Krym je jen první splátka
Underground je ze všeho nejvíc životní pocit. Pocit člověka, který žije a uvažuje mimo mainstream společnosti, a společnost na něj obvykle kašle a spíše ho považuje za blázna a v lepším případě za něco exotického. Na druhé straně to má zase tu výhodu, že takovíto jedinci netrpí pocitem odpovědnosti za společnost, a i když třeba někdy o mainstreamu uvažují, jsou to úvahy spíše rybičky z akvária, která právě tak, jako se obvykle díváme dovnitř, kouká i skrz skleněné stěny ven. To jen na začátek, abych vysvětlil svoje postoje a pohledy.
Přes to všechno jsem zároveň ale také občan a mám svá občanská stanoviska, a tak jako v dobách Charty, kdy jsem se díval na celou chartovní činnost jako na mé občanské vyjádření, nebrání mi nyní nic v tom, abych se ke společenským otázkám vyjadřoval.
Aktuálním děním na nejen politické scéně je v současnosti dění na Ukrajině a jeho přesah do našeho společensko-politického rybníka. Světoví komentátoři by spíše řekli plivátka. Jsem dalek toho, abych radil někomu, co má dělat, ale mohu se podělit o své názory na toto dění.
Především se snažím dostat z toho velkého průseru alespoň tu trochu pozitivního, kterou lze přece jenom vypreparovat. Jestli se podaří, že bude politická hranice mezi Evropou a Asií opět po čtvrt století posunuta blíže k té geografické, považoval bych to za velký úspěch a jestli Ukrajinci zaplatí za svoje vymanění se z vlivu velkého medvěda „jenom“ ztrátou Krymu, považoval bych to téměř za úspěch.
Bohužel si však myslím, že kremelský pán považuje Krym teprve za první splátku. Ale i kdyby se tou již zmíněnou hranicí mezi svobodnějšími a méně svobodnými lidmi stala řeka Dněpr, i tak by šlo do jisté míry o pozitivní posun. Ukrajinci si to asi nemyslí, ale není, kdo by jim pomohl. Ekonomické zájmy jsou EU v tomto případě přednější než právo a spravedlnost. A pro americkou zahraniční politiku jde patrně o cizí sféru vlivu, a do té se příliš nešťourá. Oba právě jmenované subjekty jistě udělají povinné diplomatické kroky, vyhlásí sankce, které neuškodí žádné straně, a nějaký čas se budou na východ trochu mračit.
Rusofilové z prognosťáku
Tento postoj si nejspíš s tichým jásotem osvojí i naši politici - zejména rusofilové z prognosťáku, kteří se v posledních letech živí jako prezidenti ČR. Pozitivní na tom však je, že všichni, kteří jim v pozadí tleskají, nebudou to moci dělat nějaký čas tak úplně okatě, protože by to blbě vypadalo, když ruská imperialistická a hegemonistická politika je nyní tak zjevná. Ne že by byla někdy jiná. Tamní carové, tajemníci a prezidenti to jen lépe nebo hůře maskují.
Nedělám si iluze, že by se pohled občanů, kteří mají „jasno“ nějak měnil. Snad jen pro ty mladé lidi, kteří si svůj postoj teprve formují, by takováto praktická lekce mohla do jisté míry vyvážit masáž, kterou je častují akademickými tituly ověnčení popírači totality a vychvalovači normalizace. Jsem z toho někdy až zděšen, kolik prostoru ke kurvení mladé generace dostávají na vysokých školách a jak se jim to do jisté míry taky daří. No, holt „nejsme jako oni“.
A to je bohužel ještě k čekání, že dříve nebo později přijde nějaký koloušek, kterého vodí jako pimprle Mata Hari, a bude vysvětlovat, jak škodí Pussy Riot a Dalajlama naší ekonomice. Kdybych chtěl být jízlivý, vyměnil bych slovo „ekonomice“ za pojem „jeho kmotříčkům“. I když, teď mě napadá, že to spíše bude „Áčko“ - toto pojmenování jsem si vypůjčil ze špiónštiny - , kdo bude objasňovat, jak jsou ukrajinské brambory špatné oproti těm, které vyrábí ve své chemičce.
No, tak to by mohlo stačit. Ostatní urazím zase až příště. Pardon, ještě nesmím zapomenout na největšího olympijského bafuňáře, jak dojemně děkoval Vladimiru Vladimiroviči, jak zaranžoval výlohu v Soči a přitom neslyšel, že o kus dál za rohem už se střílí ostrými. Olympijský ideál jak se patří. Šňůra, na níž jsou navlečeny Berlín 38 – Moskva 82 – Peking 2010, dostala další korálek. Na druhé straně si myslím, že přimalovávat zmíněnému Vladimiru Vladimiroviči knírek není tak úplně přesné, ale srostlé obočí by mu slušelo dokonale.
