Vojna byla debilita, ale měla smysl. Kdo by se dnes nechal zabít pro republiku?

Rozhovor s Radkinem Honzákem

Vojna byla debilita, ale měla smysl. Kdo by se dnes nechal zabít pro republiku?Týdeník ECHO
Podle nejnovějších teorií je deprese zánět, který vzniká v trávicím ústrojí, říká Honzák. Foto: Foto: Jan Zatorsky
1
Panorama
Jiří Peňás
Sdílet:

Na otázku, jak se k vám, pane doktore, dostanu, mi Radkin Honzák odpověděl: „Jednoduše. Na Václaváku se svléknete donaha – a oni vás sem dovezou.“ Za jedním z nejznámějších českých psychiatrů jsem však volil standardní cestu: tramvají a autobusem. Místem našeho setkání byla totiž Psychiatrická nemocnice Bohnice čili blázinec. Náš rozhovor začal ovšem zpovídaný: „Tak jaký máte zámysl velitele?“

Celou verzi rozhovoru si můžete přečíst na stránkách EchoPrime nebo v Týdeníku Echo po zakoupení předplatného  v našem internetovém obchodě zde. Koupí předplatného nás podpoříte v našem boji za nezávislou žurnalistiku.

Zámysl velitele?

Vy jste nebyl na vojně?

No, byl i nebyl. Chodil jsem tři roky na vojenskou katedru při škole, ta byla povinná, normálně se chodilo dva roky, mě dvakrát vyhodili. Vy jste byl na vojně?

Ano, byl, půl roku. Hned po mně to zvedli pro vysokoškoláky na rok – zato jsme měli tu katedry čtyři roky. Skončil jsem jako vojín absolvent, neboť jsem byl degradován, protože jsem ztratil sanitku… Ale to byste měl vědět, co je to zámysl velitele. To je ideální plán, který se vinou bojové situace podělá. Tak se chci zeptat, kam povedeme rozhovor?

To jste mi nahrál. Co podle psychiatra udělalo s muži to, že se zrušila vojna?  

Z hlediska fungování společnosti to byla chyba, neboť to byl asi poslední rituál přechodu mezi adolescencí a dospělostí. A vždy když zmizí nějaký přechodový rituál, je to strašná ztráta. Takže myslím, že to byla debilita…

To zrušení, nebo vojna?

Obojí. Dvouletá vojna byla opravdu strašná debilita, ba až imbecilita. Ale ta samotná idea byla správná. Podívejte se, můj tatínek patřil ke generaci, která na podzim roku 1938 byla ochotna tuhle republiku bránit a nechat se třeba i zabít. Já bych rád viděl, kdo ze současné mladé generace by se nechal pro tuhle republiku zabít dneska. 

Je ochota nechat se zabít, třeba pro republiku, zase tak pozitivní?

Jen sama o sobě pozitivní není. Ale jde o to, že to reflektovalo hodnoty, jako je vlastenectví, solidarita, přináležitost k nějakému společenství… To pozitivní je. 

V minulosti byly celé generace Francouzů a Němců vychovávány v odhodlání nechat se vzájemně pozabíjet ze vznešených vlasteneckých důvodů. Teď je to, doufejme, vzájemně nemožné. Naštěstí. Jenomže ono je to všechno asi něco za něco.

