Vyhánění čerta ďáblem: Zákon na ochranu udavačů

Vyhánění čerta ďáblem: Zákon na ochranu udavačů
Blogy

Radomil Bábek

Z boje proti korupci se stal nástroj nenápadného budování autoritářského režimu. Chcete ovládat společnost? Vražte do ní klín. Není nic účinnějšího, než vyvolávat ve společnosti nepřátelství, stavět různé skupiny obyvatel proti sobě. Teď vláda vytáhla silný kalibr – rozpoutá ve společnosti zákon všeobecné udávání, a udavače bude ochraňovat zákonem.

Vládní politici, lidsko-právní organizace, Transparency International a další se samozřejmě brání, že nejde o žádné udavače nebo udávání. Skrývají vše za hezké, líbivé nebo nic neříkající pojmy, jako je whistleblowing, oznamování nekalého jednání nebo oznamovatelé trestných činů. Jaká je však skutečnost?

Zákon na ochranu oznamovatelů trestných činů má jediný cíl – chránit, motivovat a odměňovat všechny, kdo udají svého nadřízeného nebo zaměstnavatele. Nejde tedy o odporné trestné činy, jako jsou vražda, loupež, únos nebo znásilnění, které máme již dnes podle zákona povinně oznamovat. To vládě nestačí. Babiš, Sobotka a Dienstbier chtějí, aby občané na sebe navzájem práskali cokoli, především prý korupci.

Korupci slušný člověk odmítá a každý člověk potvrdí, že je třeba s ní bojovat. Na druhou stranu, korupce je v lidské společnosti vždy přítomná a nelze ji zcela vymýtit. Stejně tak nelze nikdy zcela vymýtit i jiná zla, jako krádeže, loupeže, podvody, nevěru atd. atd. Bojovat proti korupci tím, že nasadíme ještě větší zlo, je tedy zcela absurdní. Ano, nepochybuji o tom, že vypustit z láhve džina udavačství, je mnohem horší, než to, co se děje dnes, i kdyby to byla korupce.

Věc má ještě jeden důležitý aspekt, na který se při boji proti korupci zapomíná. Tedy nezapomíná, jen bojovníci proti korupci o tom cudně mlčí, protože se jim to nehodí do krámu. Co? Přece dva fakty, které korupci definují:

Cílem korupce jsou téměř vždy veřejné prostředky.

Zdrojem korupce je korupční chování politiků a úředníků, kteří veřejné prostředky spravují.

Jde mi mráz po zádech, když si uvědomím, kam nás může zavléct vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Všechny totality měly své konfidenty. Nacisté, fašisté, komunisté. Je ovšem pravdou, že ani jedna totalita nepřišla na tak úžasnou věc, jako uzákonit udávání a chránit je zákonem. V tom je naše vláda jedinečná a velmi progresivní. A ještě mají tu drzost vydávat to za dobro.

Takže si to shrňme.

Pod záminkou boje proti korupci chce vláda zavést zákonem chráněné, motivované a podporované udávání.

Vláda ignoruje fakt, že zdrojem korupce je státní správa, tedy ona sama a její lidé.

Přesto chce vláda podpořit udávání především ve firmách, tedy v soukromé sféře.

Vláda a odbory získají v udavačích a v udávání mocenský nástroj pro kontrolu podnikání.

Rozbujelé udávání rozvrátí společnost, protože každý se bude bát každého.

Rozvrácená a nejednotná společnost se samozřejmě lépe ovládá.

Zatímco dosud bylo oznamování trestného chování doménou statečných jedinců, s platností zákona na ochranu udavačů se stane udávání ryze účelovým.

Udavač si může, například podle představ Andreje Babiše, vydělat zajímavé peníze (asi 50 platů, slušné ne?).

Zákon na ochranu udávání odstraní zábrany nemorálních jedinců.

Zášť, závist, zloba, msta a konkurenční boj, to budou hlavní motivy udávání.

Nevěříte? Uvidíte.

Všimněme si, že navrhovatelé zákona o ochraně udavačů necílí do vlastních řad. Pan Babiš nenavrhuje přísný postoj vůči těm, kteří zneužívají dotace, pan Sobotka nenabízí nástroj, jak trestat ty, kdo ignorují pravomocná rozhodnutí soudu, pan Dienstbier nehledá, jak postihovat ty, kdo neoprávněně utrácejí státní prostředky za podporu obskurních neziskovek. Ne, v jejich hledáčku jsou podnikatelé. Vládní politici nám říkají „já nic, já muzikant“ a snaží se žalovat na jiné.

Související články