Zemřel František Kautman. Od stalinisty k svatému Františkovi

Odhodlán napravit pomýlení

Zemřel František Kautman. Od stalinisty k svatému FrantiškoviNEKROLOG
František Kautman v Knihovně Václava Havla Foto: Foto: Jiří Peňás
3
Domov
Jiří Peňás
Sdílet:

V noci ze soboty na neděli zemřel literární historik a spisovatel František Kautman. Bylo mu 89 let. Zemřel uprostřed práce a redigování svého rozsáhlého deníkového díla, které připravuje k vydání nakladatelství Pulchra.

František Kautman se narodil 8. ledna 1927 v rodině českobudějovického středoškolského učitele. Prožil život v něčem vzorový pro českého angažovaného intelektuála, a přitom výjimečný a jedinečný. Začínal jako skalní komunista. V roce 1949 se už ve dvaadvaceti stal šéfredaktorem Československého spisovatele, největšího literárního nakladatelství v zemi. Oči mu otevřela studia v Moskvě, kam byl poslán v roce 1952. Kromě toho, že tam poznal sovětskou realitu (a přivezl si z Ruska manželku), začal se tam zajímat o Dostojevského, jehož se stal znalcem a překladatelem.

V loňském rozhovoru s autorem článku k tomu řekl: „Dostojevského jsem četl od mládí, otec ho měl kompletního v knihovně. A mě zajímal a přitahoval. Ale je pravda, že když jsem přijel do Ruska, vládla kolem něj jakási nejistota, co vlastně s ním. Moc se nepropagoval. Na druhé straně bylo už zase otevřeno moskevské Muzeum Dostojevského, kam jsem ho chodil studovat. Záhy jsem se začal zajímat o historii jeho percepce v Čechách, jeho překlady a podobně. Když jsem se vrátil, pokračoval jsem v tom. Tak vznikla knížka Boje o Dostojevského, která vyšla v roce 1966. Také jsem ho překládal. Pořídil jsem výbor z Dostojevského dopisů, který vyšel v Odeonu také v tom roce 1966.“ 

K Dostojevskému se brzy přidal intenzivní zájem o Franze Kafku. Byl to Kautman, kdo v roce 1963 inicioval liblickou konferenci o Franzi Kafkovi, považovanou za předzvěst Pražského jara 68.

„Ke Kafkovi jsem se dostal kuriózním způsobem. Totiž tak, že jsem měl v ústavu za úkol věnovat se S. K. Neumannovi. Promýšlel jsem, jak to provést, protože Neumannovi po roce 1918 jsem se věnovat příliš nechtěl. Zajímal mě Neumann anarchistický. K tomu mi pomohlo seznámení s Kamilem Reslerem, právníkem a advokátem českých anarchistů a především vlastníkem jedinečné knihovny českého a světového anarchismu. Nejenže jeho knihovna obsahovala kompletní vydání anarchistických tiskovin, ale dokonce i zabavená vydání, která neprošla rakouskou cenzurou. No, výsledkem toho byla kniha S. K. Neumann, člověk a dílo. První díl. Druhý už nevyšel. Neumann po válce, Neumann komunistický, to už nebylo to, co by mě přitahovalo. Takže dalo by se říct, že jsem se důkladně prokousal českým anarchismem, a dalo by se říct, že jsem tam narazil na řadu věcí, které mě ovlivnily v dalších letech. Včetně Franze Kafky,“ vzpomínal Kautman v loňském rozhovoru. 

Po roce ’68 byl odstraněn z veřejného i literárního života, měl být odsouzen k zapomenutí. Podepsal Chartu 77. Významně se podílel na vydávání samizdatu: založil spolu s Janem Vladislavem jednu z prvních samizdatových edic Kvart. Intenzivně se zabýval studiem českých dějin a významných osobností: T. G. Masaryk, F. X. Šalda, J. Pekař a další. Plodem těchto let je rozsáhlá práce O českou národní identitu, která vyšla loni v nakladatelství Pulchra. Psal kromě toho vlastní prózu, v níž zhodnocoval svou rozporuplnou životní zkušenost a vtěloval jí existenciální rozměr: román Mrtvé rameno lze řadit k tomu nejkritičtějšímu, co bývalý komunista o své někdejší zaslepenosti napsal.

„Od šedesátých let mně už bylo jasné – a po srpnové okupaci o tom nebylo pochyb – že všechny pokusy o vylepšení stávajícího systému jsou beznadějné a odsouzené k zániku. A věděl jsem, že jedinou alternativou k totalitnímu systému je demokracie, ne nějaké třetí cesty. Různě jsem nad tím přemýšlel a na začátku normalizace, když jsem byl odevšad vyhozen, stáhl jsem se na venkov, na Kokořínsko, na samotu v Olešnu, kde mi to nabídl přítel Josef Císařovský. Říkal jsem si, že jestli chci něco skutečně udělat, je nutné se do toho pustit teď,“ řekl Kautman loni.

František Kautman byl v osobním styku milý, skromný a bezmála františkánskému principu pokory oddaný muž: k sv. Fratiškovi z Assisi se skutečně hlásil a byl jeho oblíbencem. Jeho křehká tělesná konstituce naproti tomu skrývala však velkou odhodlanost a touhu po poznání, kterou se vlastně snažil napravit svůj pomýlený životní start. V tomto smyslu bylo málo tak odhodlaných a důsledných českých intelektuálů jako František Kautman.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Kola se točí naprázdno

KOMENTÁŘ

Před volbami málokterý politik činí velká rozhodnutí bez zřetele na reakci veřejnosti. Takže když se ministr dopravy Kupka rozhodne oznámit tři týdny před ...

00:06

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz