1

Naše poselství světu? Bezduché výčty jako od Jiráska

Žijeme v palbě informací a nabídek, tu otevřených, tu plíživě skrytých. Svět kolem nám našeptává, co nutně potřebujeme a co vytvoří náš image! A nás nutí také nabízet, sebe samé, svou práci. Dávno neplatí, že „dobré zboží se prodává samo“ a slovo „podbízení“ už ztratilo nepříjemnou pachuť. Kdysi uváděli potulné rytíře heroldové, trhovce a komedianty pouťoví vyvolavači. Dnes prodávají reklamní agentury, experti na „sales“ nebo veřejné mínění. Ale podstata je shodná: cílové skupině srozumitelně popsat přednosti vlastní nabídky.

Skoro čtvrt století překládám, tlumočím a také sám píši a provádím různé prezentace institucí, osob a projektů. Tak omluvte, že následujícím textem trochu ventiluji, co všechno jsem musel sdělit, i když se mi to zdálo vedle. Ale když tlumočíte prezidentu republiky nebo předsedovi vlády, nemůže si říci o „time out“ a odvést si mluvčího na střídačku k poradě.

Po generace, i před sametovou revolucí, se u nás uměly vyvíjet a vyrábět skvělé věci. Úroveň mnoha průmyslových oborů, včetně vývoje a designu, ale třeba vinohradnictví nebo lázeňství, zůstává pěkně vysoká. Snad je to tou naší obrozeneckou průmyslovou revolucí, tím zvláštním školstvím, vrážejícím po generace do dětských hlav systémy a data přírodních věd a společenských oborů…

Co nám však silně chybí, je anglosaská rétorika, cvičení veřejného proslovu, korektní projev nesouhlasu a celostní argumentace. Když čtete nebo sledujete Shakespeara, unese vás to dokonalé porozumění lidské duši a geniální forma jeho vyjádření! Bohužel nás vychovaly spíše Jiráskovy výčty nepotvrzených faktů odněkud. Ty bezduché výčty, na jejichž konci už ani nevíte, proč začaly…

Proto Češi stále nabízejí světu své výčty a věří, že takový způsob prezentace platí univerzálně. A také, že nabídka jejich produktu může být určena celému světu. A i když posledních dvacet pět let tu důvěru trochu nalomilo, do nabídkových prezentací se to ještě moc nepromítlo, stále se píší pro celý svět! I s těmi Jiráskovými výčty… Ale celý svět adresátem jednotlivé nabídky nikdy být nemůže. Na tom přece pracujeme v expertních týmech: zjistit, popsat a analyzovat typického uživatele, spotřebitele nebo třeba voliče. Předpovědět jeho chování, potřeby a pak jej srozumitelně oslovit…

Směřuje-li oslovení na jinou kulturu, s odlišnými zvyky a jazykem, je led pod naší prezentací o to tenčí. Lidé překvapivě dávají energii schůzím, veletrhům a služebním cestám, ale na vytváření prezentace si času najdou vždy nejméně! Česká nápaditost v řešení, technická dovednost a pojetí kvality mívá velmi slušnou úroveň. Slabší však už bývá prezentace firmy, produktu či záměru, protože čeho se nám opravdu nedostává, je chuť podívat se na naši věc cizíma očima.

Schopnost empatie je ale stejně důležitá pro byznys jako pro lidské vztahy. Jinými očima se totiž svět, i my sami, jevíme úplně jinak, sebeprezentace se proto musí vyhnout sebeklamu a co nejvíce zahrnout cílového posluchače.

Kolik je třeba „srdcí Evropy“?

Ani se neptejte, tahle poetika napadla už kdekoho, nejen Poláky nebo Rakušany. Google vás provede celou Evropou a možná skočí i do Austrálie. A když se podíváte na čínský vyhledávač Baidu.com (Google je tam přiškrcen), nebudete mít vůbec pocit, že „Heart of Europe“ je Česká republika. O titul orgánového srdce Evropy se tam utkalo Švýcarsko s Německem, až daleko za nimi je Polsko. Vysoko zobrazovaná kniha „Heart of Europe“ zase popisuje památky severní Francie, Belgie a Flander, zničené za světové války (Přitom nutno pamatovat na lstivost vyhledávačů, personifikací totiž českého uživatele utvrdí v omylu, nabídne mu české stránky o „srdci Evropy“). „Srdce“ by se dalo čínsky přeložit ještě jako osa, střed nebo mysl, ale to české sebeprezentaci také nijak nepomůže. Prostě poetika, kterou o sobě troubí všichni, se rychle ošoupá.

