Zemřel režisér Jan Němec, jeden z tvůrců české nové vlny v 60. letech

Ve věku 79 let zemřel po těžké nemoci filmový režisér Jan Němec. Uvedl to dnes server iDnes.cz, kterému to oznámila Němcova manželka Iva Ruszeláková. Němec byl znám jako jeden z filmových tvůrců takzvané české nové vlny v 60. letech. Na mezinárodní scéně zaujal už svým celovečerním debutem Démanty noci z roku 1964.

Proslavil ho například i film O slavnosti a hostech. Němec byl komunistickému režimu nepohodlný, mimo jiné i proto, že po srpnové okupaci v roce 1968 propašoval do zahraničních televizí záběry okupačních vojsk. Následoval úplný zákaz tvorby.

S bolestí jsme přijali zprávu o úmrtí režiséra Jana Němce, představitele české nové vlny, umělce s mimořádným vkusem pic.twitter.com/gPhmP8CfSA

— Ministerstvo kultury (@MinKultury) 18. března 2016

Jan Němec kromě režie působil i jako filmový producent a vysokoškolský pedagog FAMU. Patřil spolu s Milošem Formanem, Věrou Chytilovou nebo Jiřím Menzelem k představitelům české nové vlny ve filmu. V roce 1966 jej postihl zákaz točit filmy, mohl ale pracovat alespoň v televizi. Definitivní zákaz tvůrčího působení přišel v 1968.

Jan Němec se politicky projevoval i v demokratickém režimu. V roce 2014 například na protest proti Zemanovu udělování státních vyznamenání vrátil Medaili Za zásluhy II. stupně v oblasti kultury, kterou převzal v roce 2002 od Václava Havla. Němec kritizoval výběr některých oceněných prezidentem Milošem Zemanem, který postavil osobnosti světového významu vedle českých celebrit, které mu dopomohly k politické kariéře.

Úspěšný debut

Němcův celovečerní debut Démanty noci podle povídek Arnošta Lustiga, zobrazující útěk dvou českých mladíků z transportu smrti, přinesl režisérovi i mezinárodní ocenění, kterých se díky své tvorbě dočkal také v dalších letech. Za snad nejznámější snímek O slavnosti a hostech dokonce Němce v roce 1969 označil anglický odborný časopis Film and Filming za nejlepšího světového režiséra roku.

Snímek O slavnosti a hostech, který byl satirou na podlézání mocným v honbě za funkcemi, však popudil tehdejší mocné komunistického režimu a vysloužil si zákaz. Němec si také proti sobě poštval režim dokumentárními snímky Strahovské události z roku 1967 o policejním zásahu proti studentské demonstraci a Oratorium pro Prahu, které zaznamenalo první den sovětské okupace Československa 21. srpna 1968. „To byl můj nejúspěšnější film, vidělo ho přes miliardu lidí. Kam se hrabe Spielberg,“ komentoval to režisér.

Němec byl poté odstaven od filmu a pracoval nějaký čas v televizi. Nadšení pro nové formy realizoval v prvních českých klipech v recitálech Marty Kubišové, své druhé ženy. Oceňovaný byl i Čas slunce a růží s Karlem Gottem. S nástupem normalizace byl ale donucen opustit vlast, do emigrace odešel v roce 1974. Poté žil 15 let v Německu a USA, kde se živil různě, mimo jiné i natáčením svatebních videí. V Americe byl ale také poradcem při natáčení Nesnesitelné lehkosti bytí a koncem 80. let získal nominaci na cenu Emmy za dokument o polském exilovém spisovateli Czeslawu Miloszovi.

Čtěte také: Režisér Němec vrátil na protest proti Zemanovi medaili