, že Rusko by se mělo přeorientovat z klasické lenivé, rentiérské, surovinové ekonomiky na soběstačnější model. Mohlo by třeba začít konečně vyrábět nějaké své potraviny nebo spotřební zboží, které musí dovážet ze Západu (80 procent bot, kosmetiky, 70 procent léků, 50 procent nábytku nebo hovězího masa). Nemluvě o luxusu a technologických vychytávkách, které si značná část středních vrstev naučila brát za základní životní potřeby.

Přijít do dvou let s náhražkami ruské provenience je iluzorní. Vladimir Putin je u moci čtrnáct let. Za tu dobu ruskou ekonomiku k nějakému sofistikovanějšímu modelu neposunul ani o krok. Všechen lesk, který byl k vidění v Moskvě nebo Petrohradě, je západního původu. Průměrný příjem Rusů se od Putinova nástupu zvedl na osminásobek. Zhruba stejně stoupaly důchody a různé sociální dávky. To všechno se platilo z ropy a plynu. Tyto suroviny tvoří 68 procent ruského vývozu a plní z 50 procent ruský rozpočet. Je celkem snadné si spočítat, jak vypadá hospodaření Moskvy při 120 a současných 60 dolarech za barel. Opoziční politik Gary Kasparov kdysi říkal, že při 70 dolarech hrozí rozpad vládnoucího režimu. Právě levná ropa podstatně přispěla i k pádu Sovětského svazu. Ruská ekonomika je po současném propadu svou velikostí a výkonem srovnatelná s americkým Texasem nebo polovinou Itálie (která už několik let ekonomicky stagnuje.).

Putin není schopen Rusy dlouhodobě před důsledky ochránit. Centrální banka a ministerstvo financí budou prodávat devizové rezervy a držet tím měnu před dalším pádem. To ale není možné dlouhodobě: kdysi masivní rezervy se rychle ztenčují a sám Putin nabádá, aby se je bankéři a politici snažili udržet.

Klíčové je přesvědčit Rusy, že věci se vrací do normálních kolejí a rubl už dál padat nebude. Jen to je odradí od masivního útoku na vklady v bankách. Každého, kdo má nějaké úspory, připravilo Putinovo tažení na Krym o více než 45 procent jeho peněz. Přesně o tolik se od začátku roku propadl rubl.

Evropa i Spojené státy a další země sankce drží a připomínají, že můžou ještě přitvrdit. Evropská rada se na prvním summitu pod vedením nového předsedy Donalda Tuska shodla, že není důvod sevření Ruska uvolňovat. „Sankce byly zavedeny ze specifických důvodů a můžou být zrušeny, jen pokud ty specifické důvody přestanou platit,“ řekla po summitu německá kancléřka Angela Merkelová. Ruský ministr zahraniční Sergej Lavrov, který ještě ve středu vystupoval jako ten hodný policajt v tandemu se zlým Putinem, už přeladil a varoval v telefonu amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, že nová vlna čerstvě schválených sankcí znovu zhorší vztahy mezi Moskvou a Washingtonem.

Putin se teď snaží zabránit úplnému hroucení Ruska do bankrotu. Firmám slíbil, že se stát postará, aby měly dost dolarů i rublů na splácení svých závazků. Centrální banka připravila speciální záchranný balíček, který má ochránit firmy a banky před krachy.

Ekonomové se ale shodují, že přijde nějaká forma omezení volného toku kapitálu z Ruska. Čeká se, že stát bude tlačit firmy, aby stáhly zpět do Ruska peníze ze zahraničí, zavedou se limity pro občany na výměnu rublů za cizí měny a firmy si budou moci kupovat dolar jen na nezbytné obchodní operace.

To je prevence totálního kolapsu. Putin ale nijak nemůže odvrátit pokles životní úrovně Rusů. Na to nemá. Řada expertů připomíná, že Rus vydrží všechno. Při tom se ale trochu zapomíná, že Rusové se nikdy neměli tak dobře jako za Putina. Jako pohodlná střední vrstva, užívající si západního životního standardu, se na perspektivu let živoření díváte jinak než chudobou a nedostatkem vycepovaný ruský mužik.

Na Rusku je teď ze všeho nejnebezpečnější jeho nevyzpytatelnost. Ještě před pár lety bylo v západních médiích plno kremlologů, rozebírajících poměry sil a pozic v putinovské věrchušce. Tento žánr z veřejné debaty v podstatě zmizel.