Válková vs Marvanová: Příliš mnoho dobra

Pokud je pravda, co se píše v celostátních novinách a šušká v tzv. politických kruzích, dívčí válka na ministerstvu spravedlnosti mezi dvěma dámami – Helenou Válkovou a Hanou Marvanovou – už dospěla do stádia kdo s koho. Nebudu se tu tvářit, že jsem odborník na justiční záležitosti, které jsou formálním spouštěčem nesouladu mezi oběma ženami. Ale věc má samozřejmě obecnější rozměry: lidský a politický.

Obě ženy se do vrcholné exekutivy dostaly díky fenomenální jízdě Andreje Babiše dezorientovanou českou společností (kdo o míře dezorientace pochybuje, ať se podívá na dokument ČT o „geniálním matematikovi“ Karlu Janečkovi, a zvlášť na výraz tváře některých lidí, kteří přišli na bambinotovu přednášku). 

Oběma dámám lze bez ironie věřit, že do funkcí nenastupovaly s přízemní motivací, jakou je pravidelný plat, ale kvůli svému upřímnému přesvědčení, že vědí, jak ve svém oboru, tedy v justici, posunout poměry k lepšímu.

Ministryně Válková v rozhovoru s Echem před dvěma měsíci v podstatě na rovinu přiznala, že právě za možnost měnit poměry v jejím oboru je ochotna nedívat se do Babišova podnikatelského životopisu ani na rizika, které model politik-průmyslový gigant-vlastník novin a rádií do České republiky vnáší. 

Ambici zlepšit stav v české justici má i Hana Marvanová. Zhruba před rokem sice nepřijala nabídku kandidovat za ANO do sněmovny, stejně dnes ale jako nominantka tohoto hnutí svým ne úplně zanedbatelným dílem zavádění východního modelu u nás legitimizuje.

Je to úplně zavrženíhodné, nebo se naleznou polehčující okolnosti? Zodpovězení této faustovské otázky závisí samozřejmě na poměru mezi pokrokem, jehož ta, která na ministerstvu zůstane, dosáhne, a stupněm, v němž se nový režim, který už dnes vykazuje jasné známky oligarchie, rozvine. Může se stát, že poměr bude příznivý. Ale tady jsou jak Marvanová, tak Válková mnohem víc závislé na jmenovateli, tedy proměnné, jež není v jejich moci. I kdyby samy nakrásně konaly dobro, změnu režimu k horšímu, pokud by přišla, ani jeden příkladně vedený resort nevyváží.

U obou evidentně máme co dělat s jakýmsi oborovým zúženým viděním, které vidí „jen“ nemravné odměny exekutorům či advokátům, ale nechce vidět, že se nám v republice rodí model se supersilnými personami na špičce, jimž se časem skoro všichni budou bát zkřížit cestu. K této fachidiotsky pojaté užitečnosti mají sklon obě. Člověk by tipoval, že Marvanová je v krizových situacích svébytnější, avšak samozřejmost, s jakou obešla svou představenou Válkovou, a zamířila rovnou za Babišem, vzbuzuje otázku, kdo je na ministerstvech řízených ANO vlastně šéf.

Předsedu Babiše, který se jako „popredný personalista“ hnutí s dámami v neděli setká, bude muset zajímat jedno podstatné kritérium – která z nich nadělá menší chaos při řízení ministerstva.