Společný nepřítel nacistů i komunistů? Výstřední potápky

Pro nekonformní mládež se za protektorátu vžilo pojmenování potápky a bedly. Čeští četníci proti nim zasahovali, zatímco němečtí nacisté je se skřípěním zubů tolerovali. O mladících a dívkách, kteří se i za druhé světové války snažili žít podle svého, napsal mnohasetstránkovou práci historik Petr Koura. Za svůj výzkum obdržel ve středu se čtyřmi dalšími vědci do 40 let prestižní cenu nadace Neuron, která je spojena s prémií 250 tisíc korun.

Jak vypadala „výstřední“ mládež za protektorátu?

Chlapci nosili vlasy, které byly vzadu delší, výstředně se oblékali, měli volná saka většinou kostkovaného vzoru, velice úzké kalhoty, barevně pruhované ponožky a boty na vysokých podrážkách. Účesu se říkalo havel. Ten přežil do následujících desetiletí.

Nebo eman?

Eman bylo druhé stadium, začalo to havlem. Havel byl pak za války zakázán, přišel zákaz chodit do školy s havlem, což byly delší vlasy zakončené ruličkou. A u emana byla ta rulička už přímo na temeni hlavy. S tímhle účesem přišel holič Emanuel Kodym, podle nějž bylo to pojmenování odvozeno. Mimochodem byl to otec Roberta Kodyma ze skupiny Lucie. Na Ovocném trhu v Praze měl holičství, kde vyráběl výstřední účesy ve 40. a také v 50. letech, kdy už byl eman spojen hodně s rock ‚n‘ rollem.

Jak vypadaly dívky potápek čili bedly?

Měly kratší sukně, zkrácené nad kolena, a výrazně se líčily. To bylo vnímáno z hlediska nacistů negativně: dívky se podle nich neměly líčit nebo vysedávat po kavárnách a  kouřit.

Jaký slang tito mladí lidé používali?

Pražskému Václavskému náměstí, kde se nejvíc scházeli, říkali Trafalgar nebo Trafouš, kalhotám říkali šťaldy nebo roury, vysokým podrážkám sádla, botám maďary. Z té doby je ale třeba doloženo první použití slova kilo ve smyslu stokoruna, tedy výraz, který se zachoval dodnes. Používali výrazu setnout se ve smyslu společensky se unavit, svinčit znamenalo tančit swing. A začali používat zkracování: neba místo nebaví.

Potápkovství se ale nerozjelo zřejmě jen v protektorátu.

Podobně to bylo v dalších evropských zemích. Podhoubím byla swingová hudba, která v sobě obsahovala určitý rezistentní a rebelantský potenciál. Všechny tyto výstřední mladíky v Evropě inspirovala samozřejmě americká kultura a americké filmy. Je zajímavé, že ta výstřední móda se v Čechách objevuje v roce 1940 jen několik měsíců poté co v Americe. První článek o potápkách, který jsem zaregistroval, je  z března 1940 . V létě toho roku se už o nich píše jako o zcela běžném jevu. Nacistické tiskoviny tuto nekonvenční mládež samozřejmě silně napadají.

Odkud mladí Češi věděli, jak mají chodit oblečení, co byl jejich obrazový model?

Byly to americké filmy, které se u nás hrály ještě dokonce na začátku protektorátu. Teprve když se z USA vstupem do války stal nepřítel, americké filmy byly zakázány. Před válkou měly vysokou popularitu například snímky s výstředně oblékanými bratry Marxovými, které nacisté zakázali hned, protože si dělali legraci i z Hitlera.

Jak vznikla pojmenování bedla a potápka?

Podle některých pamětníků nosila Hana Benešová (choť prezidenta Edvarda Beneše, pozn.red.) klobouk, který připomínal klobouk houby bedly, a dívky se snažily napodobovat její styl a říkaly si bedly. Existovaly i další výrazy pro ty dívky, třeba hvězdy. Asi proto, že pro mladíky byly hvězdami. Někdy se slečnám zase říkalo kristýnky.  Mladí lidé se scházeli na koncertech orchestru Karla Vlacha, který začal pravidelně koncertovat právě v roce 1940, hlavně na Vinohradech ve Francouzské ulici. Našel jsem vzpomínku, že tam začínalo něco, co později známe z Formanova filmu Konkurs z 60. let, nebo ze současnosti ze soutěže Česko hledá superstar. Amatéři měli možnost zazpívat si s kapelou profesionálů. Jedna z dívek, která tam za protektorátu měla možnost vystupovat, se jmenovala Kristýna Kubátová. Neuměla zpívat a ostatní se tím bavili, prý podle ní vzniklo to pojmenování kristýnky. Takže už ve 40. letech tady byla tato forma zábavy.

A potápka?

To pojmenování je odvozeno od figury při tanci. Při tančení swingu se šlo jako by do podřepu, což vypadalo, jako kdyby se tanečníci potápěli, a pak se tanečníci jakoby vynořovali. Je to tanec zvaný jive.

Jak se nacisté vyrovnávali s touto mládeží?

