Ministr dopravy, který nepřišel z Viamontu
Nominace nového ministra dopravy prověří, jak je veřejnost citlivá na střet zájmů. Existuje možnost, že vzhledem k vysoké oblibě ministra financí, který je jedním z největších příjemců veřejných dotací v zemi, nikoho nevzruší ani obdobný případ v resortu dopravy.
Závažnost střetu zájmů nového ministra ukazuje následující příběh. V lednu 2011 podepsali představitelé třiceti velkých soukromých firem Koalici pro transparentní podnikání. „Chceme posílit transparentnost v oblasti veřejných zakázek úsilím nás samotných uchazečů do doby, než bude tento princip skutečně a vážně aplikován zadavateli,“ prohlásil tehdy jeden z hlavních řečníků Dan Ťok, generální ředitel firmy Skanska. Tehdy byl považován za jednoho z hlavních bojovníků proti korupci ve stavebnictví, protože svěřené firmě zakázal účast na kartelových dohodách s dalšími velkými stavbaři.
V červnu téhož roku podepsal Dopravní podnik hlavního města Prahy smlouvu s firmou Skanska na dodávku technologické části pro nový úsek pražského metra Dejvická-Motol za 3,7 miliardy korun. O dva roky později dokončilo ministerstvo dopravy z pověření Evropské komise kontrolu této zakázky. Úředníci zjistili, že Skanska vyhrála ve zmanipulované soutěži a za porušení zákona o veřejných zakázkách vyměřili Dopravnímu podniku pokutu ve výši 930 milionů korun. Loni v říjnu začal stavbu Dejvická-Motol prověřovat policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu.
Případ podrobně popisuje protokol o ministerské kontrole. O stavební dokumentaci požádalo Dopravní podnik jedenáct firem, nabídku však podaly jen čtyři z nich. Některé z nich si stěžovaly, že na prostudování dokumentace o 10 tisíc listech a sepsání nabídky měly jen sedm týdnů, takže kvalitní nabídku mohla stihnout jenom firma, která o zakázce věděla předem. Za diskriminaci menších uchazečů považovala kontrola ministerstva dopravy také požadavek, že se soutěže smí zúčastnit jen firma s ročním obratem sedm miliard korun, tedy osmapůlkrát vyšším než byl roční obrat při stavbě technologické části metra. Obě stížnosti byly podle kontrolorů oprávněné, k porušení zákona o veřejných zakázkách skutečně došlo. Soutěž o stavbu metra se dá použít jako ideální ilustrace toho, jak vypadá „netransparentní veřejná zakázka“.
Lze jenom spekulovat, jestli čtyři firmy, které splnily podmínky, uzavřely kartelovou dohodu. V každém případě vyhrála Skanska s nabídkou o víc než deset procent dražší než předpokládala projektová dokumentace a všichni tři poražení soupeři dostali při prodloužení metra jiné významné zakázky. Pro českou pobočku švédského koncernu šlo o největší zakázku, kterou od veřejných institucí získala v letech 2010-2014, tedy v době ředitelování Dana Ťoka. Příběh zatím končí nominací Ťoka na post ministra dopravy a lidé mohou jen spekulovat, jestli se v nové funkci bude spíše řídit svými dosavadními slovy nebo činy.
Teoreticky existuje možnost, že se Skanska před třemi lety na manipulaci zakázky nedohodla s Dopravním podnikem, administrátorem veřejné soutěže IDS ani ostatními stavebními firmami. Třeba podala nabídku v dobré víře, mohlo být jen shodou okolností, že druhá nabídka v pořadí byla jen o 2,5 promile dražší, a soutěž tedy vyhrála poctivě.
Přesto však nikdo nemůže vyloučit, že policie časem získá informace o tom, že všechno poctivé nebylo a ministra dopravy Dana Ťoka nebo jeho spolupracovníky obviní z nějakého trestného činu. Anebo policejní vyšetřování na nic nepřijde a každý bude moci říct, že se policie ministra zalekla.
Případ zmanipulované zakázky na stavbu metra je pouze jedním příkladem, proč je volba šéfa jedné ze tří největších firem specializovaných na dopravní stavby za ministra dopravy úplně nesmyslná. Těžko může někdo věřit, že ministerská kontrola bude i nadále prověřovat průběh stavby pražského metra, když přitom může odhalit pochybení svého šéfa. Stejně může jen blázen předpokládat, že se budou přísně kontrolovat jiné zakázky pro firmu Skanska, anebo pro jakoukoli jinou stavební firmu, protože se všemi Skanska někdy uzavřela konsorcium.
Na jakýkoli boj s korupcí při dopravních stavbách je tedy možné pod předpokládaným ministrem dopravy zapomenout. Nedá se od něho čekat ani příliš rozumné rozdělování dopravních investic. V Česku dosud platilo pravidlo, že peníze na dopravu je třeba prostavět a nezáleží na tom, jestli se stavba vyplatí. To je logika stavebních firem a těžko předpokládat, že ji bývalý šéf Skansky změní. Nadcházející poměry v dopravním stavebnictví se v principu nemohou lišit od období ministra, který před nástupem na úřad opustil jinou stavební firmu s názvem Viamont.
