Babiš nabízí každému práskači až 595 tisíc z daní

Babiš nabízí každému práskači až 595 tisíc z daní
Komentáře

Lenka Zlámalová

Pod vlivem případu Čapí hnízdo část společnosti procitá a dochází jí, co je Andrej Babiš vlastně zač. Už několik průzkumů od různých agentur ukazuje pád podpory hnutí ANO. A tak je čas zase odvrátit pozornost k nové stylizaci do role udatného bojovníka proti korupci. A sepsat vlastní zbrusu nový zákon na podporu práskačů. Na co ztrácet čas a obtěžovat se s předkládáním do vlády? S oponenturou kolegů v kabinetu a ministerstev, která by s tím měla co do činění? Tohle je přece ideální chvíle předložit historicky první vlastní poslanecký návrh jako poslanec Babiš.

Z toho co ministr financí s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem po boku předložil, se mimoděk hodně dozvídáme o fízlovské a práskačské mentalitě, která je podstatou Andreje Babiše. Návrh udavačského zákona je jistě tahem na zvýšení popularity. Zároveň je ale svým způsobem ryzí a upřímný. Je takový jako jeho předkladatel, který nikomu nevěří, každého fízluje a na udržování morálky ve svém vlastním Agrofertu si zřídil speciální bezpečnostní divizi v čele s bývalým náměstkem šéfa protikorupční policie Jiřím Veselým (co je skutečnou náplní práce bývalých elitních policistů ve službách Agrofertu, je jiná otázka).

Babiš teď navrhuje speciální ochranu pro zaměstnance, kteří se rozhodnou práskat na své šéfy. Vznešeně a módně se jim říká whistlebloweři (volně přeloženo jako ten, kdo hvízdá na píšťalku). Babiš jim chce nabídnout ochranu a anonymitu při práskání plus peníze.

Jednak chce zavést udavačskou schránku, ‘anonymizační informační systém‘. Do něj můžou poslat udání ti z práskačů, kdo nemají ani odvahu jít při podezření podat trestní oznámení na policii nebo na státní zastupitelství. Podněty z udavačské schránky zhodnotí státní zástupce a rozhodne, jestli přizná práskači institut chráněného oznamovatele.

Udavačskou schránku bude mít ve správě Nejvyšší státní zastupitelství. To bude nejspíš také rozhodovat, komu z žalobců udání přidělí. Je to další posílení pozice nejvyššího žalobce, kterého do role nejvyššího prokurátora pasuje už nový zákon o státním zastupitelství, jenž Pelikánovi prošel před dvěma týdny vládou.

Stejný institut chráněného oznamovatele může získat odvážnější z práskačů, pokud půjde rovnou na policii nebo k žalobci a vyhne se anonymní udavačské schránce.

Práskač může v utajení komunikovat s policií nebo státním zástupcem, ale hlavně je předběžným opatřením chráněno jeho místo ve firmě, na jejíhož šéfa se rozhodl práskat. Propouštěn nebo přeřazen na jinou práci může být od té chvíle jen se souhlasem úřadu práce.

Babiš ale počítá i s tím, že firma se nějakou právní cestou dokáže práskače zbavit. Pokud by se to stalo, může udavač přímo na ministerstvu financí požádat až o 50 měsíčních platů na úrovni minimální mzdy. Ta dnes dosahuje 9 900 korun měsíčně. Stát tak může práskači vyplatit až 495 tisíc korun. Plus náhradu za nemajetkovou újmu.

Tyto peníze pak bude moci ministerstvo vymáhat na zaměstnavateli dotyčného práskače. To vše se odehrává bez jakéhokoliv rozhodnutí soudu. Jen z vůle policisty, státního zástupce a úředníků ministerstva financí.

Babiš s Pelikánem zatím představili jen teze. Kompletní návrh práskačského zákona slibují rozeslat poslancům během několika dní. V těch tezích ale vůbec nijak neřeší, co se stane, když se ukáže, že práskání bylo neoprávněné. Že se šéf žádného trestného činu nedopustil. Co se stane, když soudce rozhodne, že to byl normální útok kverulanta nebo zhrzeného zaměstnance na nenáviděného šéfa? Jak bude práskač postižen? Kdo ochrání firmu?

Babišův zákon podporuje ty nejhorší lidské vlastnosti. Udavačství, práskačství a zbabělost udělat to pod vlastním jménem povyšuje na hrdinství a společenské dobro. Žijeme v době, kdy ubývá odvahy. Virtuální svět dovoluje skrývat se před konfrontací tváří v tvář. Ubývá kritické debaty a úplně normální lidské statečnosti.

Na co vůbec potřebujeme ochranu udavačů? U skutečně vážných trestných činů má ten, kdo se o nich dozví přímo oznamovací povinnost. Pokud to neudělá, sám se vystavuje trestnímu stíhání s hrozbou až tří let vězení. Paragraf 367 trestního zákoníku trestá nepřekažení trestného činu. „Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že někdo připravuje nebo páchá některý z vyjmenovaných trestných činů, a trestný čin nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta. Jedná se např. o trestný čin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, loupeže, vydírání, znásilnění, pohlavního zneužití, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, některých závažných majetkových a hospodářských trestných činů aj.“

Následující paragraf 368 trestá neoznámení trestného činu. „Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že spáchal některý z vyjmenovaných trestných činů, a trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta. Jedná se např. o trestný čin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, některých závažných hospodářských trestných činů aj.“

Trestné je tedy také neoznámení vážných hospodářských a majetkových trestných činů. Babiš chce chránit práskače „trestných činů korupčního charakteru, trestných činů v oblasti veřejných zakázek, daňové trestné činy a trestné činy legalizace výnosů z trestné činnosti. Velká část z nich je podle trestních sazeb vážným hospodářským a majetkovým zločinem a ten, kdo o nich ví, má povinnost je oznámit.

Na ty méně vážné formy není třeba zákony na podporu práskačů. A pokud je někdo považuje za tak společensky nebezpečné, nic mu nebrání přidat do trestního zákona povinnost je oznámit.

To, co Andrej Babiš předvádí, je klasické divadlo pro voliče. Ironické je, že se sám stal do jisté míry i obětí práskačů z řad svých bývalých zhrzených podřízených, kteří na podezření z jeho trestných činů při financování Čapího hnízda upozornili české žalobce i evropskou protikorupční službu OLAF. Žádnou speciální ochranu k tomu nepotřebovali.