Podzimní seriály - zombies, špióni i tiše strhující příběh nevěry

Podzimní televizní sezóna se rozběhla. Copak to asi přinesla: Nějaké novinky, nějaké trvalky. Jako vždycky.

The Walking Dead (Živí mrtví) Už pátá sezóna seriálu a pořád to ti hrdinové mají dost složité. On totiž život ve světě, kde se velká většina obyvatel změnila v nechutné nemrtvé, kteří se plouží světem puzení tupou touhou ohryzat těch pár přeživších a proměnit je tak v sobě podobné, není vůbec lehký. On je totiž velice těžký. Ale Rick (Andrew Lincoln) to nevzdává, táhne dál tu svou partu, která se průběžně obměňuje kvůli útokům zombies, útokům lidí, v nichž extrémní situace probudila krajně zlé sklony, a prosté smůle. A oni jdou – od kataklyzmatu ke kataklyzmatu. Potom, co zlý Guvernér a maxihorda zombíků zničili jejich útočiště v bývalé věznici, se rozprchli, osm dílů to trvalo, než se zase sešli (byly i nějaké ztráty – jako vždycky). K setkání došlo v komunitě, která do svých řad lákala přeživší. Nebylo to ovšem pozvání ke společné práci, ale ke stolu – přičemž nově příchozí měli hrát roli pokrmů. To nepotěší a jednomu se hned chce tu kanibalskou verbež trochu srovnat, k čemuž došlo. Ale ne úplně důsledně, takže zatímco Rick a jeho parťáci táhnou lesem vstříc dalším vyčerpávajícím dobrodružstvím, během nichž si zajisté budou opět klást otázku, jestli tenhle způsob existence má vůbec cenu, jim v patách táhne parta padouchů, kteří byli odříznuti od přísunu lidského masa a přitom si na něj už tak zvykli... Plus, samozřejmě, mračna zombies. A přes všechny občasné velké úlety to nějak funguje. Ta kombinace naprosté vážnosti a davů ohnívajícího komparsu, jemuž je třeba průběžně všelijakými způsoby destruovat lebky, nechat se přitom zkrápět černým hnusem a pak se zase vracet ke svým vyhroceným morálním volbám.

The Affair (Aféra): Zatím jasně nejslibnější podzimní premiéra za oceánem. Strukturou v něčem podobná True Detective (Temný případ) – vyprávění přerušují odskoky do budoucnosti, kdy jsou hrdinové vyslýcháni. Navíc – story každého dílu je vyprávěna dvakrát, z pohledu obou protagonistů. Není to příběh nějak neobvyklý, ohromující. Učitel a začínající spisovatel Noah (Dominic West) jede s manželkou a dětmi na prázdniny k moři, do usedlosti bohatého a protivného tchána. Náhodou se seznámí se vdanou servírkou Alison (Ruth Wilsonová). Ani jeden z nich není záletný typ, vypadá to ale, že si spolu začnou, a že to bude mít pro ně i pro jejich okolí zásadní následky.  Postavy jsou vykreslené jednoduše a přesně, sledovat je, jak trochu náměsíčně jdou vstříc zjevně docela velké katastrofě, nemusí být úplně příjemné – velký divácký ohlas taky Aféra moc neměla. Autorům se ale daří dávkovat informace způsobem, který přináší drobná překvapení i zvědavost co bude dál. Ta chytrost ale není nijak okázalá, slouží příběhu a vhledu do postav. Podobně i to zdvojené vyprávění – nepřináší nějaké velké šoky, ale záběr seriálu rozšiřuje a pomocí posunů a rozdílů mezi verzemi dvou nespolehlivých vypravěčů ukazuje rozdílnost jejich povah, osudů a možná i mezi vnímáním mužů a žen obecně. Seriál je teprve na začátku, je možné, že ho autoři (autor původní izraelské Terapie Hagai Levy a hlavní scenáristka její americké verze Sarah Treemeová) stihnou spektakulárně pokazit. Ale docela bych se divil.

Homeland (Ve jménu vlasti): Pro seriál je čtvrtá sezóna příležitost dostat se z pasti, kterou pro sebe nastražil. Zradila ho totiž jeho skvělá premisa: psychicky nemocná a velice zdatná agentka CIA Carrie (Claire Danesová) pojme podezření, že slavně navrátivší se válečný hrdina přešel na druhou stranu. A do toho svět špionáže, její byrokracie, terorismu a taky rodina. Jenomže napětí ohledně pravé povahy navrátilce Brodyho (Damian Lewis) se nedalo udržet věčně, jednou to prasknou muselo. A prasklo to vskutku velmi efektně – v dobrém smyslu. Jenomže co s nimi pak? Druhá a třetí sezóna Homeland byly sledem pokusů tu původní tenzi do série nějak vrátit, plnohodnotně ji nahradit. Dařilo se to nanejvýš částečně a děj trpěl občasnými a značnými propady do bažin „pakárny“. Čtvrtá série je pokus začít znovu. Brody to už má za sebou, Carrie dělá kariéru na stanicích na Blízkém východě, nachomýtne se k tragédii (tragédiím), jež mohou mít velké následky a taky otevírají možnost pěkných nepravostí mezi Carriinými kolegy a spojenci. Pár napínavých scén by se zatím našlo. Ale taky nějaká varovná znamení, to když dojde na ilustrování vnitřních stavů a náznaky klubající se romance mezi Carrie a vyhořelým zabijákem Quinnem. Jako kdyby to jednou nestačilo.

Penny Dreadful: Série se vysílala už na jaře, v listopadu ale přijde na české obrazovky (HBO). Prazvláštní kus z pera Johna Logana (mimo jiné autor scénáře poslední bondovky nebo Scorseseho Letce). Působí jako příklad módních mashupů, což bývají různou měrou vtipné splácaniny prvků a postav užitých a proslavených jinde. V krvavé historce z viktoriánského Londýna se potkávají postavy z Frankensteina, Draculy i Obrazu Doriana Graye, provází to proudy krve, hojný výskyt všelijakých příšer a také spoře či vůbec oblečených dam. V něčem ale Loganova série standard tohoto druhu podívané překračuje. Z inspiračních zdrojů nečerpá jenom atributy a propriety, ale do jisté míry i ducha – krvavou vážnost viktoriánského gotického románu, v němž jde jistým způsobem o všechno, jeho potemnělé duchovno. Penny Dreadful není ironická hra, občas ale postrádá tah, místy dokonce působí při vší barvitosti až mdle – první osmidílná sezóna jako kdyby byla jen dlouhatánská expozice k něčemu, co snad teprve přijde. Ale nějaké jednotlivosti by se našly. Třeba Eva Greenová v roli  mysteriózní Vanessy Ives. Někdy stačí dát Evě Greenové příležitost trhat kulisy a přestat se starat, jenom sledovat to šílené očí poulení, akrobatické zad propínání, zaposlouchat se do tajuplného syčení prokládaného uširvoucími skřeky. Ale mít ji doma nebo vůbec nablízku? Moc nevím.