Pozoruhodné je, že zatímco v Německu úřady výstřední mládež potíraly, v protektorátu ji sice sledovaly, ale tolerovaly. Otázka je proč. Můj závěr je, že v Německu tito mladí lidé vadili, protože podvazovali bojeschopnost německého národa a ohrožovali militaristickou výchovu. Německá mládež byla určena k frontovému nasazení.  Takže dokud chování české mládeže nebylo spojeno s další rezistentní činností, úřadům to nevadilo tolik, jako to vadilo v Německu.

Komunistická bezpečnost chytala „máničky“ a násilně je stříhala, ale nacisté to nedělali?

Byly případy, kdy mladíky za protektorátu stříhali čeští četníci. Vzpomíná na to například Josef Škvorecký. České orgány to dělaly preventivně, aby se nedostaly do potíží u Němců.

Takže na německé instrukce jste nenarazil?

Ne, ale zpravodajská služba Sicherheitsdienst potápky monitorovala. V hlášeních se často potápky objevují, sledovaly se hlavně jejich anglofilní tendence čili vyjadřování sympatií k nepříteli. Dokonce jsem v archivu úřadu říšského protektora našel dokument, kde se popisuje, jak potápky vypadají a že se objevují nejen v Praze ale ve všech větších městech protektorátu. Nejsou tam ovšem návrhy na represivní opatření jako v případě německé mládeže. V Německu k jejich potírání nejvíc docházelo v Hamburku, přístavním městě, které komunikovalo se světem. Tam ty mladíky zavírali, nejdříve do takového mládežnického vězení a později i do koncentračních táborů pro mladistvé. Takže v Německu to mělo daleko přísnější průběh. Ty projevy mládeže, o kterých mluvíme, přišly do Německa také v roce 1940, kdy německá mládež byla vystavena už sedm let nacistické výchově a Hitler si představoval, že z mladých lidí bude mít armádu poslušných robotů. Přitom v Hamburku stovky mladých lidí poslouchaly jazzovou hudbu, chodily výstředně oblečené a nechávaly si narůst dlouhé vlasy. Zachoval se dopis Heinricha Himmlera z ledna 1942 Reynhardu Heydrichovi, kdy byl zastupujícím říšským protektorem. Himmler píše, že vůči této „verbeži“ je nutné zakročit s největší brutalitou a že do koncentračních táborů mají být transportováni nejen tito mladíci, ale i jejich rodiče, protože své děti špatně vychovali.

V Čechách a na Moravě se tedy potápky skutečně vyhnuly jakémukoliv postihu?

Našel jsem případ z Plzně, kde byl zatčen mladík pouze za výstřední oblečení. Přinesly o tom zprávu i protektorátní noviny. Bylo to poprvé, kdy byl člověk zadržen kvůli svému oblečení a předveden na policejní stanici Musel si poslat pro normální oblečení a poté byl propuštěn. Byl zadržen českými strážníky

Pak se případy zatčení opakovaly?

Ano, pak byly další případy v Brně, ale ten plzeňský byl první mnou zaznamenaný případ, kdy si  člověk vyjde jen tak na korzo, nic neříká, nic neprovádí a je zatčen.  Jak vzpomíná Lubomír Dorůžka (známý muzikolog, pozn.red.),  který také chodil v potápkovském oblečení, měly ty nejodvážnější potápky ve svých vysokých podrážkách zamontované žárovky. Odtud vedly drátky do kapsy, kde měly baterii a když zabočovaly doprava či doleva, spustily podle toho příslušnou žárovku jako blinkr. Když si uvědomíme, že to bylo na Václavském náměstí, v blízkosti úřadovny gestapa, která byla v dnešní ulici Politických vězňů, museli ti gestapáci ty mladíky na Václaváku potkávat.

Nic se jim nestalo?

Na represi kvůli žárovkám jsem nenarazil, ale předpokládám, že se to stát mohlo.

Byly potápky takzvaná zlatá mládež?

V tisku byly tak nazývány, čeští i němečtí novináři psali, že je to zlatá mládež, která je znuděná a z nudy neví co dělat. Ale třeba u toho člověka, který byl zadržen v Plzni, se uvádělo, že to byl dělník ze Škodovky. Potápkovské oblečení nebylo levné, takže člověk z dělnického prostředí si ho běžně nemohl dovolit. Pokud potápka neměl finanční prostředky, nosil deformovaný klobouk, kterému říkali tatra. Ten se mohl stát také známkou příslušnosti.

Jak se vyvíjely potápky po roce 1945 a 1948? Netransformovaly se na pásky?

Označení pásek se začalo používat už za války, páskové byli nejdrsnější potápky. V 50. letech se to  pojmenování ještě víc rozšířilo. Je zajímavé, že potápky sloužily jako antivzor pro Kuratorium pro výchovu mládeže, které na ně coby protektorátní obdoba Hitlerjugend útočilo. K mému překvapení štafetu útoků proti potápkám převzal po květnu 1945 komunistický tisk. V jednom článku v časopise Rudý sever, který vycházel v severních Čechách, se dokonce psalo, že to jediné, co bylo pozitivní na protektorátu, bylo pronásledování potápek, tohle že musíme převzít. Takže jakási myšlenková kontinuita mezi Kuratoriem pro výchovu mládeže a pak komunistickou mládeží po roce 1945 a 1948 tady je. Mají společného nepřítele.