O zrcadle a křivé hubě. Ano, o Babišovi

Politická aréna

Martin Kupka

Taksi to shrňme na několika drobných příkladech.

Ministr za hnutí ANO navrhl zákonem změnu výplaty pozemků vykupovaných na stavbu silnic. Kdyby předseda hnutí ANO nebyl největším zemědělcem v zemi, nikoho by nenapadlo připomínat, že i on na této změně zákona vydělá několik milionů korun.

Vláda chce zachovat podporu biopaliv, od které EU upouští. Kdyby místopředseda vlády nebyl největším výrobcem bionafty v zemi, prostě by se po nějaké obvykle dlouhé diskusi hlasovalo a megahádka vlekoucí se už řadu týdnů by se nekonala.

Ministr financí v té hádce před pár měsíci řekl, že jeho firma na prodloužení podpory biopaliv vydělá jen asi 70 milionů. Kdyby něco podobného bylo řečeno před patnácti, deseti, ba i pěti lety, psal by o tom největší seriózní deník v zemi na titulní straně klidně dva týdny, dokud by toho ministra nedonutil k rezignaci.

Dnes ten deník popisuje realitu velmi selektivně a mnoho problémů této země přehlíží. Kdyby jeho majitelem nebyl populistický politik, nikoho by ani nenapadlo mluvit o berlusconizaci české politiky a deformaci mediální scény.

Jakási zemědělská firma je ve sporu se svým konkurentem, kterému zničila úrodu. Kdyby majitelem firmy s herbicidem v ruce nebyl poslanec Babiš, o sporu by pravděpodobně nepsal ani Znojemský deník, natož jakékoli celostátní médium.

Premiér je pyšný, že se mu koalice nehádá jako ty divné pravicové vlády předtím. Ve skutečnosti má ale ve vládě chlápka s dávnými podezřelými kontakty s StB a musí řešit například podivnou kauzu s pečlivě nachystanou složkou kompromitujících materiálů.

A tak dále.

Snad po těchto mimořádných zkušenostech posledních měsíců už nikdo (třeba ani poslanec Šincl) nemůže pochybovat, že tato vláda má velký problém. A s ní i celé Česko. Kumulace Babišových soukromých a veřejných funkcí prostě nikdy neměla nastat a jejími viníky jsou kromě Babiše i premiér Sobotka, který to dojednal, prezident Zeman, který to schválil a jmenoval, předseda lidovců Bělobrádek, který to cudně přehlíží, a všichni ostatní koaliční poslanci, kteří tomu dali důvěru a před měsícem odmítli vyslovit nedůvěru.

Babiš se diví se, že je terčem veškeré kritiky. To ale jinak nejde. Říká se, že nemá nadávat na zrcadlo ten, kdo má křivou hubu. Parafrází lze říci, že nemá nadávat na opozici a svobodná média ten, kdo je v tak neslýchaném střetu zájmů. I kdyby měl sebejasnější minulost a krystalicky čisté úmysly – jako že o obojím lze u Andreje Babiše přinejmenším pochybovat.