Bruselský Molenbeek, tady se rodí teroristé. A já žiji vedle

Velikým problémem přistěhovalců v Německu je jejich nízké vzdělání. Řada uprchlíků a migrantů díky malému vzdělání zůstane v šedé či černé zóně pracovního trhu. Není to ale rozhodně jediný případ, kdy má takové sociální vyloučení řadu negativních dopadů. Německo v tom není zdaleka samo, potíže se začleněním přistěhovalců řeší více či méně všechny západoevropské země.

Říká se, že pod svícnem bývá největší tma a platí to svým způsobem i v souvislosti s útoky v Paříži. Stopa pachatelů vede do Bruselu, který je považovaný za evropskou metropoli. Právě zde narážíme na řadu problémů s integrací přistěhovalců. Ty mají potom za následek mj. i vzestup radikalismu všech odstínů.

Pod svícnem bývá největší tma

Rád bych se proto v tomto článku věnoval i Bruselu, kde nyní trávím většinu svého času. Ze své vlastní zkušenosti vím, že problematických chudých lokalit s velkým množstvím přistěhovalců je v Bruselu více. Patrně nejkřiklavější případ představuje nechvalně proslulá část Molenbeek, která se dostala na první stránky novin zejména v souvislosti s listopadovými útoky v Paříži. Žil zde i Salah Abdeslam, jeden z pachatelů zmíněných útoků v pařížské metropoli.

Mimochodem, víte, co má zmíněný Salah Abdeslam společného s nyní už vězněným Fouadem Belkacem z rozpuštěné islamistické skupiny Sharia4Belgium, aktéry teroristických útoků v Madridu v roce 2004, zosnovateli útoku na židovské muzeum v Bruselu a s Ayoubem El Khazzanim, neúspěšným květnovým atentátníkem ve vlaku Thalys do Paříže?

Hádali jste správně, pokud jste si mysleli, že ve všech uvedených útocích figurovali mj. i lidé, kteří minimálně nějakou dobu pobývali v této části Bruselu, která bývá bohužel vcelku oprávněně považována za semeniště džihádu. Molenbeek je dlouhodobě brán za bezpečnostní riziko nikoliv pouze pro Belgii, ale i pro celou západní Evropu.

Strach přichází z Molenbeeku

Abychom byli schopni najít kořeny problému Molenbeeku, budeme muset jít hlouběji do minulosti. V 19. století se tato bruselská komuna, i díky kanálu Brusel-Charleroi, velmi rychle modernizovala a dokonce si vysloužila přezdívku malý Manchester. Jenomže ještě před první světovou válkou postihl průmysl úpadek a tamější obyvatele chudoba spojená s řadou sociálně patologických jevů.

Veškeré dosavadní pokusy o znovuoživení této části selhaly a Molenbeek je od té doby v permanentním úpadku. Vlna nekontrolovaného příchodu nových obyvatel situaci nezlepšila, ba naopak. Problémy, jejichž následky pociťují lidé i mimo hranice Belgie, se zde rozmohly v letech 1993-2012, kdy Molenbeeku starostoval známý belgický socialistický politik Philippe Moureaux. Zpočátku tvrdil, že: „Jsme neschopní integrovat novou vlnu imigrace.“

Jeho výše zmíněná slova nyní znějí naprosto neuvěřitelně, když víme, že záhy obrátil o 180 stupňů, protože nejspíše vycítil příležitost získat v přistěhovalecké komunitě další voliče. Stal se proto obhájcem volebního práva nově příchozích. Můžeme tedy říci, že tento ostřílený belgický socialistický politik využíval přistěhovalce k tomu, aby se mu stali výtahem k moci. Bohužel, samotným imigrantům se situace nezlepšila ani o píď. Potýkají se s nedostatečným vzděláním a špatnou životní úrovní, což je živnou půdou pro vznik sociálně patologických jevů a politického radikalismu všeho druhu.

Růst počtu obyvatel Molenbeeku byl za jeho starostování vskutku impozantní. Za necelé dvě dekády jeho starostování vzrostl počet obyvatel o více než čtvrtinu. Zatímco v roce 1990 zde žilo necelých 69 000 obyvatel, o dvacet let později už jich bylo 88 000, přičemž počet nadále roste strmým tempem. Je pochopitelné, že postupný nárůst musel být patrný na první pohled, uvážíme-li skutečnost, že Molenbeek se nachází na ploše pouhých 5,89 km2. Pro srovnání, Hradec Králové, kde v České republice žiji, má o něco větší počet obyvatel, zato ale jeho katastrální výměra činí 105 km2. Nejde jen o enormní růst počtu obyvatel, dostavily se samozřejmě také problémy, k nimž se dnes už bývalý starosta bohužel nezná a vše svádí na nynější starostku Françoise Schepmans s tím, že je ve své funkci už tři roky.

Absurdní výmluvy zdejších politiků

Jeho výmluvy samozřejmě znějí absurdně, protože už za jeho panování bylo zřejmé, že se vše nevyvíjí tak, jak by mělo. Ale pěkně popořádku. Když už jsme nakousli terorismus, nelze zde nezmínit, že vedle islámského terorismu je zde přítomen také islamismus ve své politické podobě, byť jeho význam je alespoň prozatím velmi okrajový.

