Smrt Stalinovi, stálo na tancích vlasovců. Ten jim to vrátil

Co má znamenat nápis „Smrt Hitlerovi a smrt Stalinovi“ na vašich tancích? ptali se Sergeje Buňačenka vyjednavači, členové KSČ, které za generálem vlasovců vyslala 7. května 1945 Česká národní rada. „Oba považujeme ve stejné míře za nepřátele ruského národa,“ odpověděl generál, jehož jednotky v těch chvílích zrovna vyháněly nacisty z Prahy. Historik Pavel Žáček doplnil pohnutý příběh poslední bitvy kontroverzní armády dosud neznámými informacemi.

Komunisty zpracovaná Česká národní rada 7. května 1945 další pomoc vlasovců definitivně odmítla a ti začali druhý den ráno Prahu kvapně opouštět. Dramatické peripetie kolem účasti Ruské osvobozenecké armády (ROA) Andreje Vlasova na osvobození hlavního města zachycují dokumenty a osobní svědectví, které historik Pavel Žáček vložil do právě vydané knihy Prahou pod pancířem vlasovců.

„Já dokazuji, že komunikace skutečně probíhala a že vlasovci do Prahy nepřišli sami, ale že je tam povstalci vtáhli.“

Zcela nové je podrobné líčení komunikace mezi velením vlasovců a hlavním štábem pražského povstání, který vedl generál Karel Kutlvašr. „Český odboj včetně Kutlvašra později tuto spolupráci s vlasovci popíral, protože mnozí odbojáři měli bohaté zkušenosti s bolševiky a viděli, jak Rusové vlasovce masakrují včetně zraněných v nemocnicích, což Kutlvašrovi přímo dosvědčila jeho ruská manželka, která pracovala ve vinohradské nemocnici,“ vypráví Pavel Žáček a dodává: „Já dokazuji, že komunikace skutečně probíhala a že vlasovci do Prahy nepřišli sami, ale že je tam povstalci vtáhli.“

Zachránili Prahu před masakrem

Díky novým pramenům, svědectvím získaným v 90. letech i desítkám poprvé publikovaných fotografií je možné mapovat pohyb a postup vlasovských jednotek Prahou. „Pokud jde o názory na jejich podíl na osvobození Prahy, objevují se extrémní pohledy. Od těch, že osvobodily prakticky celou Prahu včetně Hradčan a Petřína, které se objevují překvapivě v ruské historické literatuře, až po bagatelizaci zásluh ROA,“ říká Žáček.

Podle něj se ale vlasovci o záchranu Prahy zasloužili velkou měrou a ještě 8. května 1945 při svém odchodu z města zabránili průniku jednotek SS do vnitřní Prahy tím, že poslali na Zlíchov svůj dělostřelecký oddíl. „Jinak by byla Praha těsně před příchodem Rudé armády zmasakrovaná, protože oddíly SS předtím zanechaly krvavé stopy na Zbraslavi a v Lahovičkách,“ podotýká historik.

Sovětský generál Andrej Vlasov se v roce 1942 vzdal Němcům a shromáždil jednotky ze sovětských zajatců a dezertérů, které pak po boku nacistů bojovaly proti Rudé armádě a spolu s hitlerovci potlačovaly například i povstání ve Varšavě. 30. dubna 1945 ale Vlasovova ROA navázala kontakt s českým odbojem a 5. května vstoupili její vojáci do Prahy. Se svými nedávnými nacistickými spojenci svedli líté boje. Vlasovovi vojáci byli stále oblečení do německých uniforem, ale ty ozdobili červenomodrobílými trikolorami.

„Potřebujeme podporu Vlasovových těžkých a lehkých tanků k zvládnutí prostoru kolem hlavní pošty. Jednejte s největší rychlostí,“ hlásí například vojenskému velitelství v Praze na Vinohradech 7. května povstalci z opěrného bodu „Eliáš“. „Kasárna v Motole obsazena Vlasovci ráno. V Ruzyni se ještě bojuje o letiště a kasárna. Vlasovovy tanky jdou na pomoc,“ sděluje zpráva policejního inspektorátu ze Stodůlek z téhož dne.

Češi je ukrývali

Vlasovci před Rudou armádou utekli z Prahy 8. května a stáhli se do obcí Lnáře a Hajany mezi Příbramí a Strakonicemi. Tam se dostali do amerického zajetí, Američané je ale předali Sovětům. Mnoho příslušníků ROA bylo popraveno ještě na československém území.

„Některé vlasovce se ale podařilo ukrýt například obyvatelům Hořelic, což je dnešní Rudná u Prahy, kde byla polní nemocnice. Pár jich tu žilo ještě do roku 1948 a pak se jim podařilo emigrovat,“ říká Žáček.

Vlasov, Buňačenko a další generálové byli oběšeni v Moskvě 1. srpna 1946. Velitel pražského povstání Karel Kutlvašr byl po komunistickém převratu v roce 1948 zatčen a o rok později za „velezradu“ odsouzen na doživotí. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960, zemřel následující rok.