Zemanův ministr Karel Březina obětí justice

Blogy

Před pár dny byl Karel Březina, dřívější ministr Zemanovy vlády, odsouzen pro údajný trestný čin podvodu. Trestní stíhání však bylo uměle vykonstruované a odhaluje ty horší vlastnosti české justice.

Karel Březina se měl údajného podvodu dopustit tím, že neoznámil Dopravnímu podniku hlavního města Prahy, jehož dozorčí radě předsedal, že byl členem orgánů jiné společnosti, která se dostala do konkurzu. Podle jistého paragrafu obchodního zákoníku měl totiž toto angažmá oznámit a nechat Dopravní podnik, aby hlasoval o jeho případném ponechání v dozorčí radě. Neoznámením došlo k zániku funkce ze zákona. A protože za členství v dozorčí radě Karel Březina inkasoval odměny, měl tím způsobit Dopravnímu podniku škodu a dopustit se trestného činu podvodu.

Dodejme, že odsuzující verdikt padl proti vůli samotného soudu. Obvodní soud opakovaně Karla Březinu zprostil obžaloby. Pokaždé však bylo zproštění zrušeno Městským soudem v Praze, který nakonec vnutil prvostupňovému soudu své hodnocení případu. Následující řádky je tedy třeba chápat jako kritiku Městského soudu v Praze, nikoli prvostupňového soudu, který od počátku rozhodoval správně.

Odsouzení bývalého ministra Karla Březiny pro údajný podvod je zajímavé z několika hledisek. Vznik škody (nutný předpoklad trestného činu podvodu) je velice sporný a ještě spornější je údajné zavinění (nutný předpoklad každého trestného činu).

Pokud jde o škodu, analogický případ byl loni v létě zproštěn Okresním soudem v Plzni. Obviněný údajně padělal maturitní vysvědčení, aby získal místo u policie. A protože za patnáct let služby pobral na mzdě okolo pět milionů korun, byl obžalován pro údajný trestný čin podvodu s pětimilionovou škodou. Samozřejmě byla celá obžaloba nesmyslná. Onen policista patnáct let chodil na směny a patnáct let odváděl práci přesně v hodnotě své mzdy. Žádná škoda policii nevznikla, což ostatně sama policie soudu potvrdila.

Kuriózní je, že nesmyslnost použité právní konstrukce pochopí snadno i laik, přesto pokládal plzeňský státní zástupce za nutné podat obžalobu, a ještě podal odvolání, když prvostupňový soud obviněného zprostil!

Analogie k případu Karla Březiny je zřejmá. Předpokládám, že Karel Březina chodil na schůze, četl e-maily a jinak vykonával práci předsedy dozorčí rady, ať už splnil formální předpoklady či nikoli. Tedy poskytoval smluvenou práci protihodnotou za své odměny, úplně stejně jako onen policista.

Podle novinových zpráv uzavřel Karel Březina s Dopravním podnikem narovnání, podle kterého má vrátit jen zlomek proplacených odměn. Zjevně se tedy ani sám Dopravní podnik nedomnívá, že mu vznikla škoda rovnající se proplaceným odměnám. Tak proč si trestní orgány takovou škodu domýšlejí?

Kontroverzní je i způsob, jakým si soud vyrobil zavinění údajného pachatele. Karel Březina se u soudu hájil (a nebylo to vyvráceno) tím, že se předem dotázal advokátní kanceláře, zda musí  oznámit své angažmá ve firmě v konkurzu. Advokátní kancelář mu sdělila, že v dané situaci z určitých důvodů nemusí, a proto Karel Březina Dopravní podnik neinformoval.

Neřešme zde, zda se advokátní kancelář mýlila či měla pravdu. Ke spáchání trestného činu bylo nutné, aby pachatel věděl, že porušuje zákon. Pokud by Karel Březina jednal v dobré víře spoléhaje na stanovisko advokátní kanceláře, nemohl by spáchat trestný čin podvodu.

Městský soud v Praze k tomu měl dvě pozoruhodné poznámky:

1) „K argumentům odvolání odvolací soud uvádí, že se s ním ztotožňuje, neboť zejména pokud jde o právní rozbor ust. § 381 obchodního zákoníku zmíněnou advokátní kanceláří, kolem něhož se stále argumentace soudu I. stupně točí, nelze přehlédnout, že ten byl vlastně zbytečný vzhledem k tomu, že právní názor k výkladu předmětného ustanovení byl vysloven rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 29 Odo 455/2005 ...“

Tedy podle senátu soudkyně Burianové každý, i ekonom a právní laik má znát judikát 29 Odo 455/2005 a sám poznat chybu v odborném stanovisku, které dostane od advokáta!!! Ponechávám úvaze čtenáře, nakolik je to reálné … Někteří pracovníci justice prostě žijí ve slonovinové věži a s normálním světem mají kontakt dosti omezený. Bohužel o lidech z normálního světa rozhodují.