A co ono oduševněle skromné: „malá země uprostřed Evropy“?

Raději už ne! Zní to otřepaně jako zlidovělé obraty malostranských politiků: „napříč politickým spektrem“, „dovedu si představit“, „je pravda, že“… Je to také zavádějící, Česká republika patří spíše mezi evropské „středně velké“ země (většinou se zvažuje rozloha a počet obyvatel současně). Ale nejdůležitější je, že uznání vlastní malosti je hrozně špatný začátek prezentace! A věřte, že přeložen, zní cizincům ještě podivněji, v jakémkoliv jazyce.

Na místě je možná věcnost: „středně velká evropská země, hraničící s Německem“, které rozumí i daleko v Asii. Intelektuálům lze přidat souseda: „s Polskem“ a technikům: „s Rakouskem“. Že vám to nepřipadá poetické? Buďte klidní, není tak podstatné, co říkáte, důležitější je, jaký to má ekvivalent v jazyce partnera, jaké to v něm budí asociace!

V dějepise, tam se zase vyplatí opatrnost v hodnocení historického vývoje a v užívání silných slov. Dějiny píší vítězové, a přestože se vždy válčí o zdroje v čase, v každém koutě světa na to vytvořili jiné názvosloví. A jak jde čas, různí se pohledy na to, kdo vlastně zvítězil a různí se i aktuální aliance. Odlišný adresát našeho poselství tak chápe náš historický vývoj po svém. Nemá pak cenu školit civilizace, upřednostňující kolektivní zájem před individuálním, o nedostatcích marxismu, o „vedoucí úloze“ individuality nad kolektivem. Není moudré přinášet osvětu decentralizace do velkých říší, které sotva drží pohromadě. Pro historický úvod naší mise tak většinou postačí rychlá dějepisná linka, zdůrazňující naši dovednostní tradici sebevědomým, ale nezraňujícím způsobem.

S historií úzce souvisí pojetí pravdy. Češi milují komunikačně nesmyslnou frázi: „Vždyť mám pravdu!“ Ale koho to zajímá? Staré heslo „Pravda vítězí!“ (Veritas vincit) je ve skutečnosti zenový koan. A podstatou zenových koanů je jejich neuchopitelnost racionálním rozumem, musí se na ně bytostně jinak. „Pravda“ tak patří mezi zmíněná silná slova, se kterými je nutno šetřit.

Pokud jsme v prezentaci zdárně prošli geograficky-historickým úvodem, čeká nás jádro nabídky. Jádrem bývá starověké „cui bono (čti kuí bonó) – komu ku prospěchu“: důkaz užitku naší mise pro posluchače. Proto se při tvorbě prezentace musíme stát na chvíli našim posluchačem, žít jeho potřebami, přáními, mluvit jeho jazykem a nabídnout mu skutečný prospěch. Odtud i moderní pojetí „win-win strategie“, vyvažující přínos všech zúčastněných, neboť „přechytračování“ nedává zdravé plody.

Posluchači přinášený prospěch může mít více částí: nejsledovanější je ta hmotná, finančně spočitatelná. Ale kromě ní naše prezentace dává příjemci inspirující energii, když věci věříme a jdeme do ní s nadšením. Vyrozumí z ní obvykle i nový nápad nebo směr myšlení. I forma našeho projevu může pobavit jemným vtipem a hravostí, protože k lidem je třeba se přiblížit, najít k nim cestu a možná jim i odlehčit to věčné plahočení.

Proto se naše nabídka a prezentace skládá z věcné znalosti, z porozumění adresátovi a pak ze schopnosti s ním komunikovat. Zbytek je na delší povídání, spíše tak na půldenní workshop. Na závěr však jednu cennou zkušenost: potenciál nabídky výrazně vzroste, když ji (a celé naše konání) prostoupí staré mravní pravidlo: „Nikomu neškodit!“ (Neminem leadere) U nás na Moravě je na to shrnutí: „Člověk nemá závidět, chtít všechno vyžrat sám a hlavně nemá být sviňa…“ 


/
Autor je sinolog, etnolog a právník

Autor je sinolog, právník a poradce, zaměřený na spolupráci s Čínou.  www.vitconsulting.cz

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.