Komunismus a europeismus: formy různé, obsah stejný

V rozhovoru Václava Klause s Danielem Kaiserem pro týdeník Echo Václav Klaus, mimo jiné, říká: „Jsem zcela přesvědčen o tom, že současná míra indoktrinace mládeže je srovnatelná s manipulací a indoktrinací mládeže za komunismu v jeho pozdní éře. Řekl bych, že míra indoktrinace v 80. letech byla slabší.“

O týden později se na stránkách tohoto časopisu, a v reakci na tento rozhovor, podivuje Miloš Kadlec, když říká: „Pamatuji si 80. léta, se kterými Klaus dnešek srovnává, a mohu potvrdit, že tvrdí nesmysly. Existuje teď v armádě politické školení mužstva? Učí se na vysokých školách vědecký europeismus? Máme tu Svaz česko-evropského přátelství? Vycházejí snad časopisy podobné Tribuně či Otázkám marxismu-leninismu?“

Lepší příklady vhodné k demonstraci neuvěřitelné míry indoktrinace dnešní mladé generace si nemohl pisatel ani vybrat.

Vážně si myslíte, že v dnešní armádě neexistují formy politického školení mužstva? Samozřejmě obsahově i formálně jiné než to zdiskreditované a směšné, kterému jsme se smáli na „pévéeskách“ v kasárnách lidové armády. Dnešním vojákům je jistě vštěpována „nenahraditelnost“ NATO „při obraně demokracie“ stejně tak, jak jsme my byli „školeni“ věřit v „mírovou hráz“ Varšavské smlouvy „střežící výdobytky socialismu“.

To, že se na českých vysokých školách vyučuje „vědecký europeismus“, je snadno doložitelnou pravdou. Co jiného jsou katedry evropských či katedry genderových studií na českých univerzitách? Právě tam vrcholí indoktrinace „vědeckým europeismem“ započatá na školách všech stupňů, jehož většina absolventů jsou posléze zapálenými zastánci všeho „unijního“. Ne, dnes už se neskládají zkoušky z vědeckého komunismu, dnes musí studenti absolvovat testy z dějin evropského integračního modelu a musí znát jeho milníky i ideové tvůrce mnohem lépe, než jsme byli nuceni znát Marxe, Engelse a Lenina.

Není třeba, aby tu existoval jakýsi Svaz česko-evropského přátelství. Jeho existenci totiž nahrazuje hustá a agilní síť nejrůznějších neziskových a nevládních organizací financovaných expoziturou Evropské komise v Praze, která metodami práce a dosahováním svých cílů v této zemi poslání komunistického Svazu československo-sovětského přátelství už dávno úspěšně překonala.

Ideologická Tribuna a Rudé Právo byly vystřídány stejně ideologickými internetovými servery s nekritickým a obdivným přístupem k EU. Jen tu Tribunu už nikdo nečetl, na rozdíl od těch soudobých – euroideologických – zdrojů „inspirace“.

I my si pamatujeme 80. léta minulého století a zoufalství komunistické ideologie. Tehdejší komunismus se svým papaláštvím a marasmem byl dostatečně zdiskreditován a „zadat“ si s ním bylo hanbou.

Naopak dnešní míra indoktrinace mladé generace „úžasnou evropskou myšlenkou“ připomíná údernické nadšení svazáckých mládežníků z Kunderova „Žertu“ při zpěvu budovatelské písně „My stavíme, stavíme nový mladý svět“.

To vše v době, kdy rozdíly mezi „starým“ komunismem a „novým „europeismem“ již téměř neexistují.