TOP 09 hlásí: Žralok přeskočen
Na titulních stranách krvavý útok na studenty ve Žďáru nad Sázavou. Samozřejmě i povolební situace, která dnes nabrala grády způsobem, jenž včerejší analýzy v mnohém znehodnotil. Takový hezký pražský WTF moment.
„Vyšla z léčebny a zabíjela“ (Mladá fronta Dnes), „Na tapetě jsou soudy i lékaři“ (Právo), „Útok nemocné ženy odkryl slabiny české psychiatrie“ (Lidové noviny). Deníky se pochopitelně snaží najít chybu, která vedla k tomu, že se duševně nemocná žena během dvou let dvakrát dopustila podobného zločinu. Píší o tom, že byla propuštěná z léčebny v Opavě, kam ji po prvním útoku poslal soud. Lidové noviny: "Jenže ambulantních psychiatrů je v Česku málo a jejich ordinace jsou přeplněné. Nemohou tak pracovat s klientem mimo svou ordinaci a mapovat například jeho rodinné zázemí." Podobně popisuje možnosti ambulantní péče i Mladá fronta Dnes, která cituje kritika nynější praxe Martina Jerolímka, primáře denního stacionáře v Ondřejově na Praze 4: "Dnes má psychiatr na pacienta v průměru sedm minut. Tak se akorát stačí zeptat: Jak se máte? Ještě slyšíte hlasy? A napsat recept, který si polovina pacientů ani nevyzvedne. A já se jim moc nedivím, když se jim doktor pořádně nevěnuje. Proč mají polykat tabletky, které mívají nežádoucí účinky - třes rukou, slinění, poruchy potence?" Je logické, že se média po podobné události snaží identifikovat chyby, jež k ní vedly - ať už individuální, nebo systémové. Je taky logické, že vox populi se v takových situacích výrazně staví na stranu represe, ochrany. Jenom bych podotkl, že i ten třeba změněný a snad vylepšený systém bude nějak selhávat a převládající podoba těch selhání bude dána jeho parametry, za jeho nedokonalost se bude platit nějaká cena - bude-li výrazněji represivní, budou tou cenou nucené hospitalizace lidí, kteří by třeba hospitalizovaní být nemuseli. Cena je to jistě méně krvavá, malá ale taky není.
K té politice. Tomáš Hudeček a Jiří Vávra skončili v pražské TOP 09. Pokud bychom brali komunální politiku v českém hlavním městě jako televizní seriál, je to moment, pro který se v Hollywoodu zažil výraz "jump the shark", přeskočit žraloka. Označuje se tak chvíle, kdy se naplno vyjeví, že tvůrcům po sepsání mnoha a mnoha pokračování nadobro přeskočilo (inspirovaný byl ten výraz momentem v nějakém rodinném seriále, kdy vedlejší postava přeskočila žraloka na vodních lyžích, čímž odstartovala přerod toho díla v totální pakárnu). TOP 09 tedy může směle zahlásit: Žralok přeskočen. Deníky ale byly napsány ještě v těch dávných dobách, kdy nebe nad žralokem bylo ještě siluetou Tomáše Hudečka neporušeno. Možnost jeho odchodu dopředu trochu připouštěly Lidové noviny v textu "Pražská řež, která ničí TOP 09". Obsahuje i mezititulek "Opustí Hudeček stranu?". "Situace se dostala tak daleko, že Hudečkovi spojenci začali uvažovat o odchodu ze zastupitelského klubu. Problémem TOP 09 je, že předseda Karel Schwarzenberg, který má neoficiálně Prahu na starosti, požár (mezi Hudečkem a Vávrou - pozn. aut.) včas neuhasil. O místopředsedovi Miroslavu Kalouskovi se zase říká, že hlavnímu městu příliš nerozumí a údajně by se nejraději Hudečka i Vávry zbavil." No, pokud by náhodou MK dnešní vývoj bral jako vítězství, měl by Pyrrhovi dost co závidět.
