‚Lžeme si do kapsy. Válka může přijít.‘ Ale co česká armáda?
Je česká armáda připravena?
TÝDENÍK ECHO
1
„Svým způsobem jsme už ve válce, ale neuvědomujeme si to nebo si to nejsme schopni připustit,“ prohlásil v únoru na bezpečnostní konferenci v parlamentu Karel Řehka, šéf Ředitelství speciálních sil ministerstva obrany. „Jsme tak trochu podobní lidem na palubě Titaniku. Pod čarou ponoru máme řadu děr, a na palubě se stále tancuje,“ podotkl náčelník Generálního štábu Petr Pavel. O čem mluvili a je situace opravdu tak vážná? Nejde o pouhé malování čertů na zeď s cílem zajistit vojákům o něco lepší živobytí?
Řehka hned upřesnil, že válka nemusí znamenat klasický souboj armád na válečném poli, jak je známe z učebnic:. „Rusko obchází naši obranu a vede hybridní válku podle nové doktríny.“ Ta podle něj zahrnuje také operace v kyberprostoru, propagandu a působení na ekonomiku.
Jsme ve válce, říkalo se už před třinácti a půl lety, 11. září 2001, když bylo jasné, že za nárazem letadel do newyorského Světového obchodního centra byl koordinovaný útok teroristů.
Dlouhá léta to vypadalo, že na obranu státu postačí pár raket a několik pronajatých gripenů. Byli jsme sice součástí koalice, která vedla „válku proti terorismu“, ale se zapojením armády na našem území či v nejbližším okolí za účelem obrany země se příliš nepočítalo.
Vše se změnilo před necelým rokem, když poprvé od konce druhé světové války na evropském kontinentě zabral jeden stát území druhého suverénního státu.
„Mám husí kůži z toho, jak to připomíná něco, co už tady jednou bylo. Lžeme si do kapsy, pokud tvrdíme, že se nic takového jako před téměř 80 lety už nemůže stát,“ varuje historik Eduard Stehlík působící na ministerstvu obrany. Nesouhlasí s názory, že hybridní válka na Ukrajině je zcela nový fenomén a tápání mezinárodního společenství, které neví, jak mu čelit, je tedy omluvitelné.
A v jaké kondici se nachází česká armáda?
Jednotky české armády jsou nyní naplněné ze 70 procent, přestože podle pravidel NATO je k bojeschopnosti třeba 90 procent. Tuzemská armáda roku 2015 částečně používá téměř muzejní ruskou techniku. „Stále máme například zastaralá vozidla BVP, která dnes vidíte válčit na Ukrajině,“ podotýká bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Více čtěte v článku Vladimíra Ševely v aktuálním vydání Týdeníku Echo.
Ve vojenské tematice pokračuje diskusní Salon. Pozvání do něj přijali ředitel odboru obranné politiky ministerstva obrany Jan Jireš, redaktor Armádního technického magazínu Dušan Rovenský, sám bývalý voják se zkušeností z misí v Kuvajtu a Iráku, a Petr Nečas, který předtím, než se stal premiérem, byl dlouhá léta expertem ODS na obranu. Za jeho vlády se na podzim 2011 přijala tzv. Bílá kniha Armády České republiky.
Co dál najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo:
Sněm politické divize Agrofertu byl bodem zlomu. Po něm už nikdo nemůže říct, že nevěděl, oč Andreji Babišovi jde. Čtěte článek Limity proměny země v Čechofert Lenky Zlámalové.
Text Socialističtí yuppies je věnovaný první generaci mladých lidí působících v ČSSD, kteří nejsou kariérními straníky ale naopak velmi zdatnými odborníky. Jde o náměstka na obraně Jakuba Landovského a náměstka ministra zahraničí Jakuba Kulhánka.
Petr Holub se v komentáři Slon ve zdravotnickém porcelánu vrací k sjezdovému projevu Andreje Babiše, který se neobvykle důrazně věnoval tématu zdravotnictví. Jedná se o další útok na ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, vizi nebo Babišův střet zájmů?
S komentátorem řeckého deníku Kathimerini Janisem Palaiologosem mluvil o nové řecké vládě marxistické strany Syriza i postojích tamní společnosti Martin Weiss. V rozhovoru V Evropě Syriza mluví úplně jinak než doma v Řecku Palaiologos říká: „Rétorika je protievropská, ale ve skutečnosti jsme velmi hrdí, že můžeme být součástí EU.“ Řecký novinář pro Týdeník Echo zároveň uvolnil i krátkou ukázku ze své knihy o řecké krizi Třináctý úkol Heráklův.
O jednom z nejzávažnějších zahraničních témat uplynulého týdne, vraždě ruského opozičního politika Borise Němcova, píše Martin Weiss v textu Po Němcovově smrti nastupuje v Rusku strach. Domnívá se, že tato vražda znamená začátek nové, temné kapitoly v současném ruské vývoji.
V textu Lordi zvážili Rusko a EU. Koho nalezli lehkým? se Daniel Kaiser věnuje dva týdny staré zprávě evropského výboru Sněmovny lordů, která se dá považovat za jeden z pokusů o popis největší geopolitické krize v Evropě od konce studené války.
Rozpad dlouholetého politického partnerství maďarského premiéra Viktora Orbána a oligarchy Lajose Simicska sleduje v textu Z Orbánovy šedé eminence štvancem redaktor slovenského Denníku N Peter Morvay.
Rozhovor s jedním z obhájců Radovana Karadžiče Marko Sladojevičem přináší Lukáš a Jakub Novosadovi. „Musíme komunikovat. Jinak si zaděláváme na další válku,“ říká právník, který deset let působil u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslágvii v Haagu.
O novém německém snímku Fénix režiséra Christiana Petzolda z doby poválečného Německa píše Ondřej Štindl.
Divadelní představení ústeckého Činoheráku Kopanec recenzuje Lukáš Novosad. „Inscenace patří k dílům založeným na stupňovaném diváckém nepohodlí,“ píše.