2) „Obžalovaný, který není sice právníkem, ale je osoba veřejně činná, opakovaně působící v různých společnostech v dozorčích radách či jako statutární orgán, není samozřejmě povinen řešit složité právní otázky, ale měl povinnost tuto záležitost Dopravnímu podniku sdělit a čekat, jakým způsobem ji vyřeší on. Ve společnostech přece působí řada právníků.“

Ale vždyť on se na právníka obrátil a ani soud to nepopírá! Argument soudu „měl povinnost tuto záležitost Dopravnímu podniku sdělit“ je logický kotrmelec. Zda měl povinnost něco Dopravnímu podniku sdělit či nikoli, bylo právě sporné. A Karel Březina to vyřešil dotazem na advokáta, který mu řekl, že ne. Měl snad Karel Březina povinnost říci „Dopravní podniku, mám povinnost Ti sdělit, že podle advokáta nemám povinnost Ti něco sdělit“? Zde Městský soud prohodil meritum věci a předběžnou otázku, jen aby si nějak odůvodnil, proč se Karel Březina něčeho dopustil.

Nejbližší vývoj procesu je pevně daný. Odvolací soud potvrdí odsuzující rozsudek, neboť k němu sám donutil prvostupňového soudce. Obhajoba podá mimořádný opravný prostředek a pak se začne u Nejvyššího soudu lámat chleba. Senát soudkyně Burianové si totiž vyrobil neexistující trestný čin.

Proces s Karlem Březinou tak v jedné kauze ilustruje hlavní neduhy české trestní justice:

Zaprvé, bezduchý formalizmus právních úvah. Orgány se opřou o formální argument (dopad insolvence na členství v orgánech přece vyřešil judikát XYZ v roce ABCD) a zdali neodporuje elementárnímu zdravému rozumu a spravedlnosti (může znát takový judikát laik), to už je nezajímá.

Tato nadvláda formalizmu nad zdravým rozumem je českou tradicí. Kupříkladu Nejvyšší soud v minulosti rozhodl, že hraní skořápek je trestné. Ne snad proto, že skořápkáři fixlují – ale protože kulička skončí v jednom kalíšku ze tří a hráč musí pouze hádat, což je prý nepoctivá hra. Že je v kole rulety 37 polí a kulička také skončí jen v jednom, to už Nejvyššímu soudu nevadilo. A to se bavíme o Nejvyšším soudu a elitě české justice se statisícovými platy! Tento bezduchý formalizmus je právě důvodem, proč se české jurisprudenci občas hanlivě přezdívá „česká škola formálně-právní“.

Zadruhé, české trestní orgány pracují na objednávku. Všichni pamatujeme doby, kdy by se trestní orgány podobnému případu s politickým podtextem obloukem vyhnuly. Dnes cítí společenskou poptávku po přísném postupu vůči politikům, tak ochotně vyhoví, ať už to stíhání dává smysl či nikoli.

To není ničím novým. Podobných vln v reakci na společenskou objednávku bylo více, nejzřetelněji v oblasti boje s extremizmem. V dobách slávy Orlíku nebyla po boji s extremizmem poptávka, tak různé „závadové“ zpěvy policii nevadily. Jakmile se z boje proti extremizmu stalo vděčné politikum, okamžitě vyrazili orgánové do útoku.

A v tradici Josefa Švejka přivedli orgánové boj do extremizmu do takových extrémů, že trestně stíhali píseň od rapera Řezníka, o které i průměrný puberťák pochopil, že není vážně myšlená, nebo stíhali prodej německých militárií na normální sběratelské burze jako údajnou propagaci nacizmu. Takto ochotně pracují trestní orgány na společenskou objednávku!

Zatřetí, což je novější trend, vrací se upřednostňování trestní represe. Po listopadu 1989 panovalo přesvědčení, že trestní represe nemá být univerzálním nástrojem k řešení společenských problémů. Dnes se kyvadlo vrací zpět, zase se utahují šrouby a vše se začíná zase řešit přes policii.

Máme 21. století, máme zákonem zakotvenou zásadu subsidiarity trestní represe, máme civilní soudy. Pokud jsem nespokojen s tím, zda někdo splnil formální náležitosti při práci, kterou jsem mu zadal, proč se to, probůh, řeší přes policii? Pokud si nějaká firma myslí, že byla poškozena jednáním člena svého orgánu, když jí neřekl o svém angažmá u jiné firmy, nemůže snad podat normální civilní žalobu o náhradu škody? Firma má všechny podklady, ví, od koho náhradu škody případně chtít, navíc má sama firma pochyby, zda jí škoda vznikla, tak proč se do toho míchá policie?

Navracení primátu trestní represe je velkou chybou a možná se budeme divit, za co všechno budeme jednou popotahováni policií. V Číně prý mají kletbu: „přeji ti, abys žil v zajímavých časech“. Obávám se, že něco na tom bude.