Uklidnit Kalouska, omluvit Janouška, sundat transparent

Hlavou po ránu drnčí písně, to se tam pak těžko dostávají novinové titulky. Přitom se docela urodilo. „Uklidnit Kalouska“! To volá po řetězci asociací.

Citovaným slovním spojením je nadepsaný otvírák Hospodářských novin. Řečené uklidnění si prý předsevzala TOP 09 v reakci na špatný volební výsledek, jehož je agresivní styl stranického frontmana prý příčinou. „Jeho protipólem ve vedení TOP 09 je Leoš Heger, exministr zdravotnictví – nekonfliktní člověk, který mluví tiše a působí, jako by v politice byl omylem. Právě on nejvíc prosazuje ‚zklidnění‘ cholerického stylu. (...) Za budoucího lídra je uvnitř TOP 09 nejčastěji označován místopředseda Marek Ženíšek, šestatřicetiletý politolog z Plzně. Otevřeně říká, že kampaň před říjnovými volbami se nepovedla, protože hesla proti estébákům nebo agresivnímu Putinovi nezabrala. ‚Přemýšlím nad tím, kudy chodím. Je to velké dilema. Máme zbrkle měnit styl nebo lidi po jednom dílčím neúspěchu, kdy nás někteří upozorňují, že jenom štěkáme a negujeme? Nebo je lepší agresivní způsob nechat, protože díky tomu jsme vidět daleko víc než ostatní strany, jako třeba ODS nebo KDU-ČSL? Každopádně jsem jsem přesvědčený, že dojdeme ke správnému rozhodnutí,‘ uvažuje Ženíšek.“ A uvažuje „kudy chodí“, ráno cestou pro rohlíky, při čekání na tramvaj, večer při čištění zubů, prostě furt. Taky bych uvažoval. A je vlastně hodno ocenění, že si TOP 09 klade tak smělé cíle. Uklidnění Kalouska není meta, jíž by se dosahovalo snadno, pokus o její překonání může skončit spektakulárním neúspěchem. Problém TOP 09 asi nespočívá jenom v agresivitě, ta přece v kampani kdekomu – od Zemana po Babiše – přinesla úspěch. Nějakou dílčí roli může hrát i to, že ta část publika, jež ocení trochu toho divadla, je Kalouskovým stylem po letech už znuděná a žádá si nové vzruchy.

Lidové noviny otevírají hojně citovaným příkladem politicko-justičního „bizáru“. Roman Janoušek dostal papír, který by mu mohl pomoci dosáhnout odklad nástupu trestu, pomohl mu Vladimír Dryml – ředitel nemocnice ve Vrchlabí, bývalý senátor za ČSSD a Zemanovce, bývalý náměstek Davida Ratha, rázovitý muž a nezištný a soustavný propagátor kosmetických barviv. „Podle Drymla přivezla Janouška do vrchlabské nemocnice ve vážném stavu zhruba před měsícem jeho manželka ze Špindlerova Mlýna. ‚Museli jsme mu poskytnout akutní pomoc. Podle mě cestu do Prahy nemusel přežít,‘ řekl Dryml. ‚Teď už záleží na něm. Má od nás zprávu, za kterou si stojíme a dle níž by mu nejdříve měla být poskytnuta operace. Já osobně bych ho ze všeho nejdříve vyléčil, pak ať si klidně nastoupí do výkonu trestu.“ 

Mladá fronta Dnes popisuje policejní zákrok proti lidem, kteří v Krnově přišli na mítink s prezidentem s protizemanovskými transparenty. „Ještě než Zeman přišel na pódium na Hlavním náměstí, rozvinuli v zadní části prostranství mladý muž a dívka s kuklami na obličejích papírovou plachtu s heslem Stydím se za svého prezidenta. Záhy k nim přistoupili muži v civilu, kteří se představili jako policisté, a vyzvali je, aby sundali kulky a transparent odnesli. V tom prvním jim mladí lidé vyhověli, to druhé odmítli. Muži je vyzvali, aby jim ukázali občanské průkazy, ty však s sebou demonstranti neměli. Po slovní tahanici je policisté odvedli opodál a předali uniformovaným kolegům.“ Docela pobuřující. Neviděl bych ale za tím temnou ruku nové normalizace, ale standardní a podle mě hrubě pomýlený policejní modus operandi. Už z dávných časů svého politického zpravodajování si pamatuju scény, kdy z různých politických akcí byli odváděni lidé, kteří nějak prezentovali odlišný názor od svolavatele akce. Nebyl za tím znát ideologie, ale snaha udělat si – podle mě nepřípustnou – zkratku ke klidu a pořádku. Známým a křiklavým případem toho postupu bylo, když policisté odvedli z komunistického mítinku aktivistu Šinágla, byvše k tomu vyzváni Miroslavem Grebeníčkem (ano, napsal jsem „byvše“ a jsem na to trochu hrdý). Ptal jsem se tehdejšího ministra vnitra Bublana, jestli to, že si nějaká politická strana nebo síla zamluví nějaký veřejný prostor, znamená, že je tam na tu dobu suspendovaná svoboda projevu. Řekl mi, že vlastně ano. Velmi jsem se tomu tehdy divil, obočí povytahoval, pusu kroutil a tak dále, znáte to.

Poněkud breughelovský obraz vykresluje titulek Blesku. „Opičí orgie na hřbetě koně“. „Pohled z koňského hřbetu není romantický jen pro lidi, ale jak se teď ukázalo, i pro paviány v rezervaci v Jihoafrické republice. Nejdřív si na koníkovi Jerichovi jen hráli, pak se ale rozvášnili a začali si užívat.“ No jasně. Paviáni. O těch vím svoje – jako každý čtenář Brehmova Života zvířat, který obsahuje i výstižné charakteristiky jednotlivých druhů z hlediska morálního. „Pavián je zvíře nestoudné a zhovadile nejapné,“ taková sentence se nezapomíná. A v Blesku mohou být rádi, že na koníka nevylezl pár mandrilů rýholících, kteří dle Brehma ztělesňují veškerou odpornost hříchu. To by teprve byla Sodoma! To by teprve byla Gomora!