Zdravotní registry připomínají EET. Kdo za nimi stojí?

Zavedení online registračních pokladen EET lze odsoudit jako svévolné šmírování živnostníků. Ještě horší bude gigantická databáze, do které se zapíšou zdravotní údaje všech občanů. Stát získá kontrolu i nad tím, o čem nemluvíme ani s nejbližšími přáteli, a netají se, že chce intimní informace aktivně používat.

Exministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) změnil názor. Ještě v lednu připouštěl, že vznik velkého zdravotnického registru může pacientům a lékařům prospět.  Zdravotní pojišťovny do něho budou posílat data o svých klientech a ministerský statistický ústav ÚZIS tak získá možnost lépe zmapovat výdaje v resortu, který daňového poplatníka ročně přijde na čtvrt bilionu.

Ovšem ve středu před rozhodujícím hlasováním ve sněmovně exministr poslance vyzval, ať zákon zavádějící registr odmítnou. Přirovnal plánovanou databázi dokonce k Velkému bratrovi známému z knihy George Orwella. Hegerova výzva, ať se také ostatní nad zákonem znovu zamyslí, neuspěla.  Pro registr hlasovali všichni vládní poslanci kromě lidovce Ludvíka Hovorky. Návrh ministra Svatopluka Němečka (ČSSD) naopak podpořili opozičníci z Úsvitu i Okamurova hnutí SPD, s výjimkou Vladimíra Koníčka a Marie Pěnčíkové také komunisté.

Databáze neomezených možností

Varování bývalého ministra je přitom opatrné a zcela nevystihuje hloubku problému, který sněmovna svým nepromyšleným rozhodnutím otevřela. Databáze pacientů splňuje všechny předpoklady, které se do termínu Velký bratr vkládají. Člověk ovládající registr bude mít k dispozici veškeré informace o zdravotnictví a zároveň bude sám mimo jakoukoli kontrolu.

Právo státních úředníků získat poslední detaily o tělesném stavu občanů je na projektu nejskandálnější, není však zdaleka jedinou možností, kterou registr nabízí. Jediný uživatel systému, kterým bude ministr zdravotnictví a ještě spíše jeho pobočník v roli šéfa ústavu ÚZIS, bude mít výlučné právo posoudit a hodnotit data od soukromých lékařů a nemocnic. Jenom na něm bude záležet, jestli provoz určité ordinace či nemocnice označí na efektivní či naopak zbytečně až zločinně drahý. Ministr pak podle nepřezkoumatelného hodnocení rozhodne, komu přidá, komu ubere a koho nechá rovnou zavřít.

S nástrojem jako je databáze pacientů bude možné vyřadit z provozu zdravotní pojišťovny a zdravotnictví zestátnit. Databáze půjde jen velmi těžko zrušit. Kdo ji vypne, ten zároveň zlikviduje celou zdravotnickou statistiku. V takových úvahách by se dalo pokračovat. Sněmovna nedomyslela důsledky zákona, který přijala, při jeho domýšlení se však objevují velmi temné vize.

Registr bez příčiny

Projekt databáze pacientů se opravdu v mnoha ohledech podobá online pokladnám EET, proti kterým zatím marně bojují živnostníci. Němeček stejně jako jeho kolega Andrej Babiš v případu EET dosud nepředložil veřejnosti ani vládě projekt, jak bude systém fungovat. Šéf zdravotníků se dokonce po Babišově vzoru hodlá vyhnout veřejné soutěži na vytvoření registru a slibuje, že potřebný software vytvoří zaměstnanci jeho ministerstva. Nutno dodat že resort financí vzal nedávno zpátečku a software objednal bez soutěže od specializované IT firmy.

Elektronické poklady mají proti zdravotnickým registrům výhody, že je ministr financí dokáže pro mnohé občany věrohodně zdůvodnit. Jde přece o to zabránit, aby nepoctiví živnostníci nešidili na daních.

Ministr Němeček ani předseda zdravotního výboru sněmovny Rostislav Vyzula (ANO) ovšem nedokážou vysvětlit, proč je databáze nezbytná. Ministr tvrdí, že analýza dat o pacientech umožní správně určit ceny za jednotlivé zdravotnické výkony. K tomu však nepotřebuje data z celého zdravotnictví, stačilo by z vybraného vzorku nemocnic. A už vůbec není třeba, aby se v těchto datech uchovala rodná čísla pacientů.

Předseda Vyzula zdůrazňuje, že podrobná data o pacientech mohou zachránit spoustu životů. Umožní vypracovat mimořádně cenné epidemiologické studie o tom, jak se šíří závažné nemoci. I to je nesmysl. Průběh onkologických, kardiologických a některých dalších onemocnění u konkrétních pacientů sledují už desetiletí klinické registry, které přitom vyžadují podrobnější údaje, než poskytuje hlášení lékařů pro pojišťovny.

Databáze není určena pro nejdůležitější účastníky zdravotnického provozu, tedy lékaře z praxe, kteří do ní nebudou mít volný přístup.

Kdo za tím stojí

Jakoby jediným smyslem registrů bylo opravdu instalovat ve zdravotnictví Velkého bratra. Ministr sice tvrdí, že rodná čísla pacientů budou chráněna i před ním samým, velkou důvěru kritiků tím ale nevzbudil. Němeček se odvolává na běžnou praxi, podle níž se rodná čísla nahradí anonymním identifikátorem. Překonat identifikátor bude smět pouze úředník, který zdůvodní svůj zájem. Pacient pak může zpětně zjistit, kdo se na ministerstvu o jeho údaje zajímal. Ani tato ochrana se však do zákona nedostala a pro vybudování databáze není fakticky podmínkou.   

Příprava zdravotnické databáze je průhlednější než EET pouze v jednom ohledu. Není těžké odhalit, kdo za projektem stojí. Předložil ho Ladislav Dušek, kterého Němeček jmenoval ředitelem ústavu ÚZIS, zároveň je ovšem od roku 1999 ředitelem Institutu biostatistiky a analýz (IBA) při Masarykově univerzitě. Tím jeho aktivity nekončí, protože před dvěma lety založil s brněnskými kolegy soukromou firmu IBA, která obchoduje se zdravotnickými informacemi. K zakladatelům patřil i významný onkolog Rostislav Vyzula, který svou autoritou prosadil registry ve sněmovně.

Vyzula s Duškem společně publikovali vědecké práce. Za spoluautora občas přizvali dalšího významného onkologa a dlouholetého Vyzulova přítele Jana Žaloudíka, který může registrům pomoci při další schvalovací cestě jako člen ČSSD a předseda zdravotního výboru v Senátu.

Lze jen spekulovat, co tři experti spolu s Němečkem přesně sledují, přesto je nejpravděpodobnější varianta, že sami dost dobře nepromysleli, kam jejich projekt může zavést tuzemské zdravotnictví.