Jistě. Mimochodem, ta věc s tím smířením Němců a Francouzů, to byla dlouhodobá práce, doslova vypiplaná. Trochu jsem to sledoval, když jsem osm let jezdíval pracovně do Štrasburku a viděl, jak je to smíření přímo státní zájem. To my máme s Němci pořád ještě před sebou. Tady stačí někde říct, že při vyhnání Němců se děly strašný zločiny, a hned po vás někdo vlastenecky skočí. Ale vím, kam směřujete… Jestli se neztrácí něco jako mužnost, a s tím i odhodlání ne se nechat zabíjet, ale aspoň se bránit. Podívejte se, v Evropě nebylo nikdy tak dobře, nikdy tak mírumilovně jako v posledních třech desítkách let. To je jistě pozitivní. Ale samozřejmě to něco dělá s lidskou psychikou. Ta, abych to vysvětlil, pulzuje mezi útlumem a nabuzením. A naše tendence není zlatý střed, naší tendencí je větší nabuzení. Protože v mozku je takový tréninkový program, že když je v bezpečí, hraje si na to, že je vlastně v nebezpečí. Jak říkají klasici psychomorálky: hledáme bezpečí a jistotu, ale paradoxně čím větší je bezpečí, tím víc si mozek vymýšlí nebezpečné pitomosti. Žijete ve vatě, ale večer potřebujete horor. Mozek tím trénuje. Čím klidnější společenství, tím víc chorobných a úzkostných stavů. Úzkost vás mobilizuje, my nemusíme mít nepřítele za hranicí, uděláme si nepřítele v sobě. Proto ta prevalence (podíl rozšíření nějaké nemoci ve vztahu k celé populaci – pozn. red.) úzkostných poruch, proto ten nárůst depresí. Ano, půlku z toho sice dělají farmaceutické firmy a pak také to, že se jich víc diagnostikuje. Ale i tak je ten nárůst evidentní.

Netvrdíte ovšem, že deprese jsou vynálezem firem na pilulky…

Ne, to v žádném případě. Deprese opravdu existují. Podle nejnovějších teorií je deprese zánět, který vzniká v trávicím ústrojí. Tam o tom, co ve vás zůstane z potravy, rozhoduje jedna tenounká vrstva epitelu. Tam probíhá boj za vaši chemickou i duševní rovnováhu. Jsou takové krásné práce srovnávající, co jedí a co mají ve střevech děti z Afriky a co v západním světě. Ty naše tam mají xkrát více patogenních bakterií a xkrát méně protektivních. U nás běžné dítě dostane během prvního roku životu antibiotika tak dvakrát  tak si dovedete představit, co to dělá s imunitním systémem.

Vy asi nebudete velký příznivec farmaceutického průmyslu. Co třeba antikoncepce? To je požehnání, nebo prokletí?

Podle toho, z jakého hlediska na to koukáte. Nedávno jsem četl o krásném výzkumu, kterého jsem se bohužel neúčastnil. Na Floridě zkoumali úspěšnost tanečnic u tyče. Nevím, jestli jste tam někdy byl, ale v takovém baru se těm tanečnicím házejí do klobouku nebo se jim to strká rovnou za spodní prádlo  bankovky. No a oni zjistili, že když má ta holka ovulaci čili je nejplodnější, vydělá 57 dolarů za hodinu, když má takzvaně své dny, vydělá 27. To je celkem logické. Ale když užívá antikoncepční hormony, vydělá vždycky stejně, nějak kolem pětatřiceti dolarů. Čili ty holky jsou po celou dobu stejně přitažlivé/nepřitažlivé. A já myslím, že to souvisí s poklesem porodnosti. Myslím, že to není jenom tou proměnou sociálních rolí ve společnosti, jak se obecně tvrdí. Když si vzpomenete na knížku Konrada Lorenze Osm smrtelných hříchů civilizace, tak on tam dokazuje, že se biologické faktory zbytečně sociologizují. Že se z genderových rozdílů dělá zcela nesmyslně společenská problematika, čímž se zapomíná na biologii, kterou nelze jen tak popřít.

Takže antikoncepce ničí sex?

Já myslím, že ano.

Přičemž smyslem antikoncepce by mělo být více sexu.

Ano, jenže se nějak zapomnělo, že hlavním smyslem sexu je dělání dětí. Místo toho se vymýšlí, jak ten sex udělat nějak jinak, nějak ho ozvláštnit, protože to lidi přestává bavit dělat „normálně“. Nedávno kolega Jaroslav Zvěřina přednášel o nárůstu análního sexu a jiných atypických praktik. Když někdo dřív provozoval anální sex, byla to anomálie. Teď pomalu norma, přičemž sexuologové pořád řvou, jaké je to rizikové chování.

Celý rozhovor je k přečtení v Týdeníku Echo nebo na EchoPrime po zakoupení předplatného, které si můžete pořídit zde

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články