Starcraft. Milionové šílenství ovládlo Koreu. Nic není víc

Málokterá země se může „pyšnit“ takovou fanouškovskou základnou, tím spíš, když statisíce lidí obdivují hráče počítačové hry. Jižní Korea zcela propadla fenoménu strategické sci-fi hry Starcraft. Turnaje v ní se začaly v masívním měřítku odehrávat na fotbalových stadionech, o Starcraftu vysílá i několik TV stanic a peněžní odměny za tyto soutěže dosahují výše odměn vítězů těch nejprestižnějších sportovních událostí.

Belgický dokumentární snímek Stevena Dhoedta Národní hra přibližuje divákovi reálie Starcraft komunity v Jižní Koreji. Rozměr tamějšího e-sportu dávno přesáhl fanouškovské tábory počítačových her známých např. z České republiky. Hra Starcraft a její dvě pokračování si srdce Korejců zcela získala a stala se vedle jiných o poznání fyzičtějších sportů i ostatních zaměstnání rovnocenným způsobem výdělku v zemi.

V principu se jedná o realtimovou strategickou hru zasazenou do prostředí vesmírných základen. Na hráčovi je si zvolit jednu ze tří civilizací, které jsou ve vzájemném konfliktu. Na výběr je z Terranů, což jsou lidé vyhoštěni ze Země, Zergů, což jsou mimozemští členovci s touhou po genetické dokonalosti a Protossů, vysoce vyvinutých mimozemských humanoidů. Přelom 25. a 26. století, jak vývojáři z Blizzardu dobu určili, je plný střetů a bitev s nepřítelem, důraz je kladen i na výstavbu budov a jednotek.

Lee Jae Dong začal se Starcraftem, když mu bylo 16 let. Za rok hraní si už vydělával 135 tisíc euro ročně. Zdá se, že pohádková suma, na kterou většina lidí v životě nedosáhne, mu „spadla do klína“. Jak on sám ale říká, hraní Starcraftu není jen tupým klikáním do počítače.

„Je to směs pokeru a šachů,“ říká v dokumentu Jae Dong. „Musíte neustále blafovat a přemýšlet, jak ošálíte soupeře.“ Dle svých slov je Starcraft vrcholem herního průmyslu. I když vyšly už dvě pokračování, nejhranější je stále přes deset let starý první díl. On sám pak popisuje dilema, se kterým se setkávají všichni tamní profesionální hráči.

„Mladí lidé v Jižní Koreji mají většinou striktně nalajnovanou budoucnost,“ popisuje Lee Jae Dong. „Jdete do základní školy, na střední a na vysokou. Nemáte na výběr. Já si ale zvolil kariéru progamera.“

Více hluku a diváků než na fotbale

Jae Dong je jedním z „vyvolených“, kteří se se svým umem dostali do profesionálních týmů. Tyto týmy se nijak neliší od svých ekvivalentů ve světě profesionálního sportu. Tým většinou o počtu pěti či více hráčů má svého – často ne jen jednoho – sponzora, speciální zázemí, kde svůj skill (neboli um) procvičují a samozřejmě vidinu ohromné odměny za případné úspěchy.

Ojedinělá kombinace rychlosti, přesnosti a znalosti hry, které jsou dle hráčů zásadní, pak na klání pravidelně láká tisíce diváků. Složení obecenstva přitom není asi takové, jako by si ho nezaujatý pozorovatel představil. Na herní turnaje, kterých jsou stovky, chodí své oblíbence podporovat velké množství jihokorejských žen a dívek.

Právě hojná přítomnost něžného pohlaví posouvá zážitek z počítačového herního turnaje o stupeň dál. Ty, kteří měli možnost navštívit západní herní klání či veletrhy, nepřekvapí fakt, že se na nich jednoduše moc žen a dívek nevyskytuje. V Jižní Koreji ale tato několik let trvající mánie nepostihla pouze muže a mladé lidi, ale bez nadsázky celou společnost.

