Za maskou dobra agresivita a arogance

Za maskou dobra agresivita a arogance
Blogy

Radomil Bábek

Čím déle se snaží levicoví a panevropští aktivisté, tedy ti z nich, kteří podporují příchod islámu do Evropy, prosadit přijímání „uprchlíků“, tím silněji ve mně zakořeňují odpor proti tomu. Tlačí nám je sem mocí, silou, a používají pro to nejrůznější neetické a nefér nástroje a postupy.

V tomto textu píši o těch a těm, kteří aktivně vystupují za přijímání „uprchlíků“ do Evropy. A uvědomil jsem si, že mám problém s pojmy. Nevím, jak je nazývat. Oni sami mne a mnohé jiné odpůrce imigrace nazývají nácky, xenofoby, rasisty, píšou mi, že hnědnu apod. Snažím se vyhýbat nálepkám a nechci klesnout na jejich úroveň, ale na druhou stranu mám rád, když se věci nazývají pravými jmény. Po zvážení všech dostupných faktů a okolností, jsem došel k závěru, že mnozí lidé, kteří říkají, že podporují „uprchlíky“, vlastně zcela zjevně podporují příchod islámu do Evropy.

Proto je budu nadále označovat za podporovatele islámu v Evropě. Vycházím také z premisy, že i já a mnoho a mnoho dalších občanů podporujeme přijímání uprchlíků. Ovšem jsme proti vstupu islámu do naší země a do Evropy.

Co vše už jsem zaznamenal? Čím mne podporovatelé islámu v Evropě oslovili?

Milé úsměvy a rozzářené upřímné oči, když vyprávějí, jak to tady s muslimy bude krásné.

Překrucování informací, výběr z faktů, důsledné falšování pojmů. Manipulace pomocí falešných argumentů a příměrů. Výhrůžky, když nejste s nimi, nálepky, když máte jiný názor. Zamlčování a bagatelizování. Nacionální a rasový masochismus. Snaží se v nás vyvolat pocity viny, pocit, že my jsme špatní a zlí, nás samých se musíme bát, že jsme jako nacisté, když odmítáme přijímat „uprchlíky“. Prohlašují, že se bojí víc Čechů, než muslimů.

Masáž ve prospěch přijímání „uprchlíků“ je intenzivní a neustálá.

Především, stále nám podsouvají pojem „uprchlíci“ (proto jej píši v uvozovkách, protože je to označení nesprávné, záměrně matoucí). Snaží se tím vzbuzovat soucit, ačkoli ve většině případů o uprchlíky nejde.

Tvrdí, že státy, které nechtějí „přijímat“, se chovají protiprávně. Přitom je to naopak. Protiprávně se chovalo a chová Německo, Rakousko, Švédsko a Řecko, které porušují především Dublinskou smlouvu. Ale když se Maďaři zachovali podle evropského práva, nasadili jim psí hlavu.

Podporovatelé islámu v Evropě ignorují nebo zamlčují zprávy německé či švédské policie, ignorují statistiky. Skrývají nebo bagatelizují vše, co se jim nehodí. Manipulují veřejnými sdělovacími prostředky. Ignorují existenci ghett či evropských měst, která již islám téměř ovládl. Dělají, jako by islámský terorismus v Evropě neměl s islámem nic společného. Ignorují, že mnoho nejrůznějších veřejných činitelů a municipalit už nastoupilo cestu ústupků islámu – tu se mění jídelníčky školních jídelen, tam zase nesmí viset kříž, jinde nebudou vyvěšovat státní vlajku, pak zase nebudou veřejně slavit Vánoce atd. atd. To vše ve jménu dobra. V duchu přístupu – vyjděme muslimům vstříc, nedrážděme je, nesmíme trvat na své kultuře, protože tím urážíme islám. Slyšíte tu absurdnost toho výroku? Ještě jednou: Nesmíme trvat na své kultuře, protože tím urážíme islám. Z toho jde mráz po zádech.

Podle posledních průzkumů jsou více než dvě třetiny Čechů proti. Do téhle skupiny patřím i já a říkám: Přestaňte nás ignorovat a podceňovat. A přestaňte tvrdit, že jsme proti uprchlíkům. Není to pravda. My tady jen nechceme islám. Ve svých zemích mají muslimové právo žít po svém. Neočekávám v muslimské zemi pivní zahrádky, nebudu chodit do mešit v krátkých kalhotách a nátělníku, nebudu se dožadovat ovarového kolene, nepřivedu jim do bytu svého psího miláčka. Ale také nechci, aby muslimové nám říkali, jak máme žít. Islám do Evropy nepatří. Jsme dvě nesourodé kultury a potřebujeme každý svůj svět a prostor. Pokud budeme přijímat muslimské přistěhovalce, kopeme tím hrob naší kultuře a způsobu života.