Znásilněný muž a smějící se internet

Část českého internetu včetně se koncem minulého týdne divila nebo se rovnou vysmívala norskému aktivistovi Karstenovi Nordalovi Haukenovi. Stalo se tak na základě textu v britském bulvárním deníku Daily Mail, který referoval o Haukenově textu zveřejněném na stránkách norské televize. Mladým muž, člen socialistické levicové strany, který se popisuje jako heterosexuál (tím podle něj je i pachatel), feminista a antirasista, v něm popisoval svou životní zkušenost z posledních několika let – před časem ho v jeho bytě znásilnil somálský žadatel o azyl. Pachatel byl odsouzený a odseděl si čtyři a půl roku, potom byl deportovaný do vlasti.

Haukena o tom úřady zpravily, ulevilo se mu, zároveň ale cítil lítost nad mužem, který se na něm dopustil zločinu. „Já jsem byl tím důvodem, proč nemohl nadále zůstat v Norsku, namísto toho by ho měla čekat nejistá budoucnost v Somálsku. Svůj trest už si vytrpěl ve vězení. Měl by být potrestán znovu? Tentokrát navíc mnohem tvrději?“

Pro mnoho internetových debatérů se Hauken stal etalonem „sluníčkářské“ zaslepenosti: znásilnili ho, a stejně jim přeje. Předpokládám, že bych se s Haukenem v názoru na spoustu věcí naprosto neshodl, cítím ale potřebu se ho trochu zastat. V angličtině existuje termín „mugged by reality“, něco jako „přepaden skutečností“. Používá se ve vztahu k lidem, kteří změnili svoje přesvědčení potom, co byli v životě nějakým vyhroceným způsobem konfrontováni s tím, že věřili nějaké iluzi, nesmyslu. Něčím takovým měl podle udivených internetových glosátorů projí i Hauken, že se tak nestalo, dokládá, jak beznadějný je Hauken případ.

Hauken se snažil popsat pocity velice konfliktní a obtížně popsatelné. Jiné myslím ani mít nemohl. Ve větší části textu popisuje, jak devastující pro něj zkušenost znásilnění byla, mimo jiné propadl pití a kouřil hodně marihuany, trpěl depresemi. Trauma mu asi přinášely právě i ty konfliktní pocity, které nejsou u obětí znásilnění neobvyklé. Sám přiznává, že další komplikace mu do života přineslo, že se bál, aby ho jeho prostředí jako znásilněného muže neodmítlo, neobviňovalo ho z oslabování feministické agendy.

Rozpornost jeho pocitů vůči pachateli podle mého nemusí až tak souviset s Haukenovým politickým přesvědčením – stává se to prostě lidem odleva doprava. A troufnu si odhadnout, že přinejmenším stejné množství lidí, si navzdory drastické životní zkušenosti ponechá, jako je změní. Možná jsou Haukenovy názory na ledacos pomýlené, ten člověk se ale stal obětí zločinu a v nějaké míře i obětí atmosféry, která člověka povzbuzuje k tomu, aby se svěřil masám s pocity, jež je slovy těžké zachytit a jeden je většinou sděluje nanejvýš svému terapeutovi. 

Zploštělé třeba nešikovným podáním a dány všanc internetovému rychločtení a vševědoucnému rychloreagování se můžou změnit v bumerang, který svěřujícího se ošklivě zraní. Věřím, že teď, kdy jeho konfese vzbudila kritickou a výsměšnou pozornost v mnoha zemích, Karstenovi Haukenovi moc dobře není. 

Čtěte také: Přiznání norského politika: Somálec mě znásilnil, ale deportaci mu nepřeji