Fenoménu e-hraní se přizpůsobila i některá ostatní odvětví jihokorejského hospodářství. Turnaje, na kterých se sejdou stovky hráčů a desetitisíce diváků, se pro svůj obrovský rozsah konají na fotbalových a jiných stadionech. Záznamy z jednotlivých soubojů pak komentují profesionální komentátoři s vervou, kterou by mnohdy záviděl leckterý komentátor konvenčních sportů.

A tento asijský drak se zdaleka nezastavuje. V Jižní Koreji fungují minimálně tři televizní stanice specializované na přenosy a analýzy Starcraftu, několik dalších jich informuje také o jiných hrách či obecně o e-sportu. Nejen výrobci elektroniky pak jednotlivé týmy či konkrétní hráče zvěčňují na svých výrobcích.

Pohádkové odměny

Nezanedbatelný je také vstup e-sportů do sféry sázení. Je tomu už několik let, co si na vybrané turnaje může u sázkových kanceláří vsadit i český sázkař. Ve světě je pak počítačové hraní, zejména tedy milovaný Starcraft, v nabídkách hned vedle sázek na fotbal, hokej či tenis. I tímto si progaming získal takovou oblibu a v dnešní době je rovnocennou sférou výdělku.

Ve srovnání s některými ne zcela zanedbatelnými sportovními událostmi si turnaje a ligy ve Starcraftu vedou dokonce lépe. Odměny, které v profesionálním sportu bývají vítězům vyplaceny, mohou být o to nižší, že je v týmu více hráčů, jako např. ve fotbale, kde se o výhru dělí hned více než dvě desítky lidí.

Týmy ve Starcraftu jsou ale většinou složeny pouze z několika hráčů, milionové odměny se tak po vítězství dělí snáz a každý jednotlivec si i v řadovém turnaji může přijít na částky okolo jednoho milionu dolarů. Pro srovnání, vítěz golfového US Open si odnese „pouhých“ 1.6 milionu dolarů. Celkové prize money pro umístěné je okolo 9 milionů dolarů, což na některých soutěžích ve Starcraftu bývá cena pro vítězný tým.

Pro začínající hráče je být zpozorován vším. Amatéři se o úspěch pokoušejí v tzv. semi-pro turnajích, kde se dá přijít k prvním výdělkům. Hlavní je ale pozornost profesionálních týmů. Jejich zástupci si z jednotlivých vítězů turnajů vyberou ty, kteří se jim dle profilu a vystupování líbí nejvíce. Zásadní je pro ně jediné: zda jsou dobří a zda mají od rodičů a školy povolené přerušit výuku a začít žít v týmovém domě.

Dokument se věnuje i dvěma méně úspěšným hráčům Starcraftu a popisuje, jak se obyčejní mladí Jihokorejci snaží získat si respekt a slávu svých favoritů. Svojí vytouženou cestu na vrchol.

Svědectví Jae Donga je kromě unikátního pohledu do zákulisí jihokorejského progamingu také sondou do místní společnosti zejména mladých lidí. Ve vyspělých státech jako je Jižní Korea dochází k odcizování mladých lidí s okolním světem, ti se uzavírají do sebe i právě kvůli světu internetu a počítačového hraní. Vzniká tak generace, která si není zvyklá hrát venku, naopak, okolní svět jí přijde nezajímavý a někdy i nebezpečný.

„Domů jezdím jen o svátcích. Žiji zde v Soulu v týmovém domě se svými spoluhráči. Jsou pro mě jako bratři,“ vypráví Jae Dong. „Pro zábavu už vůbec nehrajeme, hrajeme pro práci. Hra se v tomto případě stala prací.“

Dokumentární snímek budou moci zájemci shlédnout v rámci festivalu Jeden svět 5. a 11. března v kině Atlas a 8. března v Ponrepu.

Národní hra (State of Play). Režie: Steven Dhoedt / Belgie, Jižní Korea / 2013 / 86 min. Uvádí festival Jeden svět 2015.

Zajímá vás, co se děje kolem vás? Zajímají vás dokumenty? Čtěte speciál JEDEN SVĚT 2015