Nevládne korupce, spíš šlendrián

Vysokou míru korupce přinesla do Česka finanční krize v letech 2008 a 2009. Současné oživení ji však nedokázalo snížit. Také o tom informuje nové pořadí států v korupčním indexu Transparency International.

Slovo korupce se pomalu stává neslušným výrazem. Proto se nedočkal významnější reakce ani korupční index Transparency International za rok 2014, ve kterém se Češi dočkali 53. místa na světě, tedy zhruba stejného výsledku jako v posledních pěti letech. Komentátoři dokonce upozorňovali, že zase o tolik nejde. Index přece neměří korupci, ale zjišťuje názory lidí, zvláště z akademických a podnikatelských kruhů, co si myslí o korupci ve veřejném sektoru. Nejde o víc, než subjektivní názor tradičně skeptických Čechů.

Tato nedůvěra k průzkumům Transparency International a jiných institucí vychází ze zkušenosti, že boj s politickou korupcí využívají mnozí aktivisté ke vstupu do politiky, kde pak najednou ztichnou a na potírání úplatků zapomenou. To potkalo i řadu členů vedení Transparency International, například letos politickou funkci získala bývalá ředitelka Adriana Krnáčová a bývalý člen správní rady Václav Láska.

Žebříčky korupce nejsou fetišem, na druhé straně však nedává smysl, když se ignorují. Jde o kvalitní soubor sociologických průzkumů, jejichž výsledky se pro novináře vděčnou formou kondenzují do tabulky většiny světových zemí. Pořadí v žebříčku má značnou výpovědní hodnotu, pokud se při výkladu využívají běžné sociologické postupy, zvláště hodnocení změny pořadí v čase a srovnání s okolními státy.

Češi, jak známo, dosahovali nejhorších výsledků koncem doby opoziční smlouvy, pak se poměry zlepšily až k 41. místu na světě v roce 2007, během následujících dvou let se však propadly na současnou úroveň. Tento přehled nutně neznamená, že lídři opoziční smlouvy v čele Milošem Zemanem byli korupčníky, které naštěstí vystřídali poctivci Stanislav Gross a Jiří Paroubek, bohužel pak následoval korupčník Mirek Topolánek.

Vláda hraje nepochybně významnou roli a může důraznou intervencí do veřejné sféry leccos změnit, důležitější pro korupční index je však ekonomická prosperita. V období krizí se rozšiřuje prostor šedé ekonomiky, zároveň se pracovníci státní správy i manažeři soukromých firem starají víc o vlastní příjmy než prospěch veřejnosti či podniku. Naopak konjunktura otevírá možnosti vydělávat zcela seriózně a úředníkům či manažerům se platy zvětšují, i když „pouze“ plní své povinnosti. Během krize se hledají viníci, kterými jsou nepochybně úplatní politici, v období prosperity nikomu nevadí, když si někdo přivydělá třeba úplatkem. Peněz je dost pro všechny.

Ke zhoršení korupčního indexu v období opoziční smlouvy přispěla ekonomická stagnace v letech 1997-2001, krizí z roku 2008 jde vysvětlit další zhoršení české pozice v žebříčku. Obdobně se za finanční krize propadly další státy včetně Řecka, Itálie, Španělska, Francie a dokonce Islandu nebo Irska. Naopak Němci, Belgičané, Poláci i Litevci prošli krizovým obdobím beze ztrát a jejich pozice se v žebříčku zlepšila. Potíž nastává ve chvíli, když se korupční index po nárazu krize nevrátí na dosavadní úroveň. To se podařilo třeba Britům, Lotyšům a překvapivě Bulharům. Kde se však dojem z všeobecné vlády korupce nevytrácí ani při návratu hospodářského růstu, tam je vidět, že se šedá ekonomika dokázala zakonzervovat. To se zřejmě stalo v České republice nebo v Maďarsku. Vzhledem k tomu, že ekonomický systém založený na známostech nedosahuje takových výkonů jako otevřený trh, znamená to v delším horizontu trvalou ztrátu tempa.

Žebříček Transparency International je jakousi interaktivní ilustrací staré sociologické teorie o tom, jak se ekonomicky vyplácí občanská společnost, založená na rovných právech a vysoké míře důvěry, které otevírají prostor pro iniciativu každého jednotlivce. Mnohem méně je výkonný klientský systém, který dokáže využívat lidské zdroje jen v blízkém okolí důležitých patronů. Navíc stojí průběžně před kolapsem, který může vyvolat odchod jednotlivých držitelů moci, anebo nespokojenost obyvatelstva. Není divu, že z třiačtyřiceti evropských zemí jsou na posledních dvou místech korupčního indexu Rusko a Ukrajina a že opačný pól okupují Dánsko, Finsko a Švédsko.

Češi jsou těsně pod polovinou, na šestadvacátém místě. Stojí za pozornost, že zhruba stejný vývoj v posledních letech zažili také Slovinci, Maďaři, Slováci a Chorvati, tedy národy, které mají kromě komunistického režimu nejlepší zkušenosti se slavnou rakouskou-uherskou „schlamperei“ (nepořádek, odbytá práce) či „šlendriánem“ (špatnými návyky v práci i při jednání s lidmi). Korupce je jenom jejich součástí.    

/
komentátor

Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.