SOS! Křesťané ve smrtelném ohrožení

SOS! Křesťané ve smrtelném ohrožení 1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Americké letectvo včera poprvé od roku 2011 útočilo na iráckém bojišti. Prezident Obama zplnomocnil armádu k leteckým úderům po hororových zprávách a záběrech utrpení, jemuž jsou od poloviny týdne vystaveny desítky tisíc křesťanů a malé náboženské skupiny jezidů v severním Iráku. Islámští fanatici, kteří od začátku června vládnou z Mosulu coby hlavního města Islámského státu, zahájili o minulém víkendu ofenzívu a v noci na čtvrtek padlo „hlavní město“ iráckých křesťanů, Karakoš. Začal exodus desítek tisíc křesťanů do iráckého Kurdistánu. Kdo byl pomalý nebo starý a nechtěl konvertovat k islámu, byl podle zpráv svědků zabit. Současně byli ze svých vesnic vyhánění jezidi, kteří se shromáždili na nejvyšší hoře v kraji a čelí tam obklíčení islamistických bojůvek.

Americký ministr zahraničí John Kerry říká, že se svět „musí probudit“ a uvědomit si nebezpečí, které hrozí ze strany Islámského státu (IS), což je jistě pravda, ale proč musí sobě a svému prezidentovi říkat „svět“? Už před dvěma měsíci ve Washingtonu přistála žádost iráckého premiéra o pomoc proti Islámskému státu, kterou Barack Obama s Kerrym ignorovali. Ve chvíli, kdy IS přebíral Mosul, disponoval podle dostupných zdrojů čtyřmi tisíci bojovníků – což patrně bylo ubombardovatelné množství. Místo toho dostali džihádisti dva měsíce na verbování nových vojáků a na přípravu k ofenzívě, na niž teď Obama musí reagovat.

Fakt je, že Obama nestabilitu v Iráku nezpůsobil. Ta trvá už přes deset roků, od  Američany vedené invaze. To, že v Iráku nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení, neznamená, že motivace k invazi nebyla čestná, ale že je míň toho, co lze položit na misku vah proti škodám, které tu Amerika a její spojenci natropili. K dnes už nevratným škodám patří i osud starodávné křesťanské obce, která byla v zemi dávno předtím, než se čeští velmoži vydali ke křtu do Řezna, a která po staletí žila v relativním míru s muslimy, než se za posledních deset let smrskla na třetinu až čtvrtinu původního stavu, tedy z 1,5 milionu asi na 400 tisíc. Jezidi, poněkud tajemná sekta, jsou na ráně ještě víc. Jaký pocit bezpečí mají ve své staré vlasti, je zřejmé z faktu, že v Iráku jich zůstává sto tisíc z celkového půl milionu roztroušeného po světě a jeho mírumilovnějších částech.

Navíc blízkovýchodní křesťané nejsou na ústupu pouze v Iráku, tlak na ně zesílil víceméně všude tam, kde tak slavně rozkvetlo Arabské jaro , jako například v Egyptě. Za Egypt však západní politici nesou mnohem menší zodpovědnost než za dění v jimi (námi; i Češi koneckonců  v roce 2003 byli součástí „koalice ochotných“) rozvrtaném Iráku.

Nikdo rozumný by snad nechtěl návrat do časů mezinárodní politiky z 19. století a nadvlády několika velkých mocností Západu, kdy například Británie byla odvetou za zpustošení domu jednoho svého poddaného v Aténách schopná ostřelovat a po moři blokovat tamní přístav. Ale jisté patronáží se Západ nevyhne (nevyhneme), už proto, že náboženské menšiny v arabském světě nemají, kde jinde by hledaly zastání. V opačném gardu (viz Bosna, Čečensko, pozornost věnovaná v islámském světě právům muslimských přistěhovalců do západních zemí) Západ sám takovou patronáž víceméně akceptuje. Pro začátek by stačilo, kdyby Obama hned nezdůrazňoval, že vojenská akce bude omezená na pár náletů.

Sdílet:

Hlavní zprávy