Více telenovely pro naše životy!
Kdekdo má účet na Twitteru a neváhá ho použít. České tenistky vyhrály. Nevím, co by s touhle zemí bez jejích holek bylo, myslím nejenom ty s raketou. Vlastně vím.
Lidové noviny na otvíráku píší o jakémsi „kompru“ na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. „Ještě ani nezaschl pomyslný inkoust na návrhu zákona o státním zastupitelství z dílny ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (za ANO) a už se objevily citlivé materiály na jeho nejhlasitějšího odpůrce: nejvyššího žalobce Pavla Zemana. A co hůř: dokumenty jsou pod hlavičkou Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). Pocházejí z roku 2007, kdy Zeman potřeboval bezpečnostní prověrku, aby mohl používat utajenou komunikaci v Eurojustu.“ Hnidopišská: máme teprve pondělí a už nám (ne)zasychá pomyslný inkoust. Jak říkali ve zprávách na Nově: Všichni se ptají, co bude dál. Věc sama je, jak to v takových případech bývá, poněkud spletitá. Má v ní jít o Zemanovo údajné angažmá ve firmě zkrachovavší Bohemia Porzellan, jejímž právním zástupcem byl Zemanův bratr, žalobce se měl na jejím chodu podílet způsobem, který byl „v rozporu s funkcí státního zástupce“. Zeman popírá, že by byl jednatelem firmy. V rozhovoru se kriticky vyjadřuje k návrhu zákona o státních zástupcích, který předpokládá dost značnou obměnu obsazeních jejich úřadů. „... jeden ministr spravedlnosti dokáže obměnit celou soustavu státního zastupitelství. (...) Myslím, že takovou situaci jsme tu ještě neměli. Když bude rozumný ministr, bude jeho moc vyvážena i odpovědností. Pokud by se na post ministra spravedlnosti dostal někdo, kdo touží po tom, mít moc a ovládat, bál bych se, že se dostane státní zastupitelství do područí ministra.“
Právo na první straně mimo jiné řeší konflikt mezi ministrem financí Babišem a ministrem zdravotnictví Němečkem, který odstartoval článek v MFD, Němečkova reakce na něj a Babišovo twitterové doporučení vládní kolegovi a „šnajdroidovi“, aby vyhledal protialkoholní léčebnu. Jistě, AB má sklon používat slova, řekněme, nehledaná. Stejně mám ale pocit, že ta pověstná prezidentova promluva napomohla zvednutí jakýchsi stavidel. No nic. Hlavně, že nejsme pokrytci, co? Stejný deník referuje o průzkumu agentury Aisa, podle nějž by pětatřicet procent lidí volilo ANO. Jasně, průzkum. Ale stejně. „ANO vysává voliče pravici a nyní se k němu podle všeho přidaly hlasy soc. dem. a také KSČM, jejíž podpora výrazně poklesla a proti loňským volbám vyklidila pozici třetí nejsilnější strany. (...) Data podle Aisy ukazují vyšší podporu babišovcům ve skupině 30-44 let a mezi lidmi se základním vzděláním, vyučenými, s maturitou a také mezi zaměstnanci.“ Může to působit jako argument proti tvrzení, že ANO je prázdná skořápka bez programové identity. Hnutí by přece těžko luxovalo voliče odevšad, kdyby takové nebylo. Otázka je, jak dlouho si tenhle apel na voliče od pravičáků po komunisty udrží. K věci ještě sloupek Alexandra Mitrofanova. „Před nedávnou akcí k založení Babišova think tanku, který by měl vnést do ANO alespoň nějakou ideologii, jsem potkal v sále váženého odborníka v jedné humanitární disciplíně. Na můj překvapený dotaz, zda je také u ANO, odpověděl, že nikoli, jen ho zlákali do think tanku. Mé překvapení pramenilo z faktu, že předtím jsem ho naposledy osobně potkal jako člena podpůrného týmu prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga. On si to pamatoval rovněž a hned spustil: ‚Víte, ona mě pravice naprosto zklamala!‘“ Neberu tomu nejmenovanému pánovi jeho zklamání. Ale ta věta, myslím, ilustruje samozřejmou a nezpochybňovanou potřebu být u toho, bez ohledu na povahu té věci. Prima.
Mladá fronta Dnes na první straně začíná značně exaltované líčení příprav exhumace těla zavražděného kněze Josefa Toufara na hřbitově v Ďáblicích. „Na hřbitově v pražských Ďáblicích je obvyklé ticho, na místě, kde komunistický režim tajně zakopával těla svých obětí, však stojí vysoká modrá ohrada. dnem i nocí ji hlídají strážníci. Uvnitř je cítit zvláštní, nepopsatelné rozechvění, které provází jen historické události. Archeologové a další odborníci se tady sešli, aby po 65 letech vyzvedli ostatky kněze Josefa Toufara, zavražděného Státní bezpečností.“ Možná je to z mojí strany nemístná přecitlivělost, četba těch řádků ve mně ale vyvolala mírnou obavu z toho, aby se kolem Toufara nestrhlo cosi podobného jako kolem nedávné výstavy Bohuslava Reynka. Cirkus, jenž je protikladný povaze tímhle způsobem oslavovaného člověka.
V pražské příloze stejného deníku zprávo o možném dalším odkladu otevření tunelu Blanka – kvůli testům bezpečnosti. „Věčný příběh tunelu Blanka připomíná telenovelu. Ve chvíli, kdy už si divák myslí, že se chýlí závěr příběhu, přidá scenárista novou zápletku a další díl.“ Možná je problém spíš v tom, že příběh Blanky a další podobné storky telenovelu nepřipomínají dost. Kde je ten z kloubů se vymknuvší happy end? Kde je deus ex machina? Více telenovelovosti – to budiž naším závazkem do dalšího porevolučního čtvrtstoletí.
