Tisíce sovětských důstojníků byly pověřeny „funkcí Poláků“

Rok 1956, říjen. Poláci se bouří proti stalinskému režimu. Do čela strany se na vlně protestů dostává dosud vězněný Władysław Gomułka s hesly konce kolektivizace a zastavení represí. Na Varšavu se rozjíždí sovětské tanky rozmístěné v řadě „exteritoriálních“ základen na území „lidově-demokratického“ Polska. Gomułka vyráží za Chruščovem vyjednávat zastavení vojsk…

Ve staré anekdotě se Chruščov nechá přemluvit a prohlásí: „Dobrá, tak zavolejte mi maršála Rokossovského, ať dá rozkaz zastavení operace.“ Gomułka namítá: „Soudruhu první tajemníku, ale Rokossovskyj velí polské armádě, ne sovětské“. „Nebuďte takovej pedant, soudruhu“, odpoví Chruščov.

Maršál Sovětského svazu Konstatin Konstantinovič Rokossovskij byl v roce 1945 „přeřazen“ do funkce polského maršála a prvního ministra obrany poválečného komunistického státu. Stál se tak jedním ze symbolů přímé kontroly, kterou nad formálně suverénní zemí, spravoval Stalin. Právě v těchto dnech se podařilo poodhalit opravdové rozměry této „přímé kontroly“.

V polském Vojenském historickém ústavu se našla dost unikátní kartotéka. Obsahuje evidenci dvaceti tisíc (!) sovětských důstojníků „převelených“ do během a těsně po válce vznikající armády komunistického Polska. Například v osmnáctičlenném vedení 2. oddělení Generálního štábu, tedy ve vojenské rozvědce, nebyl koncem čtyřicátých let ani jeden „rodilý“ Polák. Šéf rozvědky, legenda GRU Nikanor Golosnickij zavedl dokonce povinné kurzy polštiny pro důstojníky, aby se mohli alespoň rámcově domluvit se svými podřízenými.

Nicméně ve většině případů nebyla přítomnost sovětských důstojníků tak nápadná. Někteří z nich vystupovali pod svými pravými jmény, ale většina se spíše snažila splynout s prostředím. V Polsku se pro ně vžil název „Pověření funkcí Poláků“ a veřejnost (a do nynějška ani historikové) nikdy přesně neznala rozsah tohoto fenoménu. Podle současných odhadů, po říjnu 1956, kdy došlo k „destalinizaci“ armády, se přesto většina z nich nevrátila s Rokossovským do Sovětského svazu. S polskými jmény a polskými pasy pokračovali v armádě či ve státní správě…

Děsivé na zjištění nového vedení Vojenského historického archívu je, že zatímco polská veřejnost nikdy nepoznala plný seznam sovětských důstojníků v Polské lidově armádě, na jiných místech je zřejmě dobře známý. Současné vedení archívu na kartotéku narazilo totiž kvůli rutinní žádosti ze strany ambasády nejmenovaného sousedního státu, který prověřoval nárok na výši důchodu jednoho z „pověřených funkcí Poláka“…