V posledních komunálních volbách, kdy byli socialisté zmíněného exstarosty Moureauxe, i vlivem jeho nezodpovědné politiky, vytlačeni do opozice, pronikl do zastupitelstva Molenbeeku se 4,12 % i jeden zástupce strany s výmluvně znějícím názvem „Islam“, která má v úmyslu zavést v Belgii právo šaría. Dalšího zástupce má strana i v sousedním Anderlechtu, který je podobně problémovou čtvrtí, ale to už by vydalo na další článek.

Náboženský radikalismus je sice mediálně nejvděčnější téma, nicméně představuje jen špičku ledovce. Pohnutky pro trestnou činnost zde totiž bývají mnohem přízemnější a nemají záminku v násilném prosazování nějakého světonázoru.

Problémem, který vešel dostatečně ve známost už před oním osudným pátkem třináctého, je častý vandalismus, na což reagovaly desítky světoznámých firem svým odchodem ze čtvrti. Nejznámějším případem je zrušení pobočky známé reklamní firmy BBDO. Více jak 150 útoků ji v roce 2011, tedy ještě za starostování Philippa Moureauxe, vedlo k opuštění této části Bruselu. Při této příležitosti zveřejnila firma otevřený dopis přímo zmíněnému starostovi, který tvrdil, že zprávy o nebezpečích hrozících v Molenbeeku jsou lži.

Multikulturní sen a probuzení do tvrdé reality

Patrně nejsugestivnější popis, líčící neutěšenou situaci v Molenbeeku zejména v období starostování Philippa Moureauxe, jsem našel v článku Molenbeek Broke My Heart z pera původem nizozemského fotožurnalisty a antropologa Teuna Voetena, který strávil v této neblaze proslulé části Bruselu několik let.

Když se v roce 2005 přestěhoval do Molenbeeku, snil o tom, jak si jeho děti budou hrát s marokánskými a žil v utkvělé představě, že čtvrť se přes všechny počáteční problémy stane dobrým místem pro život. Věřil, že jeho tehdejší bydliště má v sobě potenciál stát se hipsterskou čtvrtí, zaslíbenou všem nezávislým a svobodomyslným intelektuálům. Cítil se jako pionýr na divokém západě, který bude vyšlapávat cestu dalším. Naivně si myslel, že postupně zmizí nepořádek a drobná kriminalita a cena bytů poroste. Záhy však zjistil, jak se mýlil.

Srážka s nemilosrdnou realitou byla opravdu krutá a bolestivá. Čtvrť bylo, dle jeho slov, sotva možné nazývat multikulturní, protože 80 % lidí v okolí byli Marokánci. Naopak byla „tragicky“ konformní a homogenní. Živá alternativní kultura byla podle něho možná k nalezení v Casablance či Marrakéši, ale rozhodně ne v Molenbeeku.

Ba co hůře, situace se nezlepšovala, ale vše šlo od deseti k pěti. Okolí bylo čím dál více netolerantní. Tlak většinového okolí byl neúprosný a problémem bylo najít obchod, kde by se dal sehnat alkohol. Fanatici nutili ženy k zahalování a bylo čím dál obtížnější koupit v okolí nějaký solidní tisk. Nezaměstnanost dosahovala 30 % a ulice po ránu byly až podezřele prázdné. K tomu ještě dodávám, že mezi mladými nezaměstnanost dosahovala i 40 %.

Jak dále tvrdí Teun Voeten, těžko bylo možné narazit na místo, kde by spolu trávili čas bílí, černí či hnědí. Naopak, místo jeho bydliště mělo blíže ke ghettu. Většina židovských obchodů, které zde stály, byla uzavřena kolem roku 2008, protože se staly terčem útoků dětských gangů. Stal se svědkem drobné kriminality a agresivity, přičemž jakákoli kritická poznámka na adresu útočníků znamenala vynadání či nálepku rasisty, který byl často později napaden i dospělými.

Odstrašující příklad pro všechny

Okázalé dlouhodobé přehlížení problému, ze strany dosavadních belgických politických elit, vedlo ke katastrofě, která měla přesah i do okolních zemí. Poučení je takové, že je naprosto nezbytné provádět takovou politiku, která bude zohledňovat období v delším horizontu, než je období starostování jednoho člověka. Současní belgičtí politici se snaží uklidnit ostatní obyvatele, že mají situaci pevně v rukou. Při osobních rozhovorech s obyvateli Bruselu zjistíte, že jim málokdo tuto rétoriku věří.

Molenbeek vrhá špatné světlo nejen na Brusel, který je srdcem EU, ale i na celou Belgii. Pařížské útoky proto zákonitě vyvolaly u belgických představitelů silnou odezvu. „Vždy je tu napojení na Molenbeek, je to obří problém,“ řekl belgický premiér Charles Michel. Ostrá slova volil i ministr vnitra Jan Jambon, který řekl: „Musíme terorismus ze čtvrti Molenbeek vymést. To je hlavní věc.“ Přiznat si problém je dobrým začátkem a jsem rád, že nejvyšší belgičtí představitelé to už udělali. Otázkou ale je, jaké další kroky budou podniknuty a zda budou opravdu účinné. Podle toho, co v Bruselu sleduji více než rok a půl, jde jen o obecné proklamace, kterým ani samotní belgičtí politici nevěří. A čas neúprosně běží dopředu…

 

Další informace:

http://www.politico.eu/article/attack-on-paris-molenbeek-dirty-dozen/