Legenda o Andrejovi vítězném, chybí gumogranulát
Na titulních stranách i uvnitř vydání... chvilka napětí... volby. V otvírákových titulcích pak čtyři formulace jednoznačného poselství volebního víkendu: „Andrej Babiš dobyl i Prahu" (LN), "Země, která říká ANO" (HN), "ANO krouží i okolo pirátů" (MFD), "Města řekla Babišovi ANO" (Právo). Na titulních fotkách Andrej Babiš v různých stadiích rozesmátosti - taky měl důvod. Jen HH ho ukazují ve stavu němého úžasu sdíleného s partnerkou Monikou a s Adrianou Krnáčovou. Působivá momentka.
Jindřich Šídlo v Hospodářských novinách: "Při hodnocení víkendových voleb je nutné podívat se zpátky do roku 2010, na onen slavný komunální masakr motorovou pilou, kdy voliči po celé zemi vymetli své radnice a zbavili moci politiky, kteří na nich vládli dlouhá léta. Tam, kde se tehdejší naděje na změnu vyplnily nebo v to voliči stále věří, ANO příliš úspěchů nesbíralo. (...) ANO je stranou další naděje pro voliče, který permanentně žádá změnu, ať už to znamená cokoliv. Na tomto trhu ale rozhodně není samo, a pokud se zejména v městských obchodech našla důvěryhodná alternativa, voliči po ní sáhli. To se stalo třeba v Praze 7, kde volby se 43 procenty hlasů suverénně ovládlo sdružení Praha 7 sobě, postavené na osobnostech kolem nedávného referenda o stavbě místní radnice."
K v něčem podobnému závěru dochází i analytický text, který začíná na první straně Mladé fronty Dnes: "Babiš uspěl tam, kde se voliči neznají s politiky". "Opravdu, v menších městech, kde už konkrétní politiky lidé víc znají, hnutí ANO tak úspěšné nebylo. Dokonce i v některých pražských částech vyhrála ODS, v několika brněnských zas ČSSD." Svým způsobem zásadní materiál se ovšem dá najít uvnitř vydání. Na komentářových stránkách, kde ve hlavním textu volební výsledek analyzuje Jaroslav Plesl - popisuje úspěch Babišova hnutí jako součást nějakého příběhu, skutečnost, že tak činí šéfredaktor deníku, který šéfovi ANO patří, tomu komentáři dává punc, řekněme, oficiality. Babišovo vítězství popisuje jako rozbití politického "kartelu", kterému v roce 1998 dala vzniknout opoziční smlouva. "Na hlavní politické strany se postupně nabalili ,političtí podnikatelé‘, kteří dokázali politickou moc zobchodovat. (...) Tak to v české politice fungovalo zhruba patnáct let, přičemž až po deseti letech se systém začal obnažovat, protože došlo k prvním významným konfliktům mezi ‚politickými podnikateli‘. (...) Chamtivost přerostla únosné meze a výsledkem byl pád vlády. Nemluvíme tu přitom o milionech ani o desítkách milionů, ani o stovkách. Řeč je o miliardách. A to už se před voliči ustát nedá. (...) Účastníci kartelu mu (Babišovi - pozn. aut.) nevěnovali moc pozornosti, protože nevěřili, že by mohl uspět. Jak by také mohl uspět člověk, který ani neumí pořádně česky? V tom se však hrubě spletli. Podcenili všeobecnou frustraci vyvolanou bezskrupulózní zlodějnou koncentrovanou kolem etablovaných stran a hlavně podcenili touhu po změně. Od té doby už jen sčítají ztráty. A nejhorší pro ně je, že zatím nevědí, jak Babiše zastavit. Proto v souvislosti s jeho jménem slýcháme z úst jeho konkurentů slova jako oligarcha, diktátor, estébák či rovnou zloděj. Z výsledků voleb jasně vyplývá, že voliči varování reprezentantů korupčního kartelu