Hra o vysoké školy

Novela zákona o vysokých školách se blíží ke konečnému schválení. Předlohu zákona netrpělivě vyhlížíme už od roku 2004. Současná platná norma je totiž z roku 1998 a od té doby vyrostla nová generace, změnila se doba, změnila se technika výuky i studenti sami.

Od konce minulého století se zdvojnásobil počet studentů a rovněž se zdvojnásobil počet výzkumných pracovníků v České republice. Bohužel na konkurenceschopnosti naší země jsme to zatím nepocítili. Podle světového žebříčku konkurenceschopnosti jsme na tom ve světovém srovnání hůře než před deseti lety. Cesta k prosperitě vede přes vzdělání. Proto je novela vysokoškolského zákona tak důležitá.

Měla by reagovat na nové proudy ve společnosti, umožnit rozvoj universit prostřednictvím dlouhodobějšího financování, podpořit osamostatnění studentů díky půjčkám a studentským grantům, aby nebyli během studií závislí na rodičích jako dosud. To ovšem tato novela nepřináší. Hlavní změnou je transformace Akreditační komise na Národní akreditační úřad. Tento orgán dohlíží na kvalitu vysokých škol. Podmínkou pro řádné plnění jeho role je nezávislost a kompetence jejích členů. Aktuální předloha, zpracovaná ministerstvem školství ještě v období ministra Chládka, navrhuje akreditační úřad jako podřízenou složku ministerstva. Pokud bychom přistoupili na tento model, bylo by to popření jejího smyslu. Navrhla jsem to změnit. A zajistit v maximální možné míře svobodné rozhodování členů akreditační rady, definovat jejich profesní způsobilost a finanční ohodnocení. Chceme tak předejít spekulacím a zmírnit tlak, kterému budou členové během své práce vystaveni.

Novela vysokoškolského zákona přináší v oblasti akreditačního řízení řadu změn. Je to experiment, o kterém dnes nikdo nemůže s jistotou říci, jak dopadne. Silný akreditační orgán by mohl mít šanci alespoň minimalizovat případné škody. Vysoké školství čeká v tomto směru zásadní zkouška.