Když odchází ten nejúspěšnější a nejatraktivnější

Dnes začíná brexit. Premiérka Spojeného království Theresa Mayová oficiálně spustí článek 50 Lisabonské smlouvy o odchodu z Evropské unie. Pokud vše půjde podle pravidel, což se v posledních letech v Unii dařilo jen ve zcela výjimečných případech, Londýn přestane být 30. března 2019 členem.

Z klubu odchází jeden z nejúspěšnějších a nejatraktivnějších členů. Země, díky jejímuž jazyku se spolu jsou schopni Evropané domluvit. Země, která téměř jako jediná disponuje měkkou silou, přitažlivostí, kvůli níž ji ostatní obdivují a jsou ji ochotni následovat. Země, která má jako jediná z celé Evropské unie své univerzity mezi první světovou desítkou podle všech možných žebříčků. Země, která na rozdíl od většiny ostatních členů Unie (s čestnou výjimkou Francie) neprochází demografickou krizí a netrpí syndromem přestárlé populace, která by ji brzdila v rozletu. Země, která jako jedna z mála v Evropě má silnou armádu a plní své finanční závazky vůči Severoatlantické alianci. Země, která dělá v různých věcech, stejně jako všechny ostatní, spoustu chyb, ale ve všech klíčových dějinných momentech moderní historie se dokázala rozhodnout správně, statečně a odvážně.

Její odchod je důsledkem krize Evropské unie. Pro Londýn i zbývajících sedmadvacet zemí je to šance na nový začátek. A velký test schopností se na něm dohodnout.

Právě dohoda na novém partnerství s Londýnem bude prvním velkým testem, jestli je Evropská unie schopna poučit se z chyb a racionálně, bez postranních myšlenek o potrestání, pomstě a odstrašujících případech řešit aktuální problémy. Nikoliv skuhrat, jakou je brexit tragédií, jak to v poslední době předvádí šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Bez výhrůžek, že Britové musí za odchod zaplatit 50 miliard liber (1,56 bilionu korun), jinak je Brusel požene před Mezinárodní tribunál v Haagu.

Klíčová bude dohoda ve dvou liniích, které jsou zásadní pro Londýn i pro Evropu. V ekonomice a bezpečnosti.

Theresa Mayová už řekla, že se jde do tvrdého brexitu, to znamená, že Londýn odchází i z jednotného trhu Evropské unie. Bude se tedy vyjednávat úplně nová dohoda o volném obchodu mezi Británií a Evropskou unií. Teatrální řeči o tom, že volný pohyb zboží a služeb a volný pohyb lidí jsou nedělitelné svobody, které o víkendu v Římě pronášela třeba i německá kancléřka Angela Merkelová, jsou mimo. Británie odchází od všech svobod, které spojují země Evropské unie. Začíná se znovu, s čistým stolem.

V zájmu všech členů Evropské unie je, aby obchod s Londýnem byl co nejvolnější. Všichni s výjimkou Irska mají s Británií obchodní přebytky. Němečtí diplomaté mají pravdu, když tvrdí, že volný obchod se zpravidla netýká finančních služeb. O ty Londýnu hodně jde, protože City je důležitou páteří na službách postavené ostrovní ekonomiky. Na smlouvy o volném obchodu ale není žádná jednotná šablona. Když bude vůle, finanční služby se bez problémů můžou stát součástí té dohody. Londýn dokázal v této branži o ligu předstihnout všechny ostatní finanční metropole Evropy. Žádný Frankfurt ani Paříž mu nemohly ani náhodou konkurovat. Představa, že když se Británie od volného obchodu finančních služeb odstřihne, francouzský nebo německý finanční byznys na tom vydělá, je naivní. Donald Trump už při návštěvě Theresy Mayové ve Washingtonu nabídl Londýnu volný obchod pro finanční služby mezi oběma břehy Atlantiku. Evropská unie takovou nabídku nedostala. Kdyby Británii od volného obchodu se službami odstřihla, poškodí sama sebe a z Frankfurtu ani Paříže tím finanční centrum neudělá.

Druhou zásadní linií je bezpečnost. Prakticky to znamená sdílet s Brity co nejvíc informací tajných služeb a spolupracovat na koordinaci v boji proti islamistickému terorismu a dalším bezpečnostním hrozbám. V obraně se nic nemění. Británie zůstává nejdůležitějším evropským členem Severoatlantické aliance.

To, co je nevyjednatelné a Britové to jasně označili za nepřekročitelnou červenou linii, je volný pohyb lidí. Tady je zásadní dohoda na nějakém rozumném režimu cestování s co nejméně překážkami. A speciálních podmínkách třeba pro studenty. Ty nejlepší evropské univerzity se totiž po brexitu ocitají mimo Evropskou unii. Spojovat volný pohyb a volný obchod je cesta, jak úspěšně zabít co nejlepší vztahy s Londýnem.

Každá země EU bude mít při schvalování nových vztahů s Británií právo veta. Dobrou zprávou je, že třeba český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek už minulý týden v rozhovoru pro Hospodářské noviny, kde v zásadě řekl, že volný pohyb do Velké Británie je minulostí, prokázal smysl pro realitu.

Úspěch při dojednání nových vztahů s Londýnem může Evropské unii dodat sebevědomí a realismus do dalších reforem, které nutně potřebuje k tomu, aby se zvedla z krize, dokázala být úspěšná, aby ji už neopouštěli ti nejsilnější a nejatraktivnější.