neberou vážně. Dál volí Babiše a sledují, jak se nová strana osvědčí. V zásadě čekají na to, zda začnou lidé z ANO krást jako jejich předchůdci, anebo opravdu něco změní." Je to přehledná story, v níž jsou jasně vymezené role. A podobně jako další podobnému účelu sloužící příběhy obsahuje kus pravdy. Jistě, představitelé "starých pořádků" se o vzestup Andreje Babiše velice přičinili, zdejší politika v uplynulých letech byla zhusta malá, trapná, nekompetentní a kleptokratická. Hnutí ANO představuje nějakou odpověď na poptávku po změně, ta poptávka jistě není bezdůvodná. Jenomže představa, že každá změna oproti situaci "kartelového" vládnutí je změnou k lepšímu, je iluzorní, projevuje se v ní třeba až fatální nedostatek představivosti nebo taky obyčejný mocenský cynismus. Podle Plesla všichni, kdo proti Babišovi vystupují, reprezentují zájmy "kartelu", v tom se s šéfem ANO dokonale shoduje. Necítím potřebu se před šéfredaktorem MFD obhajovat. Dovoluju si jenom podotknout: jasně, mocenská garnitura prolezlá lidmi, kteří lační po penězích, není žádná výhra. Lidé posedlí mocí ale pro život společnosti představují větší nebezpečí.
Ještě Josef Mlejnek jr. v Lidových novinách. Pod titulkem "Babišizace pravice" píše o perspektivách napravo etablovaných stran. "Evolučně nahlíženo, lze ODS považovat za starou pravici. Ta bývala ideově dosti vyhraněná, dbala na členskou základnu, prosazovala minimální stát a volný trh. ANO je novou pravicí, jež vzniká i díky úspěšnému prosazení programu staré pravice. Máme volný trh, lidé jsou zvyklí na jazyk reklamy (jinému dokonce přestávají rozumět) i na sofistikované spotřební zboží, které vše zařídí samo. Stačí zmáčknout čudlík (dotknout se obrazovky) a hned je líp. Proto volí Babiše, který se novému světu nejlépe přizpůsobil. Politiky nabere pomocí castingu podobně jako televize herce pro nový seriál. Obsah seriálu je přizpůsoben cílové skupině, pak už se jen spustí marketingová kampaň (tedy vlastně vysílání) - a je to." Tu "starou" ODS asi Mlejnek líčí ve značně idylických barvách. Na tom, že úspěch ANO je tak výrazem nejenom touhy po změně, ale také voličského chování velmi "dnešního" a jemu uzpůsobeného marketingu, ovšem něco je.
V pátek česká fotbalová reprezentace porazila Turky, kapitán Tomáš Rosický v předvečer utkání vyzýval k "ježdění po zadku". Dnes naši hrají v Kazachstánu a podle Blesku bude případné ježdění dost bolestivé. "Znáte to. Dva dovádějí na tepichu, a pak mají odřená kolena i zadky. Dnes tohle čeká v Kazachstánu české reprezentanty. Umělá tráva v Astaně ta je totiž šílená. Povrch hřiště Kazymukan Stadionu pro 30 000 fandů připomíná podlahovou krytinu z asijské tržnice. 'Mělo jít o nejnovější umělku, která se prý takřka neliší od přírodní trávy, ale místo toho jde o docela obyčejný koberec,' láteří bek David Limberský. 'Ve Zwolle máme jinou, lepší. Je v ní guma, takže není hřiště tak tvrdé jako tady,' vysvětluje s nelibostí útočník Tomáš Necid, co ploše chybí. Kuličky gumogranulátu, který změkčí vlákna, na tenhle »pravěký« výdobytek chemického průmyslu prostě vůbec nedorazily. Čechy bude tenhle zápas hodně bolet a oni to dobře vědí…" Ne úplně související poučení: bez gumogranulátu na tepichu nedovádět. Bez tepichu nedovádět na gumogranulátu. Nedovádět.
