1

Privátní tryskáče byznysmenů jako tajné stíhačky?

Již dávnou minulostí je doba, kdy jsme obvykle jen ze zahraničních filmů a časopisů znali tzv. business-jety (většinou se užívá zkrácený pojem „biz-jety“) neboli obchodní tryskové letouny. Kompaktní, elegantní a rychlé stroje, jež slouží vesměs miliardářům a manažerům, přepravují je do luxusních letovisek či na obchodní jednání a vlastně jim zajišťují nezávislost na klasické letecké dopravě, s níž se musí spokojit obyčejný smrtelník.

Nad českými zeměmi už létají přibližně čtyři desítky „biz-jetů“ a seznam jejich majitelů se čte jako „Kdo je kdo mezi českými miliardáři“. V jejich čele samozřejmě stojí Petr Kellner, který však nemá svá soukromá letadla zaregistrovaná u nás (nenesou tedy registraci s písmeny OK), nýbrž v zahraničí. Výjimečný je i tím, že vlastní obří Boeing Business Jet, resp. modifikovaný dopravní model 737.

Většina „biz-jetů“ má ovšem podstatně menší rozměry. Slouží pro přepravu jen několika osob a stačí jim menší soukromá letiště, což také představuje velikou výhodu. Nejvýkonnější z nich dosahují téměř rychlosti zvuku a dokážou přeletět Atlantik. Mezi hlavní výrobce a typy náleží ty z USA jako Cessna Citation, Gulfstream, Beechcraft či Learjet, z evropských má nejsilnější pozici na trhu francouzská řada Dassault Falcon. 

K majitelům takových letounů patří i řada lidí, kteří mají důvody obávat se o svou bezpečnost. Ať už kvůli obyčejné lidské závisti a nenávisti, nebo kvůli tomu, že se sami nezřídka pohybují na hraně zákona nebo za ní. Post-sovětští oligarchové, arabští šejkové, různí balkánští a afričtí byznysmeni nebo jihoameričtí narkobaroni, ti všichni se mohou oprávněně obávat, že se jejich „biz-jet“ někdy stane cílem promyšleného ozbrojeného útoku.

Mezi znalci a fanoušky letectví tedy panuje přesvědčení, že po světě se pohybují desítky, ne-li stovky obchodních „tryskáčů“, jež jsou proti takovým hrozbám chráněné. Tak např. je známo, že na Ukrajině fungovala svého času firma, která do „biz-jetů“ dokázala diskrétně namontovat určité součásti z vyřazených sovětských stíhaček. A nelze pochybovat, že i dnes mají bohaté a vlivné osobnosti na Západě i Východě možnost postarat se, aby jejich soukromá letadla mohla nabídnout nejen luxus a nezávislost, ale také bezpečnost.

Do „biz-jetů“ lze proto umístit mj. detektory ozáření radarem a laserem, vrhače klamných cílů či rozmanité rušičky. Mimochodem, podobnou výbavu mají i linková letadla izraelské letecké společnosti El Al, protože židovský stát se (samozřejmě důvodně) obává teroristických útoků. A již nejméně jednou vrhače klamných cílů na izraelském letounu zafungovaly, jelikož v roce 2002 odvrátily raketový útok nad letištěm v keňské Mombasse.

Ono zmíněné přesvědčení leteckých expertů a fandů ale má ještě jednu rovinu. Proč by se měl majitel „chráněného“ obchodního letounu omezit pouze na pasivní obranu? Ve skutečnosti by nebylo příliš obtížné vyměnit meteorologický radar v přídi za radar střelecký a letadlo vybavit odhazovacími či výsuvnými závěsníky pro zbraně. „Biz-jet“ by se tedy mohl změnit v jakousi improvizovanou, ale docela dobře funkční „stíhačku“.

Také pro to určitý vzdálený precedens existuje. Letouny této kategorie totiž neslouží jen oněm miliardářům a manažerům, ale létají též ve službách některých soukromých vojenských firem, které pro některá letectva zabezpečují např. vlečení cvičných terčů, zkoušky zbraní a simulaci elektronického boje. K majitelům upravených „biz-jetů“ patří rovněž samy ozbrojené síly, kde působí jako štábní, průzkumná a námořní hlídková letadla. Některé z nich tak rovněž obdržely vnitřní prostory nebo vnější závěsníky pro různou výzbroj.

Z technického hlediska proto podobná konverze „biz-jetu“ nepředstavuje větší problém. Jinou věcí je pochopitelně právní stránka, jelikož takto vybavené letouny nesmí fungovat v civilním provozu (ostatně také aerolinky El Al mají na části letišť v Evropě problémy). Opět se však dá celkem logicky usoudit, že bohatí a mocní si umějí zajistit, aby se při technických prohlídkách jejich letounů něco „přehlédlo“ nebo „tolerovalo“.

Když tedy někdy spatříte „biz-jet“ s registrací z nějaké exotické země, zkuste se zamyslet, zda třeba nevidíte stroj, který by mohl případného útočníka hodně nebezpečně „kousnout“. Nabízí se tu snad inspirace i pro české miliardáře? Někteří z nich jsou přece také spojováni s velkými aférami a kauzami. Na závěr si tedy položme provokativní otázku: Co když se už někteří čeští majitelé soukromých letadel tímto nápadem opravdu inspirovali?


/
Vojenský a bezpečnostní analytik

Vojenský a bezpečnostní analytik a publicista. Zabývá se tématy moderních zbraní, ozbrojených sil, konfliktů a bezpečnostních hrozeb. Pravidelně přispívá např. do časopisů ATM, Střelecká revue, Válka Revue nebo II. světová a vydal knihu Zbraně 21. století (2009). Narodil se v roce 1983 a žije v Tišnově.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení čtenáři,
internetový deník Echo24 se rozhodl změnit podobu čtenářských diskuzí pod texty, které na našich stránkách publikujeme. Diskuzí se nově mohou účastnit pouze ti čtenáři, kteří jsou přihlášení a kteří mají zaplacený nějaký typ předplatného. To si můžete pořídit již od 149 korun měsíčně zde.

K tomuto kroku jsme se rozhodli kvůli neúměrně velkému počtu diskutujících, kteří nerespektovali pravidla slušné diskuze, napadali ostatní diskutéry a podobně. Navíc používali i různé anonymizéry, které jim umožňovaly se do diskuze vrátit i poté, co jim redakce jejich účet zablokovala.

Kvůli malému počtu členů redakce nebylo v našich silách neustále procházet všechny diskuze a mazat urážlivé či jinak nevhodné příspěvky. Slušní diskutující jsou nadále na našich stránkách vítáni.