2 Spása vítána s odporem

Proč Poláci na rozdíl od Čechů neslaví konec války

TÝDENÍK ECHO

Nedávno se v polském parlamentu uskutečnila kuriózní debata. Někteří poslanci, asi ne bez souvislosti s napjatou politickou situací v regionu, si všimli, že Polsko je jedinou zemí Evropské unie, která si v oficiálním kalendáři připomíná konec války 9. května. Tedy společně se zeměmi bývalého Sovětského svazu, nikoli o den dříve, jak je tomu ve zbytku Evropy.

Svátek vítězství a svobody – jak byl pojmenován v roce 1945 – byl totiž natolik zapomenutý, že se nikdo ani neobtěžoval s tím, aby se datum změnilo. „Svátek je všeobecně považován za anulovaný,“ referuje lakonicky Wikipedie. „Není se čemu divit,“ prohlásil v debatě Andrzej Zawistowski, historik Ústavu národní paměti. „Co je to za vítězství, které připraví zemi o polovinu teritoria? A přinesl nám snad květen 1945 svobodu?“

Květen 45 čtyřikrát jinak

Jsou různé konce 2. světové války. Ten americký a západoevropský, jehož obrazem jsou nadšené davy na londýnském Trafalgar Square během bouřlivých oslav „Victory Day“. Správný hollywoodský příběh války dobra se zlem ukončený happy endem. Je také sovětský, či dnes ruský, s rudým praporem hrdě vlajícím na Reichstagu; nesmírně obětí „sovětského lidu“ mu v něm zajistilo nárok na určování nového řádu světa.

Příběh československý je více ambivalentní. Nicméně skutečnost, že autentická euforie pětačtyřicátého byla časově oddělená od hořkých zkušeností osmačtyřicátého, způsobuje, že i v českém vnímání má květen 1945 pozitivní vyznění.

Polsko je v tomto ohledu jinde. Obraz roku 1945 se přitom v komunistické propagandě v Polsku a Československu příliš nelišil. „Výstřely na oslavu 8. května, Němci odcházejí, všichni se radují a pak už žijí dlouho a šťastně,“ píše novinářka Magdalena Grzybałkowska, autorka čerstvě vydané knihy o „pětačtyřicátém“. Ve skutečnosti však – jak pokračuje – to byl „děsivý rok“.

Následuje popis totálně zpustošené země, v jejíchž troskách se toulají miliony obětí gigantického totalitního sociálního inženýrství: více než jeden a půl milionů Poláků vyhnaných ze svých domovů za novou východní hranici země, přibližně stejný počet lidí vracejících se z koncentráků a nucených prací, miliony Němců určených k vysídlení za novou západní hranici. Když k tomu přidáme narůstající komunistický teror, bující kriminalitu a všeobecné násilí – politické i nepolitické –, máme před sebou obraz „už ne války, ale rozhodně ještě ne míru“.

Kniha Grzybałkowské se soustředí na pohled „zezdola“ a záměrně se vyhýbá politickému rozměru pětačtyřicátého. Ten je však klíčový pro pochopení polského problému s květnem 1945.

Celý rozsáhlý text Macieje Ruczaje čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

 


Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.