Hospodářské noviny popisují povolební vyjednávání rýmovaným titulkem "Koalice nad Prahou se bortí jedna za druhou". Já jsem naštěstí ve stavu tak trochu nemocných, tudíž nevycházím a při přesunech městem nejsem ohrožen zásahem shůry padajících trosek zborcených koalic. Těm méně šťastným doporučuju přilbu. HN popisují dilemata pražských sociálních demokratů, kteří by neradi zvýšili beztak dost velké napětí mezi ČSSD a ANO. "Šéf ANO Babiš neunesl, že se sociální demokracie v Olomouci dohodla s jeho politickými konkurenty a vítězné hnutí tak skončilo v opozici. Ministr financí vzápětí vyhlásil, že se ANO v Brně a Ostravě nebude spojovat s místní ČSSD, což by pro socialisty znamenalo odstavení od vlády nad těmito městy po dlouhých osmi letech. (...) HN uvnitř sociální demokracie zaznamenaly obavu, že pokud by se ČSSD po Olomouci domluvila s konkurenty vítězného ANO také v Praze, mohl by nevypočitatelný Babiš ohrozit stabilitu vlády."
Stejný deník přináší hojně sdílený text Petra Honzejka "Babišovo završení sametové revoluce". "Část Babišových obdivovatelů říká, že úspěch jeho hnutí je završením sametové revoluce. V určitém znepokojujícím ohledu to může být pravda. Socialismus nepadl především proto, že by lidem chyběla svoboda, ale hlavně z materiálních důvodů. I když to málokdo vnímal a skoro nikdo nepřiznal, poptávaná svoboda a demokracie byly především prostředkem, jak se dobrat k lepší životní úrovni a jak zbavit komunistickou nomenklaturu nezasloužených výhod. Teď Babiš slibuje v podstatě totéž, jen komunistický režim jako brzdu vzestupu životní úrovně nahradil systém 'zkorumpovaných demokratických stran', nomenklaturu mýtičtí kmotři. Vše tentokrát má proběhnout bez ideového balastu v módu 'prostě to zařídíme'. (...) Možná je Andrej Babiš skutečně dovršením demokratické revoluce po pětadvaceti letech. Možná přináší přesně to, co jsme vždy v hloubi duše chtěli: nezabývat se idejemi a nechat si všechno zařídit. Jen nám bylo zatím žinantní to otevřeně přiznat." Asi bych na místě Petra Honzejka šetřil tím plurálem, identifikovat zpětně, co lidé chtěli, je vždycky nepřípadně zjednodušující: například já v té době chtěl mnoho věcí, někdy dost protichůdných. Jako pokus popsat apel Babišova protestního hnutí je ale Petrův text docela cenný, popisuje AB jako výraz jedné reálné a zřejmě široce sdílené tužby. Přesněji iluze, snu o světě, v němž lidé nebudou obtěžováni - zkorumpovanými politiky, hlučnými sousedy, žebrajícími bezdomovci, smradem z kuchyně v hospodě v přízemí, nedostatkem peněz, tím, že si někdo dovolí veřejně hlásat myšlenky, které považují za pitomé, nebo po nich žádá věci, do nichž se jim nechce. Iluze, která je nenaplnitelná a její naplnění by navíc nebylo žádoucí. Sdílená ovšem mnoha lidmi zprava doleva. Kdekdo si asi představuje, že by v takovém světě konečně naplno "rozvinul svůj potenciál". Ve skutečnosti by se v něm dalo nanejvýš umřít. Ta idea české nirvány má ale docela hluboké kořeny a je živá. Jednou určitě přijde. Klídek. Možná dokonce klídeček.
V Blesku solidní úroda atraktivních titulků. Třeba nad chatem s gastroenteroložkou. Kdo by odolal nepřekonatelnému trojboji "Plynatost, zácpa a průjem"? Možnost příchodu místní verze Armageddonu připouští nadpis "Bohdalkou cloumá vztek". Chápeme, ale stejně: budiž nám